Autoforum

/

Foto: Lamborghini

No dobře, až tak chytré to nebylo, to by se na to nikdy nepřišlo, dotyčný byl ale aspoň blízko. Teď bude po zásluze pykat, nicméně aspoň takto dotáhl dávný sen vykuků, kteří sice mají peněz dost, ale proč by jich neměli víc, že?

Manipulace s historií použitého auta je stará stejně jako automobilismus sám - je to cesta, jak uměle zvýšit atraktivitu nabízeného vozu nad rámec reálného stavu věcí a tím zvýšit jeho cenu či přinejmenším prodejnost. Je to špatné stejně jako kterýkoli jiný podvod - lidé cíleně a vědomě uvádí jiné v omyl, aby zvýšili svůj ekonomický prospěch. Označím to za hanebné a nedokážu si představit, že bych to někdy někomu udělal, současně se ale nechci tvářit jako Mirek Dušín. Dělají to mnozí a ne vždy jde o bůhvíjaká zvěrstva.

Pokud někomu při prodeji auta cíleně nepřiznáte, že se vám s ním kdysi „povedlo” to či ono, co by mohlo mít jednoho dne negativní dopad na jeho fungování, není to na vybarvení políčka v modrém životě, ale asi se to dá přejít. Problémem je, pokud někdo aktivně a cíleně modifikuje historii auta s vidinou finančního prospěchu, to už je vážně podvod a nezaslouží si většího pochopení. Obvyklé metody známe, prostě koupíte auto s nějakou historií, stočíte tachometr, upravíte servisní záznamy, někdy i modifikujete pár dalších věcí pro věrohodnost a tradá, z ojetiny koupené za 200 tisíc a prodejné za 200 tisíc je auto za 300 tisíc. To se vyplatí, „sharks have to eat”.

Přijde mi to směšně tristní a hlavně - obtížně maskovatelné. Dnes, kdy se údaje o stavu tachometru evidují ve více či méně veřejných databázích při tisíci příležitostech a jakákoli nenávaznost vztyčuje hromadu červených vlajek, to u jakkoli staršího auta snad ani nemůže neprasknout. Pojišťovny evidují nájezd, STK evidují nájezd, servisy evidují nájezd, inzertní portály evidují nájezd, tisíc míst eviduje nájezd, to se nedá schovat, pokud nedovezete auto z Uzbekistánu. A pak je podezřelé samo o sobě. Jeden kolega z mé hlavní práce - zjevně vykuk - mi ale kdysi v žertu předestřel svůj plán.

Co takhle otočit hru a z pozice zákazníka začít na dokonale stočeném autě pracovat od jeho koupě? Historii věrohodně nezměníte, když nad ní nemáte plnou kontrolu, tedy když jako „správný” český bazarista koupíte auto, které roky patřilo jiným. Ale co kdybyste koupili nový vůz, normálně s ním jezdili na do servisů i na STK, sjednávali pojištění atp., ale průběžně jej stáčeli? Tj. ne naráz o 100 tisíc km, to se provalí, ale třeba každý týden o 500 nebo 1 000 km podle možností a potřeby? A vedle toho si vedli potichu evidenci skutečné kilometráže.

Museli byste sice na vlastní náklady mimo obvyklé sítě vykonat nějaké ty servisy navíc, ale jinak? I vv servisu by si mysleli, že jste najeli za rok 25 tisíc km, ale ono by jich bylo 50 tisíc a nikdo by to neměl jak zjistit. To samé kdekoli jinde, vše by postupně rostlo, akorát jinak, než jaká by byla skutečnost. Byl by to skoro dokonalý zločin, který by - a tady je možné morální ospravedlnění - mohl dopálit nějakého nepoctivého prodejce jeho vlastní zbraní. Představte si tu ironii, kdy by stáčející prodělal na stočení, o kterém nemá ponětí, i když si myslí, že zná už všechny krimy stejně jako strejda Honza...

Myslel jsem si, že to nikdo nikdy neudělá, protože je to spousta práce, neudělat chybu bude těžké a rozdíl v prodejní ceně na konci za to nemusí stát. Ale ejhle. Kolegové z Carscoops informují o případu člověka, který dělal v podstatě přesně to. Koupil si Lamborghini Huracán Evo, tedy hodně drahé auto, a instaloval do něj blíže nespecifikovaný blokátor najetých kilometrů. A byl tak drzý, že jich takto zastíral nikoli polovinu, ale asi 90 procent.

Dotyčný tedy takto docílil toho, že jeho Lambo mělo na tachometru asi 2 100 km místo 23 tisíc reálně ujetých. A takto jej nabídl dealerovi Land Roveru na protiúčet za nový Range Rover. Lidi z dealerství ani nenapadlo, že by zánovní Lamborghini vypadající pořád netknutě (23 tisíc km při slušném zacházení nepoznáte) z rukou původního kupce mohlo být stočené. A zřejmě by na to nikdy nepřišel, nebýt dvou věcí - dokonalý zločin to nebyl a nový majitel si později vůz nechal připojit na diagnostiku i Lamborghini, kde vše prasklo.

Onen vykuk, jistý N. Teelan, si totiž neuvědomil, že kilometráž vozu není zaznamenávána jen na jednom místě a jeho „blokátor” neměnil zápis na jiném místě řídicí jednotky vozu. Dealer Land Roveru si zpočátku ničeho nevšiml, zjistil to až nový majitel, který mu pak vůz vrátil. A dealer nyní žaluje původního majitele, aby si vůz vzal zpět též, vrátil plnění, uhradil mu veškeré náklady spojené s řešením jím způsobených problémů a soud mu přiklepl také sankční náhradu škody. Může to tedy pro něj být velmi drahý špás.

Nakonec to tedy opravdu neudělal dost chytře a podvedený dealer navíc nebyl žádný nepoctivec. Přesto byl blízko naplnění popsaného scenáře. Zmíněné nicméně prosím neberte jako inspiraci, podvádět jiné je prostě špatné a víc než vědomí toho by nemělo být třeba, abychom takové věci nedělali.

Zdroj: Carscoops

Petr Miler