Autoforum

/

Foto: Citroën

Evropa dnes skrze ceny energií na vlastní kůži poznává nevyhnutelné následky manipulování s trhem ve prospěch neefektivních řešení. Politici by si z toho mohli vzít ponaučení a znovu se stejným směrem nepouštět, v případě aut ale dělají úplně to samé. A Francie chce zajít ještě dál než EU.

Na trhu s energiemi dnes naplno pociťujeme to, před čím jsme léta varovali. Jakkoli tomu přispělo více faktorů, nelze to svádět na Putina a Rusko, třebaže se někteří politici takovou iluzi snaží navodit. Jde v prvé řadě o nevyhnutelný dopad politického protežování určitých řešení, která mají z technického i ekonomického hlediska řadu slabin oproti těm, které jsou naopak politicky zašlapávána. Vedlo to k léta trvajícím investicím do těch prvních na úkor těch druhých. A jakmile se objevil první vážný problém, celý trh se začal hroutit v nejistotě.

V případě aut jsme o pár let později svědky toho samého. Zatímco spalovací auta jsou zatěžována dodatečnými daněmi, pokutami a jinými znevýhodněními (takže automobilky se od nich navzdory zájmu zákazníků odvrací), elektromobily jsou dnes nadnárodními i národními aparáty dotovány na nespočtu úrovní (takže automobilky do nich navzdory nezájmu zákazníků sypou peníze). Zdaleka nejde jen o viditelné příspěvky, které dostávají zákazníci při koupi takového vozu, ale o preferované úvěry na cokoli souvisejícího s elektromobilitou, dotace na stavby továren, vývoj i výrobu takových vozů, daňové úlevy automobilkám i uživatelům a podobně.

Že to nevede tam, kam si politici vysnili, je dávno zjevné. Spousta lidí elektrická auta nechce už pro to, že nepředstavují ekvivalent spalovacích vozů, další minimálně proto, že vozy s bateriovým pohonem zůstávají velmi drahé. Koneckonců si stačí uvědomit, že nejlevnější elektrická Škoda Enyaq stojí 1 179 900 Kč, i když nabízí zlomek použitelnosti oproti Kodiaqu. Na Volkswagen ID.3, pokulhávající ekvivalent obyčejného Golfu, pak potřebujete ještě o 49 tisíc korun více. V obou případech přitom dostáváte auta, která nezvládnou na jedno nabití ani zpáteční cestu z Prahy do Brna a za 8 let mohou být kvůli životnosti baterek prakticky bezcenná.

S aktuálním varováním z trhu s energiemi by bylo načase chytit se za nos, pokusy poroučet větru dešti okamžitě zastavit a počkat, až vědeckotechnický vývoj přijde se skutečně konkurenceschopnou alternativou. Tak ale politici neuvažují, naopak jsou připraveni zacházet dál a dál, dokud se skutečně neukáže, že po jimi zvolené cestě kráčet skutečně nelze.

Nejnověji to dokazuje Francie, která v elektromobilech spatřuje zázračný lék na klimatické změny. Gabriel Attal, tamní ministr financí, proto nyní přišel s radikálním plánem, jak dostat bateriová auta i k těm nejméně majetným. Podle jeho záměru by lidé měli mít možnost používat elektromobil jen za 100 Eur (cca 2 500 Kč) měsíčně, i kdyby cokoli. Ve finále by tak za auto zaplatili mnohem méně, než kolik dnes řada motoristů platí jen za pohonné hmoty.

Něčeho takového pochopitelně nelze přirozeně dosáhnout, stalo by se tak jen díky dalším dotacím. Z toho samotného jde hlava kolem, je tu navíc ještě jeden zádrhel - Attal raději nezmínil, o jaká auta by mělo jít. Člověk ale nemusí být matematický génius, aby si spočítal, že (pokud tedy Francie nechce přijít na buben ještě dříve než by jinak přišla) nemůže jít o nic světoborného.

Pravděpodobně se bude jednat o vozy jako Citroën Ami, který ve Francii (už po mnoha dotacích) startuje na 7 390 Eurech, tedy asi 182 tisících Kč. To nezní jako moc, nedostanete za ni ale auto, nýbrž čtyřkolku na plnohodnotný automobil si leda hrající. Na délku měří 2,41 metru, maximálně uveze dva lidi, zvládne jen 45 km/h a jeho dojezd činí 70 km. Na potah po městě budiž, to je ale vše.

I (další) dotování takového vozu může veřejným rozpočtům zasadit hlubokou ránu, přičemž jde spíše o ekvivalent jízdního kola, ne automobilu. Jde tedy o ryze populistický krok, který nic neřeší a jen dále rozdmýchává oheň přerozdělování peněz směrem k neživotaschopným řešením. Je opravdu nutné strkat ruku do ohně, i když dobře víme, že pálí? Rozhodli se politici udržet svůj sen o zeleném socialismu při životě až do sebezničení? Přesněji řečeno zničení nás všech? Bohužel tomu vše nasvědčuje.

Zdroj: Bloomberg

Petr Prokopec