Autoforum

/

Foto: Michael Dalder, Reuters

Je to jediný vrcholný manažer velké evropské automobilky, který při vyslovení slova elektromobil neroztahuje koutky od ucha k uchu a nezvedá ruce nahoru. Nově poukázal na těžko zpochybnitelný fakt - i kdyby EU elektrická auta nařídila, stejně budou ještě hodně dlouho v menšině.

Nová německá vláda nedávno zveřejnila obsah své koaliční smlouvy, který nepřekvapivě počítá s pořádným rozmachem elektrické mobility. Dle záměrů nové trojkoalice by mělo v této zemi jezdit do roku 2030 na 15 milionů bateriových aut, což je taková utopie, že ministr dopravy takový cíl hned zpochybnil. I kdyby se jej ale podařilo naplnit a elektřina měla ke stejnému datu z 80 procent vznikat z obnovitelných zdrojů (což zní jako další velká utopie), pořád by to byla jen malá část celkového obrazu.

Je třeba si uvědomit, že v celém Německu dnes jezdí zhruba 47 milionů aut s benzinovým či dieselovým ústrojím. I kdyby tedy bylo zaregistrováno do provozu oněch 15 milionů aut a kdyby skutečně nahradily 15 milionů vozů se spalovacími motory (což je další velké „kdyby”, neboť velmi často neslouží jako náhrada, ale jako další vůz do rodiny), stále bude v Německu 32 milionů aut na benzin a diesel.

Jinými slovy, i při nejoptimističtějším scénáři bude jasná většina provozovaných aut produkovat podle politiků nepřijatelné emise CO2. A je jasné, že by mohlo trvat snadno dekádu (a při očekávatelné snaze části lidí nechat si spalovací auta co nejdéle snadno i delší čas), než elektromobily převládnou. A trvalo by nepochybně ještě dekády, než se stanou jedinými významnou měrou zastoupeními dopravními prostředky. Elektrifikace Evropy je tedy běh na extrémně dlouhou trať i tím nejagresivnějším a ekonomicky možná neschůdným způsobem. Je proto záhadou, proč se politici tak zuřivě brání jakémukoli jinému řešení, zvláště pak takovému, které by šlo realizovat rychleji a mohlo by udělat součást řešení klidně ze všech aut v provozu.

I proto jen jednu cestu nechce akceptovat BMW, což nyní znovu potvrdil jeho nejvyšší šéf Oliver Zipse. Ten se postavil za podporu syntetických paliv, která mohou učinit klimaticky neutrálním provoz jakéhokoli současného auta. Podle Zipseho je na tomto poli třeba najít řešení, neboť samy elektromobily nic nevyřeší ještě desítky let. V Evropě podle něj „bude trvat dekády, než tato auta nebudou na trhu” a otázkou je podle něj ke jen to, zda součástí řešení mají být ryzí syntetická paliva, nebo jejich mix s těmi klasickými. Bateriové vozy lze zkrátka brát jen jako jednu z cest, která není vyhovující všude a pro všechny.

Podobné je to ale samozřejmě i se syntetickými palivy. Je faktem, že výroba takových pohonných hmot je energeticky náročná a méně efektivní, za efektivní ale nelze označit ani vynucené nahrazení existujících aut jinými, vytvoření nové infrastruktury a vyrábění nezbytné dodatečné elektřiny bůh ví z čeho. Zastánci e-paliv zde argumentují tím, že je není problém vyrábět v místech s přebytečnými obnovitelnými zdroji, jako je například Chile, kde Siemens ve spolupráci s Porsche staví továrnu na výrobu syntetických paliv. Využije větrné energie a následně palivo ve velkém převeze do Evropy.

Žádné řešení nebude dokonalé, s tím je třeba se smířit, tím nejhorším ale vždy bude sázka na jediné z nich. Znovu je tedy třeba vybídnout k činnosti hlavně politiky. Spolkový ministr dopravy Volker Wissing je syntetickým palivům nakloněn, i když zjevně záleží na tom, jak se zrovna vyspí či před kým o nich mluví. Před týdnem o nich totiž mluvil v pochybách, nyní je však již považuje za zásadní stupínek ve snahách o dosažení uhlíkové neutrality. I on nicméně stále zůstává pouze u řečí - na jejich podporu alespoň vzdáleně srovnatelnou s ohýbáním ekonomické reality ve prospěch elektromobilů zatím zdaleka nedošlo.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec