Autoforum

/

Foto: Toyota

Automobilky už nějaký ten pátek vyrábí méně aut než dříve, dokud ale rostly jejich marže díky možnosti diktovat si ceny, problém to nebyl. Jak se ale nyní zdá, i tato spása je minulostí. Japonci sice stále vydělávají, trend je ale varovný. A pokud na to nebudou reagovat, narazí.

Prakticky od chvíle, kdy se poprvé začalo mluvit o nedostatku čipů, zmiňujeme, že některé značky byly na problémy připravené lépe než většina zbytku branže. Mezi takové patřila i Toyota, která v roce 2011 musela po zemětřesení ve Fukušimě čelit značným trhlinám v dodavatelských řetězcích. Japonský výrobce proto přijal mnohá opatření, která měla zamezit tomu, aby se něco podobného již neopakovalo, mimo jiné vsadil na mnohem větší skladové zásoby. Nicméně někdejší problém byl pouze krátkodobého rázu, zatímco ten stávající trápit automobilky už léta. A ještě roky je trápit má.

Toyota tak už nějakou chvíli patří také mezi zasažené výrobce, její finanční výsledky ale byly dosud povzbudivé, neboť stejně jako jiní žila z vysokých marží na trhu, kde poptávka převyšovala nabídku. Něco takového ale nemůže vydržet věčně, a tak se musíme ptát jen kdy, nikoli zda přijdou i finanční potíže pramenící z toho, že poptávka bude klesat a výrobci si nadále omezenou produkci nebudou moci dovolit. Včera jsme informovali, že tento moment pro některé značky už nastal, Toyota se zdá být další z nich.

I když za první kvartál aktuálního fiskálního roku, který skončil 30. června, byly očekávány pozitivní výsledky, povzbudivé nakonec nejsou ani trochu. O trojích odstávkách plánované výroby jsme se už zmiňovali - poklesl o 10 procent je nepříjemný, ale nikoli drastický. Podstatné však je, že dolů už zamířil i zisk, a to opravdu razantně. Místo loňských 997,4 miliard jenů (cca 179 mld. Kč) značka vydělala 578,66 mld. jenů (asi 104 mld. Kč).

Máme tu tedy 42procentní pád namísto odhadovaného 15procentního. To je opravdu nemalý rozdíl, který vedl k 3procentnímu poklesu hodnoty akcií značky. Toyota nicméně nadále doufá, že se jí povede během tohoto fiskálního roku, který skončí 31. března, vyrobit aspoň 9,7 milionu aut, jak bylo nedávno oznámeno. Je ale třeba připomenout, že původním plánem bylo 11 milionů vozů, už teď jsme tedy o 1,3 milionu níž.

I to by mělo stačit na udržení se na vrcholu potravinového řetězce, trable Japonců nicméně jen potvrzují, co před nedávnem naznačil šéf konkurenčního koncernu Stellantis. Carlos Tavares totiž sice uvedl, že zisková marže jím vedených automobilek vzrostla na 14,1 procenta, ovšem budoucnost tak růžově již nevypadá. Stojí za tím stále rostoucí ceny většiny komponentů, nejen nedostatkových čipů, které navyšují nákladovou stránku. Ta příjmová ale může v podstatě jen klesat, jakmile začne klesat poptávka. A přesně to se děje - většina světa je aktuálně konfrontována s dvoucifernou inflací, která výraznou měrou ovlivňuje kupní sílu obyvatelstva. Na koupi nového vozu bude pomýšlet stále méně lidí.

Všeobecně se navíc předpokládá, že inflace stále ještě nedosáhla svého vrcholu, s tím můžeme počítat v rámci nadcházející topné sezóny. A předpoklady nejsou pozitivní ani pro celý příští rok. Pro většinu lidí se tak nový automobil stane zbožím, jehož koupi si již nebudou moci dovolit, což je pro výrobce špatná zpráva, neboť propadat se budou jejich celkové objemy. A ač nyní třeba koncern VW Group uvádí, že se za nimi již nehodlá honit, nic jiného mu nezbude - pokud nebude chtít propouštět, zavírat továrny a jinak nepříjemně šetřit.

Pokud totiž postavíme stranou především vzácné kovy, jejichž cenu určuje poptávka, která je stále vyšší, a těžba, která se zvedá jen velmi pomalu, pak tu máme komponenty, u nichž náklady klesají právě s objemem. Čím méně toho však výrobci budou objednávat, tím více budou za jednotlivý kus platit. A jak jsme již zmínili, tento růst nákladů již prakticky není kam promítat. Tedy za předpokladu, že výrobci nechtějí přijít třeba „jen“ o 50 procent zákazníků, ale rovnou takřka o všechny.

Může se zdát, že přeháníme, nicméně pokud se vrátíme o deset let zpátky, pak takové Aygo startovalo na 169 900 Kč. Nyní je jeho stávající generace k mání za dvojnásobek, a to jde pořád o jeden z nejlevnějších vozů nabízených na českém trhu. Jde přitom o městského prcka, se kterým se s rodinou k moři asi jen sotva vydáte. K něčemu takovému se hodí třeba RAV4, za tu ovšem již musíte zaplatit alespoň 814 900 Kč. V roce 2012 vám nicméně na základní model stačilo o 315 tisíc korun méně.

Automobily tedy zdražily opravdu razantně, a jakkoliv se zvedly i průměrné mzdy, je třeba do dané rovnice zahrnout i zmíněnou inflaci. Reálná kupní síla spojená s automobilovým světem je tak stále nižší. A je jen na výrobcích, jak se s danou skutečností poperou - buď půjdou cenově nadále nahoru, ovšem tím pádem budou jejich prodeje ještě více klesat, nebo najdou způsob, jak své vozy učiní znovu dostupnými. Tušíme, že reálně na výběr mají jen jednu možnost...

Zdroj: Toyota, Stellantis, Reuters

Petr Prokopec