Autoforum

/

Foto: Fiat

Nedává vám smysl zastavovat výrobu v momentě, kdy zájemce nestíháte uspokojovat? Pak jste si ještě neočistili brýle a nepochopili, že žijeme v plánovaném hospodářství ve verzi 2.0, kdy cílem zas jednou není uspokojit zákazníka, ale naplnit plány Bruselu stůj co stůj.

Tento týden vystoupil v OSN americký prezident Donald Trump, který Evropu varoval před dvouocasým monstrem. To ničí starý kontinent jednak skrze místní imigrační politiku, jednak trváním na naplnění slavného Green Dealu. Pokud na něm prý Evropa bude dál bazírovat, hrozí ji zkáza. Což jsou možná silná slova, načež se nelze divit značnému pohoršení na straně evropských politiků, kteří kritiku snášejí tuze neradi. Jenže faktem zůstává, že starý kontinent od počátku milénia, kdy Brusel onu zelenou notu tlačí stále více, skutečně posílá ekonomiku do kopru.

Poslední dekádu jsou mocně utahovány šrouby také v automobilové branži, kde jsou elektromobily vyzdvihovány nejen jako řešení klimatické krize, ale rovněž jako klíč k prosperitě. Řada „expertů“ přitom mluví o tom, kterak výroba a prodej aut během pár let narostou na někdejší úroveň, ze které se v posledních letech propadly o miliony vozů. Připouští pak sice, že se bude propouštět v divizích, které mají na starosti vývoj spalovacích jednotek, vše ale mají vynahradit nová pracovní místa v továrnách na baterie a podobně.

Nic takového se ale neděje a dít nebude. Podobná manipulace trhem je jen projevem nepřímo plánovaného hospodářství, jakési jeho verze 2.0. A dopadly verzi 1.0 jsme poznali na vlastní kůži velmi dobře. Vše, co Brusel dělá, ve výsledku způsobuje neefektivní alokaci zdrojů, což je to nejhorší, co může ekonomiku potkat. Pokud vám to přijde jako nesrozumitelná formulace, pak vezměme zjednodušeně: Automobilky jsou nucené vyrábět to, co lidé nekupují, naopak jsou omezované v možnosti vyrábět to, co by koupit chtěli. A to je vážně to nejhorší, co se může stát.

Následky jsou vidět nejen na makročíslech, ale i na jednotlivých konkrétních případech, typicky v evropských továrnách a jejich odstávkách či úplnému zavírání. Nejnověji se do party přidává koncern Stellantis, který od 13. října na tři týdny pozastaví provoz ve fabrice ve francouzském Poissy, kde se vyrábí třeba Opel Mokka či DS3. Dva tisíc zaměstnanců se během této doby má věnovat hlavně tréninku a sebezdokonalení. Tato fabrika stojí primárně kvůli nezájmu o auta šitá stále více podle toho, co si Brusel přeje, nikoli podle toho, co by zákazníci chtěli koupit. Ale jistě, leckdo může říci, že Opel a DS prostě neudělaly dobrá auta a teď to svádí na niné

Mimo to se ovšem od 29. září do 6. října zavře také továrna v italském Pomigliano, kde se vyrábí Alfa Romeo Tonale a Fiat Panda. V tomto případě přitom 3 800 lidí zamíří na nucenou dovolenou. V případě Alfy Tonale jde znovu nezájem, prodeje jsou letos skoro o polovinu nižší. U Pandy to tak ale není. Zájem o ní je vysoko, v srpnu její prodeje meziročně stouply o víc jak 22 procent a letos jde o nejprodávanější Fiat i jeden z nejžádanějších vozů celého kontinentu. Tak lidi místo Tonale budou dělat víc Pand, no ne?

No, ne. Děje se to samé, co Fiat potvrdil i loni touto dobou. Výroba je tedy omezována uměle kvůli snaze dostát mechanismům EU, tedy snížit průměrné flotilové emise CO2 tak, aby automobilka nemusela platit příliš vysoké pokuty. Stellantis tedy neuzavírá továrnu kvůli nezájmu či nedostupnosti, ale právě kvůli zmíněnému. Funkční trh nabídku a poptávku rychle sladí, je v tom nesmírně efektivní. Podobné řízení věcí shora přesně naopak - vždy budete něčeho nabízet moc i vyrábět málo současně, protože přirozené procesy naruší nespočet nesmyslných omezení. Teď to můžete vidět skoro v reálném čase...

Zdroje: Auto Week, Stellantis, Dat Force

Petr Prokopec