Autoforum

/

Foto: Renault

Opravdu netušíme, podle čeho se řídí aktuální rozpoložení Lucy de Mea, momentálně se ale ze zastánce bruselského diktátu změnil v jeho velkého kritika. A tato jeho poloha je nám o poznání bližší.

Ze současného dění v automobilovém světě není těžké se zbláznit, takže bychom se vlastně ani nedivili, kdyby se něco takového stalo Lucovi de Meovi. Bývalý šéf Seatu, dnes generální ředitel Groupe Renault, platil léta za pragmatického manažera schopného napravit ztrátové hospodaření i značně problematických firem. Proto si jej také najal Renault, co ale donedávna ve své pozici předváděl, nad tím zůstával rozum stát.

Pokud má Evropa jako taková začít prosperovat, musí se v prvé řadě vrátit k efektivnímu ekonomickému fungování, k čemuž má dnešní EU sakramentsky daleko. Znát je to i ve světě aut, kde místo tlaku na nabízení co nejlepších řešení za co nejnižší ceny, jejichž existence by se projevila i v jiných částech ekonomiky, dochází naopak k tlaku na jejich vybíjení a následné nahrazování drahými a problematicky použitelnými elektromobily za jakoukoli cenu.

Vysoce postavení manažeři jako de Meo by se o něco takového měli snažit v prvé řadě, neboť jde i o jediný udržitelný model fungování pro jejich firmy. Peníze těch druhých lze - s prominutím - vždy jen prožrat, nikdy se nestane, aby neefektivní fungování toho či onoho donekonečna zachraňovaly dotace. Bohužel, právě v tomto de Meo selhal, když naopak sám začal tlačit na to, abyste si nic než elektromobil nemohli koupit už za pár let.

Od té doby se ale něco stalo. Co, to nevíme, možná jen prozřel, možná chce jen dostat zlatý padák, kdo ví. V posledních týdnech o něm ale slýcháme naopak jako o jednom z nehlasitějších kritiků současných snah EU. Nejprve varoval před nucenou elektromobilitou, pak se postavil proti zavádění normy Euro 7 jako naprostému nesmyslu, který auta zdraží všem a nepřinese nikomu nic hmatatelného.

Tím nám hovoří z duše, neboť Euro 7 ani nemůže mít žádný dramatický přínos pro redukci škodlivin - už současné spalovací motory jsou tak čisté, že nepředstavují žádný podstatný emisní problém. Například emise NOx nebyly až do normy Euro 3 regulovány vůbec, dnes musí být ještě 6krát menší a v praxi jsou obvykle téměř nulové. Není tedy přehnané tvrdit, že celá flotila moderních dieselů nadělá méně škody než jeden 15 nebo 20 let starý vůz, i proto má smysl modernější řešení činit přístupnými.

Tímto směrem ale EU nemíří a konstrukcí Euro 7 chce spalovací motory postavit znovu blíže k vyhynutí, i když tím jen bude udržovat v provozu více starých aut, protože... Kdo si místo Octavie TDI z bazaru za 50 tisíc koupí nový elektromobil za milion? U nového a čistého dieselu za 400 tisíc by byla aspoň šance. A o to větší by byla, až takové auto o pár let zestárne a nové vozy nebudou stát dvojnásobek. To je ale obraz současného vývoje pod taktovkou EU a nám se velmi nelíbí.

Tímto směrem de Meo znovu argumentoval na summitu Change Now v Paříži, který se právě emisní problematikou zabýval. Jistě by si tam našel fanoušky proklamacemi typu, že elektromobily měly být nařízeny už včera a ještě nedávno by to možná řekl. Teď ale naprosto otočil a do EU se opřel i docela drsnými slovy.

Podle šéfa Renaultu platí nejen dříve řečené, doslova řekl, že ze strany EU vidí více „dogmatismu a extrémismu” než racionálního postupu. Uvedl také, že celý přístup k Euro 7 „postrádá zdravý rozum” a zavedení takové normy nás „neposune k nalezení smysluplných a realistických řešení”. Tohle bychom opět podepsali, škoda, že to de Meo nezačal říkat dříve než pět minut před dvanáctou, kdy už spoustě lidí bude podobná kritika připadat jako výkřik do tmy. Nám ne, nikdy není pozdě začít dělat věci správně. Jsme ale velmi skeptičtí k tomu, že se EU chytne za nos dříve než jím do něčeho narazí.

Zdroj: Automobilwoche

Petr Miler