Autoforum

/

Foto: Marcos Motor Company, tiskové materiály

Nezdá se, že by doba podobným autům fandila, to je ale jen matoucí optika. Tím, jak se mainstreamová produkce stává stále tuctovější a nudnější, vzniká na trhu víc a víc prostoru pro poutavější extravaganci. Britský Marcos je další, kdo jej chce zaplnit.

Oživování dávno mrtvých značek se v posledních letech stalo módou. Jenže jen málokdy se nadšení nového majitele potká s obchodním úspěchem. Zmínit můžeme třeba TVR, které založil Trevor Wilkinson v roce 1946. Největší slávy se ovšem britská firma dočkala až mezi roky 1981 a 2004, kdy v jejím čele stál Peter Wheeler. Pod jeho taktovkou totiž dorazily takové legendy jako Chimaera, Griffith, Cerbera, Tuscan, Tamora či Sagaris. Poté však do šéfovského křesla usedl Nikolaj Smolenskij, který už tak schopný nebyl. A úspěchu nedosáhl ani po něm následující Les Edgar.

Od loňska TVR patří společnosti Charge Holdings, která taktéž předpokládá, že se jí povede slavný návrat. Zda na něj dojde, je ve hvězdách. A tamtéž se pohybuje i osud další britské značky zaměřené na sportovní auta, Marcos. Tato automobilka byla původně založena v roce 1959 Jemem Marschem a Frankem Costinem, kdy první tři písmena obou jejich příjmení dala dohromady název firmy. K něčemu podobnému ostatně přistoupil i Frankův bratr Mike, který se dal dohromady s Keithem Duckworthem a společně založili Cosworth.

Frank Costin dříve pracoval pro leteckou společnost de Havilland, která za druhé světové války vyráběla stíhací bombardér Mosquito. Ten byl poháněn dvěma motory Merlin, přičemž jeho konstrukce byla z překližky. To vedlo k nízké hmotnosti a následně také k velké rychlosti. Costina proto napadlo, že by dle stejného receptu mohlo být postaveno auto, což Marsche nadchlo. A nezůstalo jen u myšlenek, na světlo světa se dostal lehký sporťák Xylon, se kterým dokonce následně závodil tehdy začínající Jackie Stewart.

Costin u firmy ovšem nakonec dlouho nevydržel, Marcos navíc začal mít finanční potíže, které v roce 1971 vyústily v bankrot. Do vedení se pak dostali noví majitelé, ovšem značka nevyrobila jediné nové auto. Místo toho došlo na rozprodání jejích veškerých součástí, ať už šlo o práva na název, obráběcí nářadí nebo náhradní díly. Marshovi se pak sice povedlo značku koupit zpátky, přičemž v roce 1981 dokonce představil nové šestiválcové kupé, ovšem devatenáct let na to byl bankrot znovu na pořadu dne.

O znovuzrození této firmy se pak snažila řada dalších lidí, nakonec však byl úspěšný až Howard Nash, který se o slovo hlásí právě letos. Jak sdělil kolegům z magazínu Car, povedlo se mu poskládat veškeré rozprodané střípky firmy, což byla vskutku náročná práce. Nyní ovšem vlastní jak samotnou značku, tak záznamy spojené s veškerými zhruba čtyřmi tisícovkami vyrobených aut. Pro ta stále existující tedy může vyrábět náhradní díly. Stejně jako může přijít s úplnými novinkami.

Firma již postavila první prototyp, kterým se tak trochu vrátila ke kořenům. „Mini Marcos byl nejpopulárnějším vozem značky, který vznikl na základech klasického Mini. Řekli jsme si tedy, jak by asi vypadal tentýž vůz, pokud bychom užili podvozek, motor a převodovku moderního Mini,“ uvádí Nash. Výsledkem je novodobé Mosquito, který oproti originálu poněkud narostlo. Stále jde ovšem o lehký vůz, který má na kontě jen 700 kilo, což je dokonce ještě o něco míň než kdysi vážila Škoda 1000 MB. Tady jsou ale spojeny s 300 koňmi.

Mosquito pro 21. století mělo být jen takové designové a technické cvičení, ovšem prototyp vzbudil tak velký zájem, že se chystá limitovaná výroba. Vůz však nebude moci na silnice, místo toho jde o okruhovou hračku. Jen u tohoto modelu ovšem Nash zůstat nehodlá, další na řadu by se totiž měl dostat sporťák s registračními značkami. Ten by měl vážit dokonce ken 650 kilo, jeho zatím blíže neupřesněné ústrojí však nabídne přibližně 250 koní.

Co ovšem nadšence jistě potěší, to je přítomnost manuálu. Kromě toho by novodobý Marcos neměl být příliš drahý, v takovém případě by se podle Nashe značka daleko nedostala. Stejně jako se zpátky do hry nevrátí překližka, neboť takový materiál by již neobstál v moderních crash testech. Nový majitel má tedy zjevně vše spočítané a naplánované, jako bývalý šéf zásobování má pak zjevně kontakty i na výrobce mnoha dílů. Oproti TVR by tak uspět mohl, ale raději to nezakřikněme.

Zdroj: Car

Petr Prokopec