Autoforum

/

Foto: NextStar Energy, tiskové materiály

Koncern uznal, že i po vynaložení desítek miliard pro něj bude lepší, když přijme asi dva tisíce korun a zbaví se jednoho z mlýnských kamenů, které jej teď tíží, než aby se s tímto břemenem dál něco pokoušel dělat. Pro současný automobilový svět je to velmi výmluvný krok.

Kolega z práce si minulý týden posteskl, že jeho dcera byla ve škole pokárána za její řešení samostatné práce v hodinách politologie, při kterých měla vytvořit fiktivní reklamní banner politického uskupení. Zvolila tedy stylizaci jedné ze stran předchozí vládní koalice s heslem: „Zelená víra, do rozpočtu díra!” Pousmál jsem se, přišlo mi to jako vtipná ironie, někdo by té dívce měl dát medaili.

Dostala ale ekvivalent známky 5 (dnes už je i tohle rozostřené) s káravým komentářem a poznámkou o „dezinformačním obsahu”. Jako by podstatou reklamy nebylo odjakživa něco jiného... Navíc je otázkou, do jaké míry bylo zrovna zde sdělení nepřesné, asi je „pančitelka” jiného politického přesvědčení. Je trochu škoda, že se to celé o pár dnů dřív, než Stellantis zveřejnil své výsledky za poslední pololetí a s nimi i náklady své slepé sázky na elektromobily. Také jeho zelená víra přinesla něco, čemu se dá říci díra do rozpočtu - v jeho případě jde o víc než 530 miliard korun. Což jsou naprosto šílené peníze.

Normální lidé mají problém tyhle cifry vůbec vnímat, protože jsou jim cizí. Dokážeme chápat, že rohlík za 2 korun je levný, za 10 se dá snadno koupit a za 100 je pro většinu z nás nesnesitelně drahý. Dokážeme vnímat, že 50 tisíc korun je slušný plat, 100 tisíc dobrý a 200 tisíc krásný. Umíme posoudit, že v domě za 5 až 10 milionů bychom jednou mohli žít, za 20 už je pro vyvolené, za 100 pro smetánku a za víc jen pro Břízu. Je to individuální, většina lidí to má ale nějak takto.

Když vám tedy někdo zítra dá milion, budou to pro většinu lidí slušné peníze. Milion už není, co býval, ale třeba pěkné auto se za něj pořád koupit dá. Když vám někdo dá 10 milionů, jste skoro za vodou. A když jich vám dá 100, koupíte si Ferrari, krásný dům a ze zbytku uživíte několik dalších generací. 538 miliard je ale 538tisíckrát víc než milion, je do pořád 53 800 desetimilionů a 5 380 stamilionů. Jsou to naprosto absurdní peníze, i Vlastislavu Břízovi by se z toho zatočila hlava, je to nějakých 500 paláců Rokoko na Václaváku. A Stellantis je spláchnul do záchodu jen slepou sázkou „na zelenou”.

Proč to říkáme - jde o takovou sumu, že se budeme ještě dlouho dozvídat o tom, co všechno v záchodu s tímto odpisem skončilo. A bude to hodně věcí, protože ani obří pohřbená továrna na baterky v tom nehraje bůhvíjakou roli. Také tu Stellantis škrtnul jako nepotřebnou poté, co zjistil, že už žádné další baterky nepotřebuje.

Řeč je konkrétně o kanadské továrně společnosti NextStar Energy, kterou Stellantis založil jako společný podnik s LG Energy Solutions. Cílem bylo spojit know-how LG a kapitál Stellantisu, aby v Kanadě ve velkém vznikaly baterie pro elektrická auta koncernu. Nešlo o nic malého, NextStar byl založen v roce 2022 s cílem stát se největším závodem na výrobu baterií v Kanadě. Měl zaměstnávat přibližně 2 500 lidí a zajišťovat roční výrobní kapacitu baterek přesahující 45 GWh.

A nezůstalo jen u plánů, výroba baterií se rozjela na podzim 2024 a v listopadu 2025 měla dosáhnout plné kapacity. Zda se to stalo, nevíme, jisté ale je, že podnik vznikl s nákladem 5 miliard kanadských dolarů, z nichž Stellantis zaplatil necelou polovinu, v českých korunách asi 38 miliard. O pár měsíců později už ale ví, že nic z toho nepotřebuje. A svého podílu v továrně se zbavil výměnou... No v podstatě za nic.

Tento konkrétní případ rozebírají Detroit News a uvádí, že Stellantis opustil společný podnik tak, že svůj podíl prodal LG za pouhých 100 dolarů, tedy asi 2 tisíce korun. Někomu to může přijít pošetilé, ale je dražší než odepsat investici do továrny, kterou nepotřebujete, je dál provozovat takto zainvestovanou továrnu, kterou nepotřebujete. Firma se tedy chová racionálně, když raději takto předává svůj podíl LG, patrně i za cenu zbavení dalších závazků, které by Stellantis v případě další účasti na projektu zatěžovaly.

Firma to bez dalších podrobností podrobností potvrdila s tím, že jde o „strategické rozhodnutí” učiněné po domluvě obou stran. A společnost má dál přednostní právo baterie z fabriky odebírat jako zákazník, pokud je bude potřebovat. Nový generální ředitel Stellantisu Antonio k věci řekl, že tento krok by měl dovolit lépe využít kapacitu závodu a jeho dlouhodobou životaschopnost. Šéf LG Energy Solution David Kim k věci uvedl, že baterie pro auta sice v továrně v takové míře vznikat nebudou, ale „plné vlastnictví společnosti NextStar Energy nám umožní rychle reagovat na rostoucí poptávku na trhu s úložnými bateriovými systémy”.

To všechno zní optimisticky, cena prodeje podílu Stellantisu ale jasně ukazuje, jakou hodnotu dnes taková věc má. Podobných továren je zjevně příliš a vydělat něco jejich provozem bude sakra složité. „Poptávka je víc než nařízení,” tím se teď řídí Stellantis. Odepsal kvůli tomu oněch 538 miliard. Kde skončilo 38, už víme, tak teď už se jen dopátrat zbylých 500...

Zdroje: Detroit News, NextStar Energy, Stellantis, LG Energy Solutions

Petr Miler