Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Pokusit se vrátit život zrovna tomuto autu by bylo chvályhodné, to ale muselo jít o pokus vážně míněný. Takto před sebou máme jen bezvýznamnou malůvku bez jakékoli vazby na realitu, která je navíc na rozdíl od mimořádně elegantní Škody 1000 MBX ošklivá jako noc.

Nemáme nic proti tomu, když se některá automobilka ohlédne za svou minulostí, ani trochu. A už vůbec nám nevadí, když se ji pokusí reinterpretovat. Mnohé ikonické modely po tom ostatně přímo volají. A může u toho být libovolný pohon, jen výsledek musí dávat smysl a být věrný původní myšlence vozu, jinak to dopadne jako s novou Hondou Prelude.

Takhle ale bohužel automobilky obvykle neuvažují a Škoda mezi nimi není výjimkou. Vlastně to dotahuje ještě dál - soustavně přichází s vizemi nástupců slavných modelů, u kterých dopředu říká, že je ani nemá v úmyslu vyrábět. K čemu takové věci jsou? Jistě, i nápad může otevírat oči a inspirovat vývoj skutečných nových modelů, to ale musí být alespoň postaven podle realisticky pojatého konceptu, který ohromuje publikum. Nic takového ale koncepty designérů Škody nedělají, jsou to prázdne´malůvky, kterých je plný Instagram.

Není tomu statně dlouho, co jsme se dočkali vizualizací představujících moderní pojetí Škody 110R. Originál však toto kupé, navíc elektrické, připomínalo jen velmi vzdáleně. To by ovšem nemusel být až takový problém, pokud by šlo o královnu krásy. Jenže k titulu Miss ČR měla novinka stejně daleko jako my. Přesto dnes můžeme vytáhnout letité pořekadlo, že nikdy není tak Špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Škoda se totiž aktuálně vytasila s další vizualizací, přičemž tentokráte je ve středu dění jeden z jejích nejvzácnějších a nejelegantnějších modelů, 1000 MBX.

Toto kupé odvozené od klasického „eMBéčka“ se vyrábělo v 60. letech minulého století a vzniklo celkově jen v 2 517 kusech, z nichž 1 403 aut disponovalo litrovým motorem, zatímco zbytek se dočkal 1,1itrového čtyřválce. Výkon pak sice vždy činil 52 koní, u objemnější jednotky však došlo na zvýšení točivého momentu ze 75 na 81 Nm, načež se vylepšilo pružné zrychlení. Maximum tohoto vozu pak bylo 127 km/h, zatímco spotřeba se pohybovala okolo 7,8 litru na sto kilometrů. To na konec šedesátých let a východní značku nebylo špatné.

S jakými parametry je spojeno moderní pojetí, vám bohužel neřekneme. Jde totiž o pouhé designové cvičení, které se do výroby nedostane podobně jako reinterpretace Škody 110R. Jenže zatímco toto kupé pohledy pouze nepřitahovalo, nové vizualizace vyloženě odrazují, neboť při delším koukání na ně hrozí značné cloumání žaludku. Zcela tu totiž chybí elegance a roztomilost, kterou originálu připisuje Antti Mikael Savio, finský designér značky, který pracoval především na exteriéru, a které dle svého názoru zachoval.

Interiér je pro změnu dílem Davida Stingla, který se rozhodl, že dopředu usadí širokou lavici, zatímco dozadu se nastěhovala samostatná sedadla, která mají vzhůru výklopné sedáky jako v kině. Přístup k nim přitom usnadňují boční pár dveří, které se otevírají proti sobě. Není to sice tak odpudivé jako zevnějšek, který nám silně připomíná až odpornou Kiu EV4, skutečně jeden z neošklivějších současných produkčních vozů. Originál nám tu kromě digitalizace původního přístrojového štítu nepřipomíná vůbec nic.

Proto se vlastně musíme ptát, co přesně chce Škoda tímto virtuálním dílkem sdělit? Že jí došly nápady? Že chce za každou cenu zprznit svou minulost? Že když má něco elektrický pohon, zcela přehlédneme vše okolo? Odpovědi se hledají těžko, načež tu zůstává jediná jistota, za kterou můžeme být vděčni. Tedy že se tento designový paskvil nikdy do produkce nepodívá. Sny a iluze se nakonec prodávat dají, ale ne postavené kolem tohoto auta, vážně ne.

Zdroj: Škoda Auto

Petr Prokopec