Autoforum

/

Foto: Sea Tech/AK BARS, tiskové materiály

Stroj, který skoro doslova létá po vodní hladině? Zní to jako sci-fi, ve skutečnosti jde ale o už dávný recept Rostislava Alexejeva, který nikdy nepřestal fascinovat. A Rusové podle něj stále vaří, v posledních letech křídlové čluny zažívají renesanci.

Rostislav Jevgeňjevič Alexejev se od mala zajímal o námořní a vodní dopravu. Učarovaly mu hlavně tzv. křídlové čluny, které na první pohled vypadaly jako běžné lodě, jakmile se ovšem rozjely na vyšší rychlost, došlo v důsledku vztlaku na vynoření křídel jinak skrytých pod hladinou. Samotný člun se tak vlastně vznáší nad vodou, což může vyvolat dojem, že doslova letí, je to takový supersport moří. Dokáže se pohybovat i po menších vlnách, které mají na jeho pohyb minimální vliv, jen v těch větších hrozí, že se křídla dostanou mimo vodu a člun by tak prudce poklesl. Pro řeky, jezera a pobřežní vody skoro ideální dopravní prostředek.

První prototyp Alexejev stvořil v roce 1943, sám s ním ale nebyl příliš spokojený. To ovšem nebyl případ ředitelů loděnic Krasnoje Sormovo, pro které tehdy sovětský technik pracoval. Místo aby jej tedy poslali do lágrů na Sibiři, mu přidělili větší kancelář a navýšili i počet zaměstnanců v jeho oddělení. Alexejev se zasadil o mnoho vylepšených prototypů, vadilo mu ovšem, že pracuje primárně pro armádu. Jeho snem byla totiž civilní flotila křídlových člunů.

Té se nakonec skutečně dočkal, v roce 1956 totiž odstartoval práce na stroji jménem Raketa, který měl být vyústěním veškerých zkušeností a znalostí Alexejevova týmu. Dílna musela jet na tři směny, aby mohla být přítomna na slavnostním zahájení Světového festivalu mládeže a studenstva. Experimentální model odhalený v roce 1957 však zabodoval, a to i proto, že cestu z Gorkého do Moskvy zvládl za pouhých 15 hodin, zatímco tehdejším běžným lodím trvala 3 dny.

Raketa díky tomu okouzlila i Nikitu Chruščova, který původně nebyl jejím velkým zastáncem. Nově ovšem již neměl problém odsouhlasit sériovou výrobu. Křídlové čluny tohoto typu přitom dokázaly pobrat až 66 cestujících, se kterými dosáhly rychlosti 65 km/h. Za tím stály dieselové motory V12, které produkovaly 900 až 1 200 koní. Rusové vyráběli tři typy, jeden klasický, druhý určený pro provoz v mělké vodě a třetí exportní.

Jakkoli se totiž křídlovými lodi již v roce 1898 zabýval Enrico Forlanini, jehož práci následně ještě daleko více rozvedl Alexandr Graham Bell, byl to až Alexejev, kdo dosáhl největšího pokroku. Raketa tak okouzlila i zahraniční publikum, načež se dostala nejen do Německa či Velké Británie, ale dokonce i do amerického New Yorku. Tam odsud pak zamířila na Bermudy. Zachytit jste ji ovšem mohli i při návštěvách Slovenska, kde operovaly hned tři různé typy.

Alexejev ve svých snahách pokračoval a tak následně představil i větší model Meteor, který měl na délku 34 metrů a mohl uhánět až stovkou. Mimo to se ovšem začal věnovat i vývoji u nás též probíraného ekranoplánu, slavného Kaspického netvora - stroje na pomezí letadla, vznášedla a lodě. Ten v podstatě po vodě skákal, přičemž v rychlostech do 80 km/h působil jako loď, následně pak jako vznášedlo a po překročení stopadesátky se jako letadlo pohyboval zhruba 10 metrů nad hladinou.

Ekranoplán se nakonec Alexejevovi stal osudným, v roce 1980 totiž zemřel při testu prototypu KM, který měl posloužit při zahajovací ceremonii tehdejších Olympijských her v Moskvě. Letoun při vysoké rychlosti náhle ztratil vztlak, pročež se po čumáku prudce zabořil do vody. Po pádu Sovětského svazu pak vývoj ekranoplánů prakticky zamrznul, s křídlovými čluny ale Rusové pokračují dodnes. A ctí u toho i jejich legendárního autora.

Před pár lety totiž firma Sea Tech ve spolupráci se Zelenodolskými závody navázala na Alexejevův vývoj a odhalily Meteor-2020. Tedy křídlový člun moderního typu, který byl koncipován pro 122 cestujících. Ti mají k dispozici kromě občerstvení i Wi-Fi. S délkou trupu 33 metrů pak novinka zvládá dosáhnout rychlosti 75 km/h, přičemž zásobu paliva má na 13 hodin nonstop provozu, během kterého může urazit přes 700 km.

Práce na prvních dvou kusech odstartovaly v roce 2021, první hotový exemplář byl odhalen o rok později. Minulý týden pak na vodu zamířila již šestý moderní kus křídlového člunu, u které již došlo na lehčí modifikace, jak informuje TASS. Délka trupu se totiž natáhla na 36 metrů, pročež na palubu může o dva cestující více než dosud. Mimo to se zvýšilo i maximální tempo, a to na 77 km/h. Křídlové lodě tedy rozhodně nepatří do minulosti, naopak stále fascinují. A divit se nakonec není čemu, je to zvláštní spojení zdánlivě neslučitelných světů.

A jeho reálná provedení za očekáváními zase tak moc nezaostávají. To na hlavní fotce je tím posledním vyrobeným a čerstvě na vodu puštěným. Foto: Sea Tech/AK BARS, tiskové materiály

Zdroje: TASS, Sea Tech

Petr Prokopec