Autoforum

/

Foto: Stellantis

Slova Carlose Tavarese můžeme jako obvykle jen podepsat, současně ale nemůžeme ignorovat, že nemá zameteno před vlastním prahem. Varuje před nedostupností aut v momentě, kdy sám plánuje elektrickou revoluci postavenou kolem podstatně dražších vozů.

Před několika málo dny přišel koncern Stellantis s novou strategií, která odhalila další směřování firmy. Středobodem veškerého dění se má stát elektromobilita, na kterou mají některé značky zcela přejít již za pouhá tři léta. To je vskutku odvážný tah, který příliš nereflektuje současnou realitu. Ano, je třeba uznat, že v loňském roce hlavně v Německu rostly prodeje bateriových aut jako ve snu. Ovšem pouze díky obrovských dotacím, u nichž zákazníci navíc měli jistotu, že se jich dočkají.

S letošní silvestrovskou půlnocí se ovšem státní kasa uzavře, a pokud z ní nadále bude něco padat, skoro jistě půjde o nižší částky. Přirozený zájem o tato auta zůstává i v Německu omezený, odmítá je 85 procent lidí. A bez dotací by jich bylo ještě víc, však již v lednu polovina Němců, kteří o elektromobil zájem měli, nakonec elektrický vůz nekoupila, neboť nemá jistotu, že jej stihne zaregistrovat do konce roku, což je podmínka vyplacení dotace. Tedy jinými slovy, bez vládních intervencí budou prodeje elektromobilů prakticky všude po světě na podobné úrovni. Jaké? Pravděpodobně půjde o jednotky procent celkového odbytu jako u nás.

K tomu je navíc třeba přičíst dvouletý boj s koronavirem, který lidstvo z velké části vyčerpal, a na něj navazující chaos spojený s nedostatkem čipů. Ve finále tu pak ještě máme konflikt na Ukrajině, kvůli němuž jsme se ocitli na prahu třetí světové války. Nikdo tak vlastně neví, co bude večer, zítra či za týden, natož pak za nějaká tři léta. Oznamovat tedy nyní zásadní transformaci se jevilo být z hlediska načasování poněkud nešťastné.

Je tak vskutku otázkou, zda si marketingoví experti Stellantisu toto všechno nezvládli dát dohromady, či zda mašinérie byla rozjetá již natolik, že ji nešlo stopnout. Jisté je každopádně to, že současného směřování automobilového světa se obává i sám jeho šéf Carlos Tavares. Ten sice na jednu stranu žene Stellantis elektrickým směrem, v rovině slovní ale nikdy nebyl fanouškem nucené elektromobility. A není jím ani dnes.

„Skutečně se toho velmi obávám,“ uvedl Tavares k rostoucím cenám nových aut, které je mohou učinit pro obyčejné lidi zcela nedostupnými. Důvodů je samozřejmě více, momentálně žene ceny nahoru i nedostatek komponentů nebo dražší materiály, také Tavares ale přiznává, že elektrifikace aut nekorespondující s poptávkou ceny zvýší. Podle něj v krátko- a střednědobém horizontu budou elektromobily dražší než vozy se spalovacím motorem. Tento rozdíl nicméně koncern Stellantis nemůže přenášet na zákazníky, neboť „střední třída by v tu chvíli nebyla schopna na nový vůz dosáhnout“. Proto je třeba nalézt nové možnosti, jak snížit náklady.

Jednou z možností je podle něj marketing a distribuční systém. Zjevně tedy i Tavares uvažuje o odstřihnutí dealerů, přičemž nový koncept franšíz bude platný pro celý svět. Dle koncernového šéfa na distribuční systém připadá 30 procent z ceny nového vozu, prostor pro zlevnění tu tedy rozhodně je. Na druhou stranu, v důsledku výše popsaných skutečností jdou nahoru ceny prakticky naprosto všeho od vzácných kovů přes plastové granuláty až po ocel či hliník. I kdyby tedy Stellantis v rámci distribuce něco ušetřil, na zlevňování nových aut můžeme v nejbližších letech rozhodně zapomenout. Spíše se bude tak jako tak zdražovat, jde jen o to, o kolik to bude.

Tavaresovy obavy jsou tedy oprávněné, jakkoliv nejde o překvapení. Na dramatické zdražování v důsledku nucené elektromobility poukazujeme již léta. A pokud se do hry přidávají okolnosti jako koronavirus či válka, pak je evidentní, že minimálně v nejbližších letech si o slevu budete říkat marně. Jen zkrátka nerozumíme tomu, proč Stellantis za těchto okolností tlačí elektrifikaci aut hlava nehlava - možná by se spíše měl obrátit na EU s tím, že na něco takového dnes opravdu není vhodná doba.

Zdroj: Detroit Bureau

Petr Prokopec