Autoforum

/

Foto: Nio

Nápad to vůbec ani trochu nový, do praxe jej ale do letošního roku neuvedl nikdo. Bylo otázkou, jak na něj budou reagovat zákazníci, ti ale podle míry využití možnost výměny vybitých bateriích za dobité oceňují.

Největší bezprostřední bolístkou současných elektrických aut je nepochybně jejich malý dojezd a dlouhá doba dobíjení. Je to kombinace tak vzdálená současným standardům (bavme se v dobrém případě o ekvivalentu třetiny nádrže a beztak 20krát delší době doplnění energie), že ji nedokáže vyléčit ani sebelepší infrastruktura. Většina elektromobilů je tak ve stávající podobě vhodná jen pro kratší přesuny a třebaže se s nimi dá dojet třeba i do Chorvatska k moři, je to v praxi pořádné utrpení i s tím nejlepším a nejrychleji dobíjeným elektromobilem dneška.

V Číně nicméně letos na jaře vdechli život řešení, které tento nedostatek dokáže řešit. Pokud nicméně čekáte, že Číňané násobně zvýšili energetickou hustotu akumulátorů, urychlili jejich dobíjení a zázračně posílili síť, jste vedle. Automobilka Nio místo toho ve spolupráci se společností Sinopec představila novou generaci stanic, ve kterých dochází na výměnu baterií.

Není to vůbec nový nápad, poprvé byl použit už v 90. letech 19. století (skutečně před 130 léty), širšího použití - natož pak úspěchu - se ale nedočkal. Také Tesla původně chtěla toto řešení použít, nakonec od něj ale už okolo roku 2013 z nějakého důvodu dala ruce pryč. Tím nyní dává do rukou trumfy konkurenci, neboť výměny vybitých baterií za dobité si mezi lidmi zjevně nachází velkou popularitu.

Z našeho pohledu jde o jediné přijatelné řešením alespoň z hlediska praktické použitelnosti elektrických aut. Automobilky podle nás nesmyslně trvají na dobíjení elektromobilů ve stylu tankování aut, což dává smysl v momentě, kdy vám „nateče do nádrže” 1 000 km dojezdu za pár minut, ale ne ve chvíli, kdy jde klidně o desítky kilometrů za hodinu. Akumulátor má tu výhodu, že se může nabíjet i odděleně od vozu, tak proč toho nevyužít?

Proč se tomu výrobci dosud vyhýbali, nevíme. Obvykle jako hlavní důvod uvádí degradaci akumulátorů, kdy by si majitelé mohli stěžovat, že si včera koupili nové auto s novou baterkou a dnes dostali 4 roky starou s omezenou kapacitou. Zní to logicky, ale popravdě: Koho to zajímá, když s ní ujedete 100 nebo 200 km a zase ji vyměníte za jinou? Nebylo by přece tak těžké přimět zákazníky vnímat situaci způsobem, že si kupují auto nikoli s akumulátorem, ale s právem mít jej plně nabitý kdykoli za pár minut. Nakonec co je auto s nádrží bez paliva?

Výměna paketu u stanic Nia trvá si 3 minuty, takže jde skutečně o proces srovnatelný s tankováním. Stanice jsou vybaveny 239 senzory a čtyřmi spolupracujícími počítačovými systémy, které zvládnou přehození až 312 baterií za den. To je trojnásobné zlepšení oproti spíše experimentálním stanicím první generace. Ty nové přitom zvládají celý proces vmanévrování vozu automaticky, samotnou výměnu baterií pak odstartuje řidič stiskem příslušného tlačítka ve voze.

Nio chtělo mít v Číně do konce roku v provozu 500 stanic, nakonec jich ale už teď má v provozu 504. A chlubí se tím, že v nich od jara do konce září byly provedeny už 4 miliony výměn akumulátorů, což skutečně není málo. Současně s rozmachem tohoto způsobu „tankování” pak automobilka rozjela i poněkud odlišnou strategii prodeje aut, kdy si můžete pořídit jen samotný automobil bez baterií, což výrazně poníží pořizovací cenu. Následně pak platíte jen ony výměny, což znamená, že čím méně toho projezdíte, tím levněji vás provoz vozu vyjde.

Automobilka má přitom zautomatizovaný celý proces, což znamená, že starat se nemusíte ani o platby. „Pronájem“ šesti baterií o kapacitě 70 kWh, které vystačí na běžný týdenní provoz, přitom vychází na zhruba 3 500 Kč. To není zrovna nízká suma, vzhledem k počáteční úspoře stovek tisíc korun za baterii coby nejdražší díl auta je ale dopočítání se celkové efektivity pro toho či onoho uživatele složitějším zadáním

Výměny jsou ale pochopitelně k dispozici i majitelům „celých aut”. Kupci těch nových v tuto chvíli neplatí za službu nic podobně jako kdysi majitelé Tesel za Superchargery, kupcům ojetin je pak účtována jen rozdíl v energii, kterou mají vracené a nově instalované akumulátory. Pokud tedy například vrátíte baterku s 10 kWh zbývající energie a vezmete si novou se 70, platíte za 60 kWh, v přepočtu jde nanejvýš o pár set korun. Celý tento nápad tak zní použitelně, nakonec částečně řeší i problémy s elektrickým výkonem dostupným na to či onom místě. Samozřejmě, velká stanice bude mít velkou spotřebu, nepotřebujete ale megawatthodiny, abyste mohli beztak nedostačujícím výkonem v řádu nízkých stovek kWh dobíjet pár aut současně, baterie se mohou nabíjet pomaleji 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Zdroj: Nio

Petr Miler