Autoforum

/

Foto: McLaren

Nemáme pocit, že by britská novinka byla tím přelomovým autem, kterým se snaží být, to ale neznamená, že je tuctová. Neobvyklé ztvárnění podvozku přece jen posouvá možnosti aut dál.

Nový McLaren W1 jsme si mohli představit již před dvěma týdny a na větvi jsme z něj nebyli. I tak auto dokáže ohromit některými technickými výjmečnostmi, řeč nicméně zprvu byla hlavně o hybridním pohonném ústrojí a zadním křídlu, které se dokáže vysunout až 30 centimetrů za vůz. V té chvíli se kupé mění na variantu „Long Tail“, se kterou je spojen citelně vyšší přítlak na zadní nápravě. V kombinaci s předním spoilerem a po snížení světlé výšky o 37 milimetrů vpředu a 18 mm vzadu tak může britskou novinku k zemi tlačit až tisíc kilogramů, načež jsme vskutku zvědavi na první časy z okruhů.

Dnes se k 1 275koňovému McLarenu vrátíme, a to v souvislosti s některými podvozkovými komponenty. Ty se pyšní doslova organickými tvary, za nimiž stojí metoda 3D tisku. Britové se kvůli tomu obrátili na americkou společnost Divergent Technologies, která jim napomohla s vývojem přední horních i spodních lichoběžníků. Za zmínku stojí, že zakladatelem této firmy je Kevin Czinger, který se už dříve zasadil o vznik malosériové automobilky po něm pojmenované.

Stejně jako u svých vozů Czinger začíná výrobu u metalického prášku, který je následně vrstvu po vrstvě nanášen lasery. Zkompletované díly pak následně míří do pece, kde dochází nejen na jejich zatvrdnutí, ale také na eliminaci zbytků lepidel. Používán je speciální software, který se snaží navrhnout komponenty tak, aby bylo využito jen minimum materiálu, pochopitelně při požadované tvrdosti a tuhosti. Právě to ve finále vede k tomu, že některé díly vypadají „jako živé”.

Klíčové ale je, že jejich tvarováním přímo na míru může dojít k razantnímu odlehčení. V případě McLarenu W1 tak kupříkladu tlumiče či zkrutné tyče mohly být uchyceny přímo na centrální karbonový monokok. Nebylo tedy třeba předního pomocného rámu, což kromě redukce mnoha kil vedlo také k optimalizaci oblékání vzduchu pod vozem. I proto tedy difuzor začíná již ve zhruba půlce vozu, přičemž také i ten byl navržen velmi chytře - funguje totiž i jako deformační struktura.

Není tak překvapením, že britská novinka je i přes využití hybridní techniky poměrně lehká, v případě suché hmotnosti se mluví o 1 399 kilech. Spárovány jsou s oněmi 1 275 koňmi, načež vůz zvládá zrychlit na stovku za 2,7 sekundy, na dvoustovku za 5,8 sekundy a na třístovku za 12,8 sekundy. Celkově vznikne jen 399 exemplářů, všechny ale měly svého majitele ještě předtím, než došlo na slavnostní premiéru.

Zdroje: McLaren, Motor Authority

Petr Prokopec