Autoforum

/

Foto: Stellantis

Je to skoro neuvěřitelné, ale v automobilovém průmyslu se znovu objevili lidé s chápáním přesahujícím možnosti excelové tabulky. Fakt, že něco není na první pohled vidět, ještě neznamená, že to neexistuje.

Troufneme si tvrdit, že se automobilový průmysl po několika letech přešlapování na místě znovu ocitl na pomyslném rozcestí. A je docela dobře možné, že firmy, které si tentokrát vyberou špatnou cestu, už nedostanou šanci své rozhodnutí napravit. Jedním z důvodů je, že všichni najednou nevolí stejný směr.

Velké automobilky dnes můžeme s menším zjednodušením rozdělit na ty, které dál věří svým snům o udržitelnosti (zde doslova) kompletní elektrifikace vlastní nabídky, maximálně pak pod tlakem okolností odkládají, umenšují či jinak modifikují své původní cíle tak, jak se ukazují být nedosažitelnými. Jinak ale zůstávají myšlenkově i strategicky nasměrovány stále stejně. Zde můžeme zmínit třeba koncern VW. Druhou skupinou jsou pak ty, které přesně za tímhle udělaly tlustou čáru a volí cestu, kdy se elektrifikaci sice nevyhýbají, budoucnost ale spatřují v opětovné diverzifikaci své nabídky a vycházení vstříc zákazníkům, nikoli jen jednomu ideologickému cíli. Zde můžeme zmínit třeba koncern Stellantis.

Která cesta se ukáže být tou správnou, poví jen čas, naše favority ale jistě dokážete pojmenovat. A druhé zmíněné cestě věříme spíš už proto, že zrazováním vlastních zákazníků ještě nikdo žádné terno neudělal. I úvahy typu: „Děláme tohle, protože všechno ostatní bude stejně zakázané,” považujeme za necitlivé a obchodně tupé, neboť podobná omezení jsou přesně tím, co se může kdykoli změnit. Preference zákazníků jsou nakonec spolehlivějším vodítkem i proto, že jsou to ti samí zákazníci, kteří se mohou postarat o změnu toho, co bude a nebude zakazováno.

Proto máme blízko k současnému uvažování koncernu Stellantis, který léta mířil stejným směrem jako VW, až pochopil, že jde o cestu do záhuby. Vyměnil tedy vedení, sázku jen na elektřinu zrušil a označil ji za omyl za 538 miliard. Od té doby otáčí hru, a to i v Evropě, nejnověji pak ohlásil masivní restart, při kterém budou hrát elektrická auta jen jedny z houslí. Že velká změna probíhá, je pak znát i na jednotlivých novinkách, jako je třeba celá rodina nových pick-upů s motory V8.

Některým se to zdá až trochu přehnané, zvlášť při pohledu na prodejní čísla. Osmiválcová auta jsou jistě zajímavá, na celkovém odbytu se ale ani v Americe zase tak velkou měrou nepodílí. Proč tedy najednou Stellantis přichází s tolika takovými vozy, z nichž některé, jako je nový Ram Rumble Bee SRT, působí až skoro zbytečně? Však kdo potřebuje 788koňový pick-up s dynamikou překonávající BMW M3?

Podobným směrem mířily otázky Drivu na šéfa Stellantisu Antonia Filosu, který zas jednou ukázal, že je obchodník, ne operátor excelových tabulek. A chápe, že obchod je do značné míry hrou emocí, ve které vítězí ten, kdo chápe i ne zcela viditelné souvislosti, nikoli přichází s papírově nejsmysluplnější nabídkou.

Filosa říká, že podle analýz firmy téměř polovina kupujících pick-upů vůbec neuvažuje o autech značky, která nemá v nabídce motory V8. Právě proto mělo vyřazení osmiválců z nabídky tak negativní vliv na odbyt, i když samotné osmiválcové zdaleka tak významnou část prodejů netvoří. Pokud to stále nechápete, Filosa to řekl i velmi polopaticky: Tak velká část zákazníků prostě chce vědět, že možnost volby V8 existuje, i když si nakonec vyberou něco jiného. Právě proto zastává strategii „Freedom of Choice”, tedy Svoboda volby, kdy lidem dává signál, že jim Stellantis prostě nic nevnucuje. A soudě podle dosavadních prodejů značek a modelů, jež osmiválce znovu dostaly, je to velmi úspěšná cesta.

Popravdě řečeno se tomu nedivíme ani trochu, je to ostatně něco, co automobilkám říkáme roky. Prodeje toho či onoho viditelné v tabulkách nejsou vše, ostatně co dražšího, neobvyklejšího či jakkoli výjimečnějšího bude tvořit víc než pár procent odbytu? Téměř nic, přesto lidé vnímají, že to existuje. Je to pořád to samé, co kdysi razil Ferdinand Piëch. Však k čemu byly všechny ty Passaty W8, Golfy V6 4Motion, Touaregy V10 TDI, Phaetony W12 apod.? No tabulkově k ničemu, musely to být přímo ohromné provary. Tyto vozy ale platily za tvůrce image, strůjce aury výjimečnosti, znaky technické excelence apod. A jako takové se nepřímo vyplatily.

Motory V8 jsou dnes to samé. A „nezmrvené” sportovní verze jakbysmet. Naprosté většině lidí může být ukradené, jak technicky stupidní je nové RS5, téměř všichni si stejně koupí verze 2,0 TDI, 2,0 TSI apod. Pro významnou část kupců ale bude prostě vždy podstatné, co automobilka nabízí v těchto sférách, neboť se to nejen stará o image vozu, který kupují, ale také o jejich pocity. Kdyby Audi zítra udělalo RS5 s osmiválcem bez turba jako vyloženou provokaci, přinese mu to zaručeně víc sympatií než poklonkování papírovým nesmyslům, jehož výsledkem je absurdní auto netěšící prakticky nikoho.

Stellantis je na tom v Americe s V8 podobně, lidé logicky tíhnou víc ke značce, u níž mají pocit, že uspokojuje specifická přání klientely. Protože příště tu může jít o jejich přání, kterým dnes sice není motor V8, je ale velmi viditelným symbolem zdravého obchodního přístupu. Když naopak takový Mercedes nadělil C63 od AMG naprosto absurdní a prakticky nikým nechtěný plug-in hybridní pohon, poslal tím do kytek odbyt celé třídy C. Neboť je prostě zřetelně postavená kolem špatných ideálů a přemýšlející část klientely si to uvědomuje, i když o tom otevřeně nemluví.

Fakt, že dnes „nějaký Stellantis” s odlišným myšlením existuje, je velkou nadějí pro celý průmysl. Protože když mu to s tímto přístupem půjde, ostatní na to nebudou moci hledět jen s rukama v klíně. Narušení celého toho neformálního kartelu je nevyhnutelnou cestou k nápravě v oboru, snad se jí jednou dočkáme...

...přes 6,4litrový střed.... Foto: Ram

...až po 788koňové SRT působí jako přehnaný. Stellantis ale zjevně ví, co dělá. Foto: Ram

Zdroj: The Drive

Petr Miler