Autoforum

/

Foto: Hyundai

Kolik prozíravosti asi chtělo vytušit, že tento krok skončí jedním velkým fiaskem? Po skutečném selhání bychom mohli jásat, že Korejci konečně dostali rozum, jenže v řešení celého problému zůstanou někde v půli cesty.

Budeme se nevyhnutelně opakovat, ale u sportovních aut jsou klíčové vlastnosti, které jsou s dnešními limity elektrického pohonu neslučitelné. V prvé řadě musí být co nejlehčí, ale i když na to automobilky v posledních letech hřeší, aspoň musí mít k dispozici dostatečné množství energie, aby své jízdní výkony dokázaly odevzdávat déle než chvíli. A i kdyby přece jen, aby jim šlo energii rychle doplnit.

S ohledem na jejich zaměření a typické kupce pak není od věci, když mají atraktivní přirozený zvukový projev a dokážou vtáhnout do hry, často nejlépe i skrze ruční řazení, popř. aspoň skrze rychlý skutečný automat. Co s tím vším má společného elektrický pohon? Lautr nic. Každý elektromobil je dnes kvůli bateriím těžký jako vepř před porážkou, energie jeho akumulátory stejně pojmou nemístně málo a skutečně rychle ji doplnit nejde. Zvuk a řazení pak umí nanejvýš „fejkovat”. K čemu tohle je? Konkrétní odpověď je asi zbytečná.

Chytali jsme se tedy za hlavu, když se loni evropské zastoupení Hyundai rozhodlo v Evropě skončit se spalovacími modely N. Tedy sportovními verzemi modelů jako i30 a i20, které vzešly z myšlenek, s jakými Korejci v roce 2012 založili celou svou sportovní divizi za přispění lidí jako Albert Biermann, který dříve vedle BMW M (a opustil jí kvůli nesouhlasu s jejím směřováním). Tahle auta dávala smysl, tahle auta byla šitá na míru nadšenců, loňský krok (dávno po Biermannově odchodu z přímého vedení divize N) nedával smysl žádný.

Hyundai touto cestou jít ani nemuselo, stejné verze N jinde prodává dál (a dokonce je vyrábí v Nošovicích). ono prostě chtělo, byl to jen ideologický výstřel do tmy a dál nic. Kde tedy značka dřív prodávala i20 N vážící jen zhruba 1 200 kilogramů, tam mělo začít bodovat elektrické poloSUV Ioniq 5 N. Navzdory tomu, že na kontě má o tunu více a stojí 1,8 milionu korun, tedy asi trojnásobně víc. Jak to asi mohlo dopadnout? No fiaskem, však tohle ani nebyl skutečný nástupce.

Někteří tedy Ioniq 5 N velebí a rozmlouvat jim to nemusíme, my ale tohle auto nemůžeme vystát. Podle nás je to absurdní, předražené, víc jak 2,2tunové nic, které nadšence deptá i falešným zvukem spalovacího motoru a falešným řazením neexistující vícestupňové převodovky. Tohle je vůz pro fanoušky počítačových her, ne aut.

Není tedy divu, že se nijak zvlášť neprodává. Konkrétní odbyt verzí N Hyundai nezveřejňuje, ale protože prodává okolo 1 500 aut všech verzí Ioniqu měsíčně napříč celou Evropou, eNka budou nutně paběrkovat. Není tedy nakonec divu, že Hyundai po roce a něco přehazuje výhybku, ale kam vlastně? Z pekla zpátky do ráje to opravdu není.

Podle informací britského Autocaru se modely N se spalovacími motory do Evropy vrátí, dokonce možná i na základech dosavadních modelů jako i30, jenže to nebudou ryze spalovací verze. Přijdou jako hybridy.

Jako první by měla někdy kolem roku 2027 dorazit právě i30 N, po ní pak můžeme očekávat i menší í-dvacítku. Oba modely mají zjevně klást velký důraz na elektrickou část ústrojí, i proto se u té spalovací očekává downsizing - místo dvoulitru a jedna-šestky bude přední kola velmi pravděpodobně roztáčet jedna-pětka. Manuál ji ovšem nedoplní, standardem se stane dvouspojkový automat. A chybět pochopitelně nebude ani lithium-iontová baterie.

Dá se předpokládat, že to pořád budou relativně lehká auta s relativně přirozeným zvukem a prakticky neomezenou použitelností. Potud v pořádku. Ale opravdu chcete fanoušky hot hatchů uchvátit hybridem? Vážně? Jací to jsou, můžete nám je ukázat? Ani skoro nekonečně dogmatický VW nám nevnucuje Golf GTI s elektromotorem (jakkoli GTE můžete mít), to samé BMW a dokonce ani Audi. A Hyundai chce nyní získat zpět zlomená srdce tímto? Proč by si k němu měl někdo taková auta vyrazit koupit?

Je to krok správným směrem, to jistě. Jenže nepochopení toho, co lidé v této třídě aut chtějí, je u Hyundai zjevně pořád silné. Tak snad příště, ještě jeden krok chybí...

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec