Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Uvážíme-li, jak dlouho a s jakou intenzitou jsou elektrická auta protežována napříč kontinentem, je to mizerný výsledek. Ale kdo by se mu divil, když se prakticky všude pořád prodává podstatně víc aut na benzin a naftu s podstatně delší životností?

Média jsou v posledních letech plná zpráv o prudce rostoucích prodejích elektrických aut. A nejsou nemístné, odbyt těchto vozů skutečně rychle roste, byť se tak děje obvykle jen díky trhům s rozsáhlými lokálními přerozdělovacími mechanismy hrajícími ve prospěch elektromobilů. Sluší se ale dodat víc než to.

Jednak je třeba si uvědomit, jak moc současně bují nabídka elektrických modelů. Ruku na srdce, kdy naposledy jste slyšeli o opravdu novém, od základu vyvinutém spalovacím autě? Neříkáme, že taková neexistují, takové novinky jsou ale dnes raritami - podobně jako v případě Škody Superb IV automobilky téměř bezvýhradně preferují neustálé faceliftování dávno vyvinutých spalovacích aut, která navíc nabízí stále dráž.

Téměř veškerá jejich pozornost směřuje k elektrickým modelům, které jako jediné dostávají nejnovější techniku i elektroniku. Jejich počet se navíc soustavně intenzivně zvyšuje a dostávají zcela mimořádný, z hlediska poptávky zcela nepřiměřený prostor v médiích, o marketingové pozornosti ani nemluvě. Je pak úspěchem, když taková auta za celý rok 2023 podle dat sdružení výrobců ACEA dosáhnou na celkovém odbytu podíl 14,6 %? A třeba v Česku s omezeným množstvím lokálních výhod jde podle údajů místního SDA o rovná 3 %? Není to málo, Antone Pavloviči?

To je ale pořád jen pohled optikou registrací nových vozů, které lze „ohnout” relativně snadno (a beztak se to moc nedaří, když spalovací motory takto dominují). Jinou věcí je ale pohled na celkové zastoupení elektromobilů v rámci celého autoparku EU, který se pochopitelně mění pomaleji. A jak moc se vůbec může měnit, když elektrická auta dál tahají za kratší kus provazu, navíc ta spalovací mohou mít snadno skoro nekonečnou životnost, zatímco elektromobily bude kvůli limitům životnosti baterek těžké držet při životě déle než nějakých 10 let? No, ne mnoho, jak ukazují nová data asociace ACEA.

Ta správně podotýká, že ačkoli automobilky uvádějí v Evropě na trh jeden nový elektrický model za druhým, na celkovém evropském vozového parku mají elektromobily pořád zanedbatelný podíl. Stejně jako včera čísla shrnují situaci ke konci roku 2022, neboť precizní rozsáhlé statistiky o povaze místní automobilové flotily rychleji ACEA dohromady nedá, ale ona situace v roce 2022 nebyla zásadně jiná - ten rok mělo 12 procent všech nově prodaných aut v EU elektrický pohon pohon.

Šlo tehdy o rekordní podíl stejně jím ten 14,6procentní bylo loni. Vozový park EU nicméně tvoří přesně 252 237 775 osobních automobilů, takže když do takového, skoro homogenního kýble přidáte pár nových kapek, mnoho se nezmění, zvláště když - jak už jsme poznamenali - pořád přitékají „proudy něčeho jiného”, co ve výsledném mixu zůstává déle. Podíl elektromobilů na celkovém vozovém parku v EU tedy stále činí jen 1,2 procenta. Dominují benzinová auta (50,6 procenta), obrovský podíl mají navzdory létům ostrakizace i diesely (40,1 procenta), násobně lépe než elektromobily jsou na tom i hybridy (3,1 procenta), dlouhodobě skoro nenabízené vozy na LPG a CNG (2,7 %) a prakticky stejně jako elektromobily mají dobíjecí hybridy (1,0 procenta). To volá po gratulaci.

Ani v různých „elektrických zemích” se ale touto optikou moc daleko nedostali. Nizozemci jsou skoro nejdál s 3,7 %, ještě vyšší podíl reportuje ACEA z Dánska a Švédska (po 4 procentech). Norsko se do dat EU nepočítá, ale tamní trh je stejně malý. Uvážíme-li vše zmíněné, zdá se celý tlak na elektrifikaci aut v Evropské unii nesmyslem na druhou - s ohledem na podíl osobních aut na celkových emisích CO2 způsobovaných lidskou činností a „dynamiku”, kterou se mění z globálního pohledu relativně malý automobilový park EU, se takhle opravdu nedá změnit skoro nic.

Zdroje: ACEA, SDA

Petr Miler