Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vyzkoušeli jsme 1 M i na mokru a víme, proč se s ní tak často bourá. Došlo i na duel s M3 E46 a další srovnání. Co všechno už víme?

Ježíš po vodě chodil, 1 M po ní bruslí

Že by s tímto autem nešlo driftovat? To samozřejmě lze a docela dobře, s dosud naznačeným to ale nemá nic společného. Pokud k projetí zatáčky předem přistoupíte tak, že ji chcete „vzít” bokem. tj. více než na rychlost se soustředíte na styl, je 1 M docela čitelná a na průběžné „telegrafování” plynem v zatáčce, reaguje motor docela živě, i když to není žádný ideál. Pokud ale chcete jet maximální rychlostí čistou stopou a vyvarovat se zbytečných ztrát trakce zadní osy, stává se vůz tomahavkem na kolech, který je při troše ztráty pozornosti připraven zapíchnout se do nejbližšího stromu. V tu chvíli se po silnici pohybujete rychlostmi, které od ztráty trakce dělí jen jednotky kilometrů v hodině, a potřebujete, abyste mohli přidat zadní ose již jen tolik síly, kterou ještě reálně využije. Pokud je ale přesné dávkování plynu nemožné, pak i onu hranici překročíte až příliš snadno a chtít řešit vzniklou situaci ex post je prozíravé podobně jako vyzvat smrt k tanci.

Když chcete jet čistou stopou na suchu, vcelku rychle zjistíte, že vás při takovém ježdění 1 M zrovna nepodporuje. A tak se na to vykašlete a bavíte se jízdou stylem, kterému auto fandí. Na mokru lze dělat leda ještě větší „blbosti”, snaha o jakkoli přesnou jízdu je ale torpédována způsobem, který je pro mě za hranicí únosnosti a pochopitelnosti. Motor u auta s pohonem zadních kol a samosvorným diferenciálem zkrátka musí být ovladatelný lépe. Jinak jde o vůz vhodný leda pro lacinou zábavu a ta, jak víme, zpravidla rychle omrzí...

Údajný syn nejvyššího si davy získal mimo jiné tím, že chodil po vodě, aniž by měla pevné skupenství. 1 M to dotáhla dále - po vodě, která není ledem, dokáže dokonce bruslit. Mé srdce si tím ale nezískala, naopak díky tomu docela dobře chápu, proč tolik majitelů končí se svými 1 M v polích. Můžete namítnout, že je to dáno jejich neschopností se s chováním tohoto auta vypořádat, což je jistě do značné míry pravda. Nic to ale nemění na tom, že 1 M umí svou nevyzpytatelností na mokru hodně překvapit a pokud někdo mylně věří tomu, že si s tímto aspektem dokáže poradit bez pomoci elektronické stabilizace, bude rychle potrestán. Mně dlouhodobě uspokojuje jen hledání hranic maximálně čisté jízdy, všechno ostatní beru jen jako zpestření. 1 M Coupe přeje hlavně oněm zpestřením a to je přece jen trochu škoda.

Rychlá jako ďas. Co na to M3 E46?

Ačkoli se tímto článkem táhnou hlavně snímky 1 M po boku M3 E46, musím na tomto místě říci, že srovnání těchto dvou automobilových ikon si v celé šíři nechám na později. Už tak jsem svůj původní záměr vydat v průběhu testování nejmenšího M tři bleskovky poněkud překročil a toto srovnání by vydalo na další velký článek, nebo alespoň rozsáhlou část kompletního testu 1 M. Přesto si na tomto místě neodpustím pár dojmů.

Když si poprvé tato auta postavíte vedle sebe, nutně vás zarazí, jak mohutným vozem jednička v úpravě M GmbH je. Ačkoli má jít o kompaktní kupé, tedy o třídu níže posazený vůz, snad krom délky M3 E46 přetéká po všech stránkách. Je široký, vysoký a jeho nabobtnalá příď posouvá M3 E46 do role popelky v koutě. Je to pozoruhodné, samotná 1 M se jeví jako kapesní raketa, po boku M3 ale vypadá jako hlavní postava z novodobého pokračování Gulliverových cest.

Tento dojem dále podporuje i svalnatý design, vedle něhož decentní a ve své podstatě nenápadný styling M3 zcela zapadá. Mou preferencí je nenapádnost a skrytá síla M3 je mi mnohem sympatičtější, musím ale znovu zopakovat, že 1 M se jako ministr války netváří nemístně. On je opravdu s to rozpoutat na silnici pořádnou bitvu s asfaltem...

Podrobné srovnání si nechám na příště, zde konstatuji jediné - kdo mezi tato dvě auta klade rovnítka, ten asi se starší M3 hodně dlouho nejel a pamatuje si pouze to, o jak výjimečný vůz jde. I 1 M je výjimečný počin svého druhu, hraje ale na úplně jinou notu. Je to baseballová pálka vedle skalpelu, tato auta spolu nemají společného prakticky nic krom log Motorsportu. Nemířím tím k závěru, které je lepší a které horší, každé zkrátka přeje úplné jinému stylu ježdění. Kde jedno prohrává, druhé vítězí a naopak. Že v obou případech udělalo BMW auto, které dokáže zaujmout? Zcela jistě. Že by ale 1 M dokázala vzít u srdce někoho, kdo podlehl M3 E46? To velmi pravděpodobně nikoli.

Za zmínku jistě stojí i výsledky měření dynamiky. I jejich plnou podobu zatím nechám v šuplíku, už jen proto, že zpracovat velké množství dat chce více času, než který mohu věnovat tomuto článku. A tak snad jen pár perliček. Že se vůz ve zrychlení z 0 na 200 km/h dokázal dostat s časem i pod 17 sekund podle mě svědčí o tom, že jeho výkon musí přesahovat 340 koní. Se mnou za volantem a plnou nádrží vážil téměř 1 620 kilogramů a nemyslím si, že by tento poměr výkonu a hmotnosti měl stačit na dynamiku blížící se Porsche 911 Carrera S s nižší hmotností, vyšším maximálním výkonem, lepší aerodynamikou a optimálním zpřevodováním. Dobré pocity z dynamiky tak rozhodně nebyly nemístné, rychlost v přímce je alespoň do 200 km/h téměř totožná jako u M3 E92...

Pozoruhodný je také rychlostní rozsah jednotlivých stupňů manuální převodovky, když na trojku můžete jet 180 km/h a poslední „kvalt”, který nezastaví v rozletu omezovač rychlosti, je čtyřka (235 km/h). Rozsah pětky už sahá do zakázaného území, o šestce ani nemluvě.

Malý zázrak s kompromisy

Na definitivní závěry si musím všechny načerpané dojmy z jedničkového M Coupe nechat ještě projít hlavou, jistě ale vím jedno - vzhledem k tomu, jakým směrem v posledních letech míří BMW běžných řad, je 1 M malý zázrak. Jen nejen rychlá jak peklo, dokáže i rozdávat radost díky pozoruhodně naladěnému podvozku, skvěle fungujícímu přenosu výkonu na zadní kola a výborně ovladatelným brzdám, spojce, převodovce a vlastně motoru, pokud zrovna není v zápřahu (je to důležité pro čistotu řazení oběma směry).

Kompromisů se ale nevystříhává a zatímco na ten v podobě hlavně elektricky naposilovaného řízení lze snést, turbomotor pod kapotou je o poznání problematičtější. Dovoluje sice dodat vozu mimořádný výkon a tedy i dynamiku, což nelze ignorovat, na druhou stranu ale jednoznačně poškozuje jeho jinak pozoruhodnou ovladatelnost. A jsem přesvědčen, že jen skvělá ovladatelnost je to, co vás v autě nikdy neomrzí.

Před tím, než tak učiním já sám, si můžete závěry ze třech dílů našich dojmů udělat sami. Nemohl jsem vám sice říci úplně vše, co se mi za tu dobu prohnalo hlavou, ale to podstatné jsem snad zmínil. A pokud přesto váháte, co si o 1 M vlastně myslet, počkejte si na plnohodnotný test, který - ač se to nyní nemusí zdát možné - přinese další zajímavé informace a srovnání.

Pavel Janda