Autoforum

/

Foto: Honda

Když se chcete poměřovat s těmi nejlepšími, je prohrávat s neúspěšnými tím posledním, co si můžete přát. Přesně to se ale kupodivu „podařilo” Hondě, když loni v USA neprodala ani tolik NSX, co BMW skončivší i8.

Ve stínu marně se hledající Toyoty Supra se v posledních letech trochu zapomíná na jiný pokus japonské automobilky vrátit na trh sporťák slavného jména. Jde o Hondu NSX, která svého času zazářila jako neobyčejně efektivní supersport vyladěný ještě Ayrtonem Sennou. V 90. letech platila za podstatně levnější japonskou alternativu k Ferrari, což je pověst, kterou chtě obhájit s novou generací. Ta byla zpočátku chválena a někteří dobře situovaní klienti ji znovu srovnávali s Ferrari, obchodní úspěch se ale nedostavil.

Velmi výmluvná jsou nakonec už čísla evropských prodejů, která se nule blíží více než v těchto dnech teploměry. Za loňský rok bylo na starém kontinentu prodáno neuvěřitelných 7 aut - ne 70 nebo 17, ale skutečně sedm. To je velká mizérie, ani relativně větší úspěšnost tohoto modelu na pro Hondu klíčovém americkém trhu ale nevyznívá pro automobilku lépe.

Podle statistik zveřejněných webem Goodcarbadcar se loni v USA prodalo 128 Hond NSX (v Americe jsou nabízeny pod značkou Acura), což vedle Evropy nevypadá tak zle. Ovšem v kontextu prodejů jiných modelů je to znovu naprosto tristní. Srovnatelných sporťáků se v USA prodává obvykle násobně více, třeba i Audi své už dlouho nabízené R8 prodá větší množství za jediný kvartál. Co je ale nakonec nejsmutnější, NSX prodejně prohrála i s BMW i8, tedy už více jak půl roku nevyráběným modelem prodávaným jen ze skladových zásob, který sám platil za propadák - proto také skončil bez nástupce.

Nelze příliš pochybovat o tom, že Honda udělá s NSX totéž, jen asi čeká na moment, až ji nekoupí už vůbec nikdo. Japonská značka tak podobně jako Toyota naráží na to, že stejné jméno dala charakterově jinému autu - NSX byl relativně jednoduchý sporťák s výkonným motorem uprostřed, pyšnil se vysokou spolehlivostí a příznivou cenou. Dnes jde o drahý, benzin-elektrický hybrid s partou motorů, jehož dlouhodobá použitelnost může být problematická už proto.

Podobné charakterové veletoče jsou vždy riskantní a divíme se, že se do nich automobilky dokola pouští. Takových posunů ale budeme v budoucnu zřejmě svědky stále častěji - stvořit nové auto podle někdejších not je vzhledem k bujícím regulacím a celkově odlišné situace na trhu stále složitější, třebaže zákazníci vozy ušité podle kdysi úspěšných kopyt zájem neztratili. A pro výrobce bude dál lákavé „drancovat” image kdysi úspěšného modelu něčím „trochu” jiným. Jak vidno, úspěšná strategie to nutně být nemusí.

Zdroje: Goodcarbadcar, JATO Dynamics

Petr Miler