Autoforum

/

Foto: Renault

Rýsuje se z něj absurdní nabídka jednoúčelového městského auta za cenu Škody Octavia, která naprosto popírá původní smysl existence tohoto modelu a podstatu jeho někdejšího úspěchu. Renault už to zjevně pochopil, svou nabídku ale nepřehodnotí, volá po politické podpoře.

Renault se před dvěma týdny pochlubil novým Twingem a hned jsme o něm řekli, že je leda pro smích. Novinka má totiž dorazit v sériové podobě v roce 2026 jako hotový opak toho, čím byl tento vůz proslul - místo levného a velmi praktického malého auta, má jít o drahé supermini s omezenou použitelností.

Proč, si domyslíte - upustí od spalovacího pohonu a přepřáhne na ten elektrický. Francouzi tím velmi riskují, však kdo si za zhruba půl milionu korun koupí 3,6metrový vůz s prostorově nevelkým interiérem a velmi omezeným dojezdem? Ani při tak vysoké ceně se nedá očekávat, že byste dostali víc jak 30kWh baterii, to je ekvivalent ani ne 8itrové nádrže na naftu skoro nic.

Francouzi zatím konkrétnější specifikace nezveřejnili, pouze uvedli, že spotřeba má činit 10 kWh/100 km. To sice na jednu stranu není špatné, i když si z ekvivalentu 2,5 litru nafty na 100 km asi představíte, jaká jízda to bude. Navíc je třeba se ptát, k čemu vám je auto za půl milionu korun, se kterým se bez dobíjení z chaty ani nevrátíte? Odpovídat není třeba, stejně jako nám nemusíte připomínat, že Twingo je určeno spíše k provozu ve městě, než aby zastávalo úlohu plnohodnotného rodinného automobilu. Jenže pro akceptaci ryze takového zaměření by byla třeba docela jiná cena. Základní parametry vozu se tak neschází ve stejné lize, proto tohle auto nebereme vážně.

Renault očividně začal tuto zpětnou vazbu vnímat. Co v takovém případě udělá rozumný byznysmen? Svou nabídku přehodnotí a nepůjde hlavou proti zdi. Co udělá evropský byznysmen vzor 2023? No začne volat po dotacích či jiných politicky stanovených výhodách, které by jeho zboží prodaly. Přesně touto cestou se vydal šéf Renaultu Luca de Meo, který je toho času také šéfem evropské asociace výrobců ACEA. Tak proč by si nezalobboval, že?

De Meo tedy ze své druhé pozice začal volat po nových umělých výhodách, se kterými by politici elektrický pohon spojili. Přál by zavedení kategorie aut obdobné té, která si v Japonsku už hezkých pár desítek let říká kei cars. Za tu dobu se její pravidla hned několikrát změnila, aby lépe reflektovala aktuální vývoj. Zatímco tedy v roce 1949 se počítalo s délkou 2,8 metru a motorem o objemu maximálně 0,15 litru, nyní mohou výrobci posílat na silnice až 3,4metrová auta, jejichž kola roztáčí 0,66litrová jednotka disponující až 64 koňmi.

Právě kvůli svým rozměrům a nízké spotřebě jsou tyto vozy v Japonsku politické zvýhodněny. A proto de Meo požaduje totéž po evropských zákonodárcích. Jen s tím rozdílem, že kei cars pro starý kontinent by disponovaly - uhádli jste - elektrickým pohonem. Díky němu by majitelé platili nižší daně a silniční poplatky, stejně jako by měli snadnější přístup k veřejným parkovištím, kde by je stání vyšlo na menší či dokonce žádné peníze. Což je vlastně totéž, co zde již delší dobu probíhá, jen daná zvýhodnění nejsou platná plošně pro celou EU, ale jen v některých zemích a obvykle nejsou omezena velikostí či třeba výkonem auta.

Je jasné, že De Meo kope za Twingo a další auta, se kterými má Renault přijít, otázkou však zůstává, zda jeho návrh může vůbec vést k úspěchu. Ony malé elektromobily by z podstaty měly tragickou využitelnost, což k Evropě zase tak moc nesedí. De Meo se sice z dat dceřiné Dacie dozvěděl, že průměrný majitel Dacie Spring najede denně 30 kilometrů při průměrné rychlosti 26 km/h, takže „nepotřebuje baterii o kapacitě 100 kWh, která je ostatně tak jako tak ekologickou pohromou“, jenže je otázkou, zda takto chce jezdit. Není to spíše tak, že při mizerné použitelnosti auta jinak jezdit ani nemůže?

Pokud by s evropskými elektrickými kei cars bylo spojeno méně než 20 kWh (de Meo dokonce naznačuje, že by politiky byla zastropována maximální kapacita), mimo město by tyto vozy nebyly použitelné, ač by byly pořád drahé. To ovšem znamená, že by šlo o druhá či třetí auta v rodině. Něco takového ovšem s ekologií nekoresponduje ani v nejmenším, neboť jeden všehoschopný vůz má ve finále daleko menší ekologický dopad než celá flotila, kterou sice neprovozujete naráz, ovšem která naráz stárne.

V podstatě zde tak jen máme elektrické vytloukání klínu klínem. Přičemž šéfovi Renaultu lze vzkázat, že mu nikdo nebrání v tom, aby elektrické kei cars začal Evropanům nabízet. Jenže bez oněch daňových výhod by na úspěch ani nemohl pomýšlet. Renault na něj očividně pomyslel ještě dřív a teď patrně zjistil, že poněkud přecenil své možnosti. Chtít to řešit cestou dalšího deformování tržního prostředí je podle nás hanebné.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec