Autoforum

/

Foto: Stellantis

Je to další z řady jeho kritických prohlášení, které jen připomíná, do jak nezáviděníhodné situace se automobilky dostaly. Zatlačeny do kouta si mohly vybrat, zda se do problémů dostanou s hrdostí anebo zlomené. Vybraly si obvykle druhou možnost.

K přístupu automobilek k elektrickým autům jsme obvykle velmi kritičtí, neboť jsme přesvědčeni, že nastalou situaci neměly dopustit. Nikdy neuvěříme tomu, že tak mocné korporace ztratily provázky k loutkám stojících v čele institucí typu Evropská komise. Spíš se jim - přinejmenším některým z nich - zalíbila vidina vyzpytatelné budoucnosti pod taktovkou zákonů a jiných nařízení, nikoli té nevyzpytatelné pod taktovkou vědeckotechnického vývoje a měnících se představ zákazníků. Automobilky měly dávno zvednout varovný prst a jasně politikům říci, že jejich představy o elektrické revoluci v dopravě jsou technicky a ekonomicky rozumně neuskutečnitelné, čímž mohly současnému dění zamezit.

Pomineme-li ale tento krok (či „nekrok”, řečeno s jedním známým českým politikem), který se odehrál před mnoha léty (a velmi pravděpodobně jej měli na svědomí lidé, kteří už tyto firmy dávno neřídí a dnes si vše žije vlastním životem), výrobcům vlastně rozumíme. Byli zatlačeni do kouta a postaveni před dvě špatné možnosti: Buď půjdete s námi, podlehnete elektrické iluzi a možná se stane nějaký zázrak, který tuto cestu učiní schůdnou. Nebo půjdete proti nám a napálíme vám takové pokuty, že pojdete, i kdybyste nechtěli. A „pojít” v tomto kontextu nutně neznamená skončit, ale stát se tak ekonomicky zranitelným, že vás třeba převezme někdo z konkurentů.

Kdo se diví, že téměř všichni zvolili první možnost? My bychom si vybrali tu druhou, nakonec v jsme v pozici automobilového magazínu na podobné lodi - můžete si vybrat, zda se budete tvářit jako zastánce elektromobility, všichni vás budou chválit a hrnout vaším směrem jednu reklamu na více či méně neprodejné auto za druhou, nebo si zachováte kritický odstup a budete dnes a denně ostrakizováni. My zůstáváme na straně zdravého rozumu a jsme přesvědčeni, že v dlouhodobém horizontu se nám to vrátí. Automobilky si vesměs vybraly opačný postup.

Rozumět tomu není těžké, současně je ale nutné dodat, že ona první cesta může vést do pekel úplně stejně. A snadno i rychleji. Proč? Protože pokud se necháte přinutit tak masivně nabízet něco, co si trh zřetelně nevyžádal, snadno skončíte v situaci, kdy na trhu zdaleka, ale zdaleka nebude dost zákazníků, kteří by něco takového koupili. Dál už jsou to základy ekonomie - převis nabídky (nejen z vaší strany, ostatní dělají totéž) nad poptávkou způsobí nutně tlak na ceny a jejich pokles až na samotnou mez únosnosti (pokrytí variabilních nákladů), ne-li až pod ni. Automobilky se budou předhánět v tom, kdo komu přebytečné elektromobily prodá, pošle je to do ztrát stejně jako pokuty od EU za prodej žádaného zboží a učiní je to znovu zranitelné směrem ke konkurenci, která se s touto uměle vyvolanou situací poradila lépe. Takže pojdete stejně.

Přesně před tímto scénářem nyní varuje šéf Stellantisu Carlos Tavares, který moc dobře ví, jak problematickým zbožím elektromobily jsou. Nyní jsme se už dostali do situace, kdy jich automobilky vyrábí víc, než jich dokážou prodat, což způsobuje jakousi cenovou válku, která má za následek přesně výše zmíněné. Pokud ale ceny klesnou níž, než vysoké náklady na výrobu těchto aut dovolují, bude zle.

„Pokud půjdete a snížíte ceny bez ohledu na realitu vašich nákladů, přijde krvavá lázeň,” řekl Tavares pro Agenturu Reuters. Z jeho slov se může zdát, že zná řešení, ale nezná, sám připouští pouze tolik, že se „snaží vyhnout závodu do pekel” a ceny příliš nesnižovat. Ale sám nejlépe ví, že mu nakonec nemusí být nic jiného, pokud s obrovským portfoliem elektromobilů Stellantisu zůstane s vysokými cenami na trhu jako sám voják v poli. Ani to není udržitelná pozice, ani trochu.

„Znám společnost, která brutálně snížila ceny a její ziskovost se brutálně zhroutila,” dodal Tavares bez konkrétního vodítka, kdo by takovou společností měl být. Bez ohledu na to je ale automobilový svět ve výše popsané situaci a čeká se, co z toho bude - sázky byly podány, o dalším rozhodne vývoj, nad kterým automobilky do značné míry nemají moc. Jak jsme zmínili, i Stellantis se může dostat do situace, kdy mu nic jiného než soupeři s ostatními cenami nezbude. Pak se bude hrát o to, kdo padne poslední - slabší automobilky oslabené přílišným snižováním cen se mohou stát cílem převzetí soupeřů. Možná tu nakonec o to jde? Kdo ví, je to nepochybně vysoká hra.

Zdroj: Reuters

Petr Miler