Autoforum

/

Foto: Scuderia Ferrari Formula 1

Když FIA dávala dohromady nové technické regule Formule 1, chtěla tím mimo jiné podpořit pozitivní vnímání monopostů jako takových. Nevíme, jak moc s tím jde dohromady jejich překřtění na poněkud nevzhlednou „rybu”, i za to si ale FIA může sama.

Formule 1 už za tři týdny odstartuje do nejočekávanější nové sezóny mnoha posledních let. Skvělé předpoklady pro sledované entré jí udělalo už loňské dění, které vyvrcholilo senzační porážkou Lewise Hamiltona v posledním kolem posledního závodu, to je ale jen jeden ze základů atraktivity. Týmy se na start Velké ceny Bahrajnu postaví ve zbrusu nových monopostech ušitých podle zcela nových pravidel, a to znamená jediné - začíná se od nuly.

Dobře, od nuly ne, velké, bohaté a zkušené týmy budou nadále tímtéž, nové technické regule ale znamenají nové rozdání karet. A ty mohou snadno lépe vyhovovat i týmům, které v posledních letech příliš nebodovaly. Je to jedna velká neznámá, neboť přes omezený prostor ke kreativitě si každý z týmů vysvětlil nová pravidla trochu jinak a ani po nespočtu simulací si žádný z nich nemůže být jistý, co jejich auta budou na trati dělat.

Potvrzuje to i jejich první pořádné nasazení v průběhu tohoto týdne, kdy se monoposty po okruhu v Barceloně začaly pohybovat podobně jako auta v klipech černých rapperů. Na pohupující se stroje je skoro komický pohled, který dal za vznik úsměvným klipům, jako je ten níže přiložený, který spojuje právě pohupující se monopost Ferrari se zmíněnou hudbou. Že by to bylo něco, co konstruktéři čekali a na co si jezdci prostě musí zvyknout? Ani omylem.

Že nové stroje tohle dělají, je překvapení, i když nejde o nový ani neznámý jev. Vyplývá z toho, že nové regule dovolují konstruktérům využít znovu tzv. Bernoulliho principu a - zjednodušeně řešeno - udělat ze spodku jakousi alternativu přítlačného křídla. Detailně jsme fungování tohoto řešení popisovali už před 6 léty, a tak vás pro detaily odkážeme tímto směrem. Ve stručnosti ale platí, že auto se díky rozdílu v rychlosti proudění vzduchu nad vozem a pod ním (a v důsledku toho vzniklého podtlaku) „přicucne” k zemi. To zvyšuje přilnavost vozu a v důsledku toho i rychlost, jakou může projet zatáčkou.

Je to jednak trochu ošidné, neboť tento efekt ke svému fungování potřebuje určitou rychlost a bez ní zkrátka nefunguje. Může se tak stát, že auto dokáže projet zatáčkou 80 km/h (díky mechanické přilnavosti) i 160 km/h (díky přilnavosti podpořené přítlakem), ale nic mezi, což je pro piloty nepochybně náročné. Ještě je tu ale jeden problém - celý efekt jde „do kopru”, když nad nebo pod autem přestane proudit vzduch. A přesně to se novým monopostům děje.

Nové řešení je ve vysokých rychlostech (v Barceloně jsme to viděli hlavně na cílové rovince v rychlostech přes 300 km/h) přicucne k zemi tak moc, že pod autem přestane proudit vzduch. Přítlak generovaný tímto způsobem se tedy stane nulovým, což ale autům zase dovolí se olepit od země a jít nahoru. Jenže pak se vše znovu rozjede a jdou opět k zemi. A tak pořád dokola - výsledkem je chování, které už koncem 70. let minulého století trefně pojmenoval mistr světa z roku 1978, Mario Andretti.

Ten se o rok později posadil za volant Lotusu 80, který s tímto aerodynamickým kouzlem pracoval a byl konfrontován s tím, jak se auto houpe. Začal tomu říkat „porpoising” podle „ryby” (technicky vzato jde o kytovce), které Američané říkají porpoise, u nás je to sviňucha. Tento nepříliš vzhledný tvor kdesi mezi velrybou a delfínem se pohybuje podobně jako ona rapperská auta. A tak se stalo, že se novým monopostům začalo „nadávat” do sviňuch, což asi není to, co si FIA s jejich zavedením přála.

Jednak je pochopitelně pozoruhodné, že téměř všechny týmy nedokázaly při vývoji spočítat, že ke „sviňuchování” dojde. Současně je ale třeba dodat, že jde o skutečně dobře známý jev, kterému lze efektivně předejít řadou stejně dobře známých technických opatření. Od adaptivních podvozků s proměnlivou světlou výškou po nasazení Venturiho trubic lze porpoising eliminovat, všechna relevantní řešení jsou ale FIA zakázána. Týmy tak stojí před složitým rozhodováním, jak ze svých strojů udělají něco jiného než sviňuchy - buď budou muset omezit přítlak (k porpoisingu evidentně nedochází při využití DRS), nebo zvýšit světlou výšku aut. Obojí ale bude mít negativní efekt na rychlost aut, což se jim nebude chtít. Jenže nechat piloty brzdit z 300 km/h v rozhoupaném autě také není dost dobře možné...

Zdroj: NickeF1@Youtube

Petr Miler