Autoforum

/

Foto: Volvo

Je to oblíbená mantra zastánců elektrické mobility, která zatím nikdy nedošla naplnění. To pochopitelně neznamená, že se jednou nemůže stát skutečností, že by ale ke srovnání cen došlo zrovna touto cestou a v tak krátkém časovém horizontu?

Přes týden jsem strávil pár chvil nad kávou s jedním mým dobrým známým, dlouholetým úspěšným prodejcem nových aut. Snažili jsme se být pozitivní k elektromobilům a hledali zákazníka, který by si takový vůz mohl koupit tak, aby pro něj dával smysl. A víte co? Nenašli jsme nikoho, nedokázali jsme si představit jediného člověka, který by takovému vozu mohl dát racionálně přednost před ostatními alternativami.

Nechápejte mě špatně, přes veškeré limity elektroaut bude existovat dost lidí, pro které takové auto bude dostačující. Moje partnerka jezdí každý den za prací pár kilometrů, sem tam si zajede na nákup či do fitness centra, zbylé cesty absolvuje se mnou. Elektromobil může z uživatelského hlediska klidně mít, nebude ji to mimo její obvyklé způsoby zacházení s autem limitovat, věc má ale ještě dva podstatné aspekty.

Tím prvním je, že spokojenost s jakýmkoli produktem není definována tím, jak obstojí při využití obvyklém, ale jak zvládne využití extrémní. Pokud by se má drahá rozhodla osamostatnit, minimálně na několik jednotek cest za rok nebude mít auto. Dovolená, výlety přes celou republiku, opakované delší cesty, náhlá nutnost být tam či onde bez ohledu na stav akumulátoru... Elektromobil vás dříve nebo později přivede do úzkých a nebo vám kompletně překope život. Tohle se týká skoro každého, kdo nemá možnost používat více aut - jako jediný vůz nevyhoví elektromobil téměř nikomu.

Ale i pokud se podržíme toho, že jde striktně o automobil pro výše popsané využití, které bezpečně zvládne (to budete nabíjet jednou za 14 dnů, možná ani to ne), pořád je tu jeden neřešitelný problém - cena. V momentě, kdy VW ID.3 stojí skoro dvojnásobek, asi o 600 tisíc víc než srovnatelný Golf (a to je příklad, který elektromobily reflektují v případě neprémiového auta jakéhokoli typu), není absolutně jediný důvod, proč by u vás elektroauto mělo zvítězit. Je drahé, ztráta jeho hodnoty bude pravděpodobně blízká 100 % v horizontu nějakých 10 let a dobíjení je už dnes snadno dražší než tankování. Prostě neexistuje člověk, pro kterého by takové auto bylo racionálně lepším řešením, není žádný, ani jeden. Zaplatíte statisíce navíc za nulovou užitnou hodnotu navíc, vždy.

Samozřejmě, můžete na něj mít a můžete jej „prostě chtít”, může se vám líbit. Proč ne, kabelku od Vuittona také nikdo nutně nepotřebuje, ale takové koupě nejsou racionálním kalkulem, to jsou emotivní rozmary, které jistě na trhu mají své místo, ale pořád jsou to rozmary. V tomto ohledu platí o elektromobilech to, na co nedávno přišli i Němci - je to auto pro někoho, kdo vlastně nepotřebuje auto.

Z výše zmíněného je patrné, že to, co ve finále dělá z elektromobilů skoro neprodejné zboží, je cena. Kdyby stály podobné peníze jako spalovací auta, dají se na misky vah dávat různé přednosti toho či onoho a elektromobil může leckdy vyhrát. Ale se současnými cenovými rozdíly? Poté, co zasáhnou do hry neskutečně kruté a trh tak moc pokřivující přerozdělovací mechanismy zejména EU? Za takových okolností to není možné.

Není tedy divu, že tzv. cenová parita je mantrou příznivců elektromobility, ke které vzhlíží několik dekád jako ke konečné spáse. Opakovaně jsme ale zmiňovali, že na ni nejen nedošlo, ale v dohledné době dojít ani nemůže, neboť vzhlížení k úsporám z rozsahu je tady nepochopením principu tvorby cen těchto vozů. Odvíjí se hlavně od cen baterek, jejichž ceny se odvíjí hlavně od toho, kolik stojí vzácné kovy. A protože ty jsou... vzácné a zájem o ně je uměle vyšponovaný oním přerozdělováním peroucím peníze do samostatně neživotaschopných řešení, jejich ceny téměř jen rostou, což efekt úspor z rozsahu přicházející v jiných aspektech objemu produkce zcela převyšuje.

V tomto se automobilky drasticky mýlily, ač jim to zkušení rutinéři typu Boba Lutze léta radili. Vzpomeňme, že třeba VW v roce 2019 hovořil (viz druhý odkaz na zdroj níže) o tom, že cenová parita mezi elektrickými a spalovacími auty „nastane již brzy”. Nevíme, co je v Německu brzy, ale od boku bychom střelili, že půjde o méně než tři roky. Více než ty ale od té chvíle uběhly a realitu známe. Nedá se dnes spočítat, kolik by elektrické auto stálo bez zmíněných dotací a dalších přerozdělovacích mechanismů, i jeden ze současných manažerů Škody, kterého nebudu jmenovat, ale předpokládá, že jde o více jak dvojnásobek ceny srovnatelného spalovacího vozu. To má k paritě sakramentsky daleko.

Do tohoto stavu přichází jiný z elektrických apoštolů, šéf Volva Jim Rowan, který se kolegům z Auto News svěřil s další odvážnou vizí. Podle něj máme paritu očekávat již okolo roku 2025, tedy také možná už za 2 roky, 1 měsíc a 19 dnů. Jestli tomu pan Rowan skutečně věří, měl by rychle napsat Ježíškovi, neboť si nedovedeme představit nikoho jiného, kdo by mu takové přání splnil. Zvláště pak, když nyní očekává, že parita nastane díky zlevnění elektoaut (a tedy nikoli zdražením spalovacích vozů, tam je možné úředně zařídit cokoli) a to i díky menším baterkám.

„Myslíme si, že se tam (k cenové paritě - pozn. red.) dostaneme kolem roku 2025, kdy bude dostatek technologií, které sníží náklady na baterie. Technologie zvýší dojezd. Méně baterií, ale větší dojezd za nižší cenu - dostaneme se tam,” řekl doslova Rowan. Jsme přející lidé, takže mu to přejeme, ale nevěříme tomu.

Jednak během 2 až 3 let rozhodně nedorazí žádné dramaticky lepší baterky, to už dnes můžeme říci s dovětkem: Ani omylem! I kdyby došlo na nějaký zázračný vynález, jeho nasazení v sériové výrobě je do té doby absolutně nemožné. A i ne zase o tolik lepší baterky s tuhým elektrolytem jsou dnes nejméně 10 let daleko. Co se tedy za tak krátkou dobu může stát? Na poli techniky nic podstatného. A pokud by Volvo chtělo použít menší baterky... Oh la la, jaká hloupost, ty jsou už dnes příliš malé a přitom musí vystačit třítunovým monstrům.

Podle nás se do roku 2025 nestane opravdu nic podstatného. Jediná parita, která může nastat, je ta, před níž varoval bývalý, dnes už zesnulý šéf vývoje Fordu. Lze zdražit spalovací auta, ale to je tak všechno, jinak to prostě nepůjde. A umělé zdražení opravdu není řešením ničeho, to na tomto místě asi nemusíme opakovat. Ale samozřejmě, křišťálovou kouli nemá v rukou nikdo z nás, počkáme si na realitu roku 2025 - v tuto chvíli představuje vyjádření pana R. jen slova k zapamatování a pozdější konfrontaci se skutečností.

Zdroje: Auto News poprvé a podruhé

Petr Miler