Autoforum

/

Foto: Mercedes-AMG Petronas F1 Team, tiskové materiály

Letošní Velká cena USA byla emocionální horskou dráhou, a to i když v ní vlastně o nic nešlo. Z očekávaného jasného vítězství Verstappena se stalo velké drama do posledního kola, po kterém si Lewis Hamilton musel dát ledovou koupel. A pak si ji musel dát znovu.

Velké ceny Spojených států amerických byly po léta poněkud nudnými a od pohledu vynucenými snahami dostat Formuli 1 do pozornosti amerického publika. To až nápad zařadit do seriálu závod na tehdy úplně novém okruhu v Austinu postaveném primárně okolo potřeb ef-jedniček si dokázal získat patřičnou pozornost a postupně se stát jedním z nejnavštěvovanějších v celém mistrovství. Ačkoli rozšíření zájmu o F1 v USA je připisováno americké společnosti Liberty Media, která pro něj jistě dělá hodně, byla to primárně několikátá iniciativa Bernieho Ecclestona, jež se o průlom královské motoristické disciplíny v Americe postarala. Ostatně Liberty patří komerční práva k seriálu až od roku 2016.

V případě Austinu se to prostě sešlo. Sama trať je zajímavá a piloty milovaná, atmosféra na místě specifická. Stavba trati se sešla s rozmachem Austinu jako takového a Američané jako správní showmani dokázali na místě zajistit spoustu zábavy i pro ty, které závody zase tak nezajímají. Přidejte si popularitu Drive To Survive od Netflixu právě za oceánem a USGP, jak se podniku formálně i neformálně říkává, je tak fenoménem svého druhu, který i letos prokázal svou atraktivitu. Přes 430 tisíc diváků, kteří letošní ročník navštívili navzdory tomu, že v obou šampionátech bylo rozhodnuto, o něčem svědčí.

A nelitovali, neboť zejména z kvalifikace a hlavního závodu se vyklubalo slušné drama. Max Verstappen sice v páteční kvalifikaci na hlavní závod zajel nejrychlejší čas, po neobvyklé chybě mu ale byl sebrán kvůli překročení hranic trati a musel se spokojit s šestým místem. Po sobotním sprintu, kde si Verstappen udělal z konkurence dobrý den, to vypadalo na další nedělní exhibici jeho dominance navzdory šestému místu na startu, vše ale nakonec vypadalo jinak. A už druhé místo Lewise Hamiltona v tomto klání něco naznačilo.

Max V. se totiž musel hodně snažit, aby se vůbec dostal na vrchol, v závěrečných kolech pak musel odolávat nátlaku zjevně rychlejšího Hamiltona. Výsledek nakonec nebyl překvapivý - Verstappen, Hamilton a Norris na pódiu, to v poslední době nezaskočí. Jenže průběh překvapivý byl a byť jej mohl Red Bull částečně svést na potíže trojnásobného šampiona s ovladatelností brzd, Mercedes byl prokazatelně velmi rychlý. Bylo to napínavé až do samého konce, to pravé drama ale přišlo až tři hodiny po závodě.

Za hluboké noci našeho času totiž FIA oznámila, že Lewis Hamilton a spolu s ním ještě Charles Leclerc byli diskvalifikováni za porušení pravidla o minimální tloušťce „prkna” umístěného pod vozem. Reakce byly rozporuplné. Od některých známých jsem dostal zprávy o tom, že šlo jistě o komplot, rasismus či snahu sebrat Mercedesu nový vítr z plachet. Smazání Leclercova šestého místa až tak bolavé nebylo, Leclerc za sebou neměl dobrý závod, Hamiltonova druhá pozice ale může Mercedes skutečně hodně bolet, neboť jej může stát místo v pořadí jezdců i týmů, tady jde o peníze a prestiž. Proč tedy musel být kvůli „sedřenému prknu” trestán? A když už, proč musel být zcela vyloučen?

Jsou to pádné otázky, malovat v odpovědi na ně nějaké konspirační teorie je ale krajně nekorektní a ukazuje to jen neznalost pozadí použití tohoto prvku a jeho významu obzvlášť od roku 2022. Tomuto „prknu” se takto říká proto, že to původně skutečně bylo prkno, kus dřeva. Až v posledních letech se používá desetimilimetrová deska z plastu vyztuženého skelnými vlákny, která je přišroubovaná ke spodku vozu. A nemá žádnou jinou funkci než bránit většímu než stanovenému přiblížení spodku vozu k zemi a pro případ příliš agresivního nastavení skrze své opotřebení zaznamenat přemíru kontaktu podlahy auta s povrchem.

Tento prvek byl zaveden jako povinný po tragické nehodě Ayrtona Senny v roce 1994. Ačkoli její příčina nebude asi nikdy jednoznačně stanovena, jednou z klíčových teorií je, že se jeho auto po pomalé jízdě za safety carem ocitlo kvůli nižšímu tlaku ve studených pneumatikách příliš blízko zemi, což ovlivnilo jeho aerodynamické fungování. To, kolik vzduchu a jakým způsobem proudí pod vozem, má naprosto zásadní vliv na jeho rychlost a v případě některých koncepcí je žádoucí, aby takového vzduchu bylo minimum. Aby tedy konstruktéři nezacházeli příliš daleko a neriskovali životy jezdců (ať už to mělo podíl na Sennově nehodě nebo ne), byly zavedeny tyto „prkenné identifikátory”, které mohou přijít do kontaktu s povrchem, ale nesmí tak činit moc často ani intenzivně, aby nebyly obroušeny za stanovenou mez.

Je to tedy velmi důležité pravidlo, jehož porušení potenciálně dává týmům, které jej nerespektují, zásadní konkurenční výhodu. Na přetřes nepřichází často, ale letos to není zdaleka poprvé. Z významných minulých kauz připomeňme hned rok 1994, kdy byl Michael Schumacher diskvalifikován kvůli úplně tomu samému po svém vítězství v Belgii a musel o svůj pozdější titul šampiona bojovat mnohem intenzivněji, než by jinak bylo nutné.

To samé pravidlo Mercedes (a Ferrari s ním) porušil v Austinu a nic jiného než diskvalifikace jej nemohla stihnout. Nedělejme si iluze, že FIA mění výsledky závodu několik hodin po jeho skončení ráda, to nechce dělat nikdo, ale tady prostě neměla na výběr. Světlá výška je věcí dramaticky ovlivňující fungování vozu a pokud šly některé týmy příliš nízko a pravidla nedávají jinou možnost než úplné vyloučení ze závodu. Jiná část pravidel pak říká, že vozy ke kontrole jsou vybírány náhodně vždy čtyři (tady šlo o auta Verstappena, Hamiltona, Norrise a Leclerca) a porušení regulí u jednoho vozu stejné stáje nezavdává důvod ke kontrole toho druhého. Russel a Sainz by tedy velmi pravděpodobně neprošli též, ale kontrolováni nebyli.

Tím vším se dostáváme na začátek tohoto článku a nečekané konkurenceschopnosti Mercedesu a podobně neočekávané „malé nadvlády” Red Bullu. I když třícípá hvězda přivezla do Austinu nové díly, je docela dobře možné, že její konkurenceschopnost byla dána v prvé řadě tímto. A naopak Red Bull nebyl tak dominantní, protože s ohledem na hrbolatou trať a snahu vyhovět pravidlům zvolil vyšší nastavení auta, což má za současných pravidel až drastický vliv na jeho rychlost. Nezapomeňme, že od loňska je aerodynamický přítlak definován hlavně prouděním vzduchu pod vozem, kterého musí být relativně málo, ale ne moc málo. Jak je ho příliš mnoho, účinnost tzv. ground effectu se vytrácí. Zda Mercedes vědomě riskoval (kontrola 4 aut z 20 není tolik...), nebo opravdu správně nevyhodnotil nutnost „prkna” odolat potřebám kvalifikace, kvalifikace na sprint, sprintu a hlavního závodu na hrbolaté trati bez možnosti jeho výměny, jak sám tvrdí, nedokážeme říci. FIA ale konstatuje, že úmyslné porušení pravidel nebylo prokázáno.

Že jde o vážné a neoddiskutovatelné porušení pravidel zasluhující diskvalifikaci, dosvědčuje i reakce potrestaných týmů, které přiznaly pochybení a proti trestu se ani neodvolaly. Skutečně tedy nejde o žádný komplot ani rasismus, ale buď úmyslné nebo nedbalé překročení mezí pravidel, které se velmi pravděpodobně postaralo o ráz celého závodu. Nebýt Hamiltonovy neobvyklé rychlosti, vlastně by to byla znovu Verstappenova krasojízda, které Norris zvládl sekundovat jen asi polovinu závodu. Další letošní klání ukážou víc, příští velká cena se jede už tento víkend v Mexiku.

Zdroje: Formula 1, FIA, Autoforum

Petr Miler