Autoforum

/

Foto: Toyota

Někteří z vás jistě ani nebyli na světě, když se zrodilo, přesto je dál k mání jako nové. A důvod je jasný, dokáže se tak držet s cenou nízko. Možná bychom i v Evropě mohli pochopit, že existují typy aut, které není třeba neustále inovovat. A svému účelu velmi dobře poslouží i pouze v novém ztvárnění staré formy.

Neopravuj, co není rozbité, říká se s oblibou v technických oborech. Platilo to dlouho i v automobilovém světě, zvlášť pak v některých segmentech, kde víc než inovace znamenají aspekty jako spolehlivost, trvanlivost, nízká cena i minimální pořizovací náklady. Takové vlastnosti obvykle přichází až s určitým časem - když se zaplatí vývoj, vychytají dětské nemoci, zpětně do produkce promítnou dlouhodobé zkušenosti... Služební stáří zde prostě může být výhoda.

Některé automobilky se tohoto přístupu i drží, v Evropě ale obvykle nemohou. Místní regulace nařizují stále nové a nové povinné prvky, bez kterých se nové vozy nesmí prodávat. A když výrobce postavíte před otázku, zda morálně 10 let starý typ osadí prvky, se kterými se při jeho původním vývoji ani nemohl počítat, raději začne od nuly. I to je jeden z důvodů, proč jsou nová auta stále dražší a nutí vás platit za prvky, které část zákazníků prostě nepotřebuje.

Ne všude jsou takto zabednění, a tak Toyota v roce 2019 sice představila novou šestou generaci dodávky HiAce, která se oproti předchůdcům výrazně lišila, tu předchozí ale důchodu neposlala. Jedním z důvodů bylo i to, že motor vozu byl posunut o trochu dopředu, což přineslo prostor navíc pro řidiče i cestujícího a zároveň zlepšilo také pasivní bezpečnost. Současně se ale změnily celé čelní partie, neboť HiAce do té doby stavěl na předsunuté kabině.

Ne každý byl z tohoto kroku nadšený, i proto Toyota s pátou generací neskončila. S prodejem auta, jež začala nabízet už v roce 2002, tak pokračovala dál. A je otázkou, kdy s ním skončí, neboť HiAce s interním označením H200 nyní prošel další modernizací. Dodávka tak před sebou má pár dalších let na trhu, kde se tak bude pohybovat mezi vůbec nejstarší ligou. Na svět totiž toto provedení přišlo již v roce 2004, kdy navázalo na předchozí generaci H100.

V případě exteriéru se Japonci zrovna nepřetrhli, nová jsou totiž pouze světla s integrovanou LED technikou. Jinak se ovšem HiAce tváří prakticky stejně jako v roce 2013, kdy prošel asi největší modernizací, která mu nadělila taktéž nové světlomety, ovšem souběžně s přepracovanou čelní maskou a nárazníkem. Jenže klientele zjevně lenost designérů Toyoty ani v nejmenším nevadí, stejně jako měli evidentně volno také motoráři, neboť nabídka pohonných jednotek zůstává nezměněna.

HiAce tedy pokračuje s dvoulitrovým benzinovým motorem a 2,8litrovým turbodieselem, kdy první disponuje 160 koňmi a 182 Nm točivého momentu, zatímco u druhého lze čekat 151 kobyl a 300 Nm. Jedinou převodovkou pro obě jednotky pak zůstává šestistupňový automat, který může veškerý výkon přenášet na zadní nápravu nebo na všechna čtyři kola. Oproti předchozím letům tak byla nabídka hnacích ústrojí řádně zjednodušena, ani to ale prodejům nějak citelně neublížilo a jistě dál neublíží.

Jak jste se tedy nejspíš už dovtípili, většina změn se objevila v interiéru. Ten nově hostí 8palcový centrální displej multimédií, který je již ve standardní výbavě spárován se 7palcovým digitálním přístrojovým štítem. Vyšším úrovním pak Toyota dodala také vyhřívaná přední sedadla, za která již není třeba dále připlácet. Zmínit lze rovněž rozšíření bezpečnostní výbavy, do které nyní spadá i adaptivní tempomat, monitoring jízdy ve zvoleném pruhu či detekce dopravního značení.

To je v rámci zatím posledního faceliftu vše, změn tedy po 22 letech opravdu není mnoho. Ani to ale nakonec nepřekvapí a dá se předpokládat, že HiAce H200 bude dál bodovat. A to díky nízké ceně, kterou právě dlouhý životní cyklus dovoluje. V Japonsku tohle auto startuje na 2 860 000 JPY, což je dle aktuálního kurzu zhruba 378 tisíc korun. To na 4,7metrovou dodávku opravdu nejsou velké peníze, ostatně v Česku za ně nepořídíte ani čtyřmetrovou Škodu Fabia s atmosférickým litrovým tříválcem pod kapotou. Nebylo by špatné začít i k tomuto segmentu v Evropě začít přistupovat poněkud pragmatičtěji...

Zdroj: Toyota

Petr Prokopec