Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Trojka bez střechy a s 300 koňmi, to musí být recept na prima svezení? Ono prima je, jen možná ne tak, jak byste na první pohled čekali.

Z „Sheer driving pleasure” moc nezbylo

Jistě znáte jeden z hlavních reklamních sloganů BMW, čisté potěšení z řízení. Toho u testovaného vozu dosáhnete jen pokud se vaše oblíbená skladba jmenuje Show must go on. Už dříve platilo, že různé karosářské verze měly různé naladění. Nebylo možno očekávat stejné zážitky za volantem 320d Touring a 330i kupé s M paketem, nikdy to ale nebylo tak, že by se zcela vytratila orientace na potěšení z řízení. Až u této generace trojky se ale setkáváme s tím, že po přesednutí z jedné verze do druhé máte pocit, že řídíte úplně jiné auto. Je to tak od úplného začátku a rozdíly se prohloubily s faceliftem.

Je to už pár let, co jsem si na základě zkušeností ze sedanem pořídil „nákladní” verzi. Dočkal jsem se velkého zklamání, její vlohy pro akční jízdu dosahovaly asi tak daleko, jako schopnost sebreflexe Václava Klause. Z ní jsem přesedl do kupé s dieselovým šestiválcem a automatem a nestačil se divit, jak zábavný podvozek zrovna u této verze byl. Uplynula nějaká doba a já dostal možnost svézt se s předfaceliftovým sedanem 330i s M paketem a zažíval jsem návrat do starých časů. Vystřízlivění ze sna přinesla jízda s faceliftovaným kupé 330i. Sterilita, to byl hlavní pocit. Ve všech případech, jen s výjimkou předfaceliftového sedanu, jehož majitel se jich dávno zbavil, byly vozy vybaveny dojezdovými pneu. Byl jsem tedy zvědav, kam se posunul vývoj podvozků a jaký vliv bude mít uříznutá střecha na jízdní vlastnosti.

První dojem nebyl špatný, buď se vylepšila kvalita RFT pneu, nebo u BMW konečně přišli na to, jak to udělat, aby to fungovalo, říkal jsem si. Prvních pár kilometrů po rozbitých jihočeských cestách prostě působilo pozitivně. Žádné velké rány, žádné natřásání, žádné odskakování na hrbolech. Pohoda, klídek, tabáček... Jak jsem si ale na auto zvykal, začal jsem zrychlovat a ouha, na strop shopností podvozku jsem narazil až nepříjemně brzy. Důvodem, proč okouzluje plavností v nízkých rychlostech, je měkké naladění tlumičů i pružin.

To je nakonec vlastní všem novějším trojkám, jenže u žádné to není kombinováno s tak vysokou hmotností a navíc zvýšeným těžištěm. Výsledný pocit z rychlejší jízdy je tak hodně svérázný - ještě v žádném BMW jsem zatím neměl tak velký pocit, že neřídím auto, ale parník. Zvláště se střechou dole byl ten dojem extrémně silný.

Ve vyšších rychlostech se totiž spolu s vyměklým podvozkem začne projevovat ona vysoká hmotnost auta. Na zrychlení to není tak markantní, 1 800 kilogramů není pro 300 turbokoní až tak velkou zátěží, ovšem elegantně je protahovat zatáčkami, to už je docela rébus. Svůj vliv na to má i pocit těžké zádě. Žádná objektivní měření jsme neprovedli, ale shodli jsme se s kolegou, že se otevřená 335i chová jako devětsetjedenáctka, bohužel ale jen zčásti. Na rozjezdu i při výjezdech ze zatáček má záď obrovskou trakci i bez samosvorného diferenciálu, poslat si ji do driftu na suchu jen plynem téměř nelze. Na mokru to je ale jiná. Jakmile se záď utrhne, projeví se její setrvačnost a dostat ji pod kontrolu vyžaduje rychlé ruce a umírněné reakce.

Ale to není všechno, konec konců, tyhle tendence zádě pohlídá stabilizace a pokud ji nevypnete, nějakého přetočení se nemůžete dočkat. Potíže je i v tom, jak vůz reaguje na rychlou jízdu po české, ne přímo rozmlácené ale spíše rozvlněné silnici či dálnici. Stačí zrychlit na nějakých 200 km/h, což 335i zvládne v mžiku a auto se pod vám začne chovat opravdu jako loď. Vy držíte volant v přímém směru, ale ono se pořád někam žene nezávisle na vaši vůli, zato zcela v souladu s tvary silnice. Začněte to korigovat a poznáte, co to je spojení kormidlo-voda - vy něco uděláte, ale váš dopravní prostředek spíše pluje s vlnami. Není to nebezpečné, to určitě ne, o ztrátu kontroly se nejedná. Ale je to nepříjemné a dobře se při takové jízdě s 335i Cabrio určitě cítit nebudete. A to je opravdu škoda hlavně v konstrastu s tím, co by dokázal motor a zbytek auta vůbec.

Ne, jízdu pro potěchu řidičské duše trojkové kabrio prostě do vínku nedostalo. Leda byste za ni považovali pomalé proplouvání krajinou s občasným přišlápnutím plynu při akceleraci. A ano, samozřejmě, na rovné silnici či dálnici s perfektním povrchem je auto jako doma. Je to vůbec potřeba zdůrazňovat? Je to jedno z těch mnoha dnešních aut, kde je dálniční jízda rychlostmi vysoko nad 200 km/h jen zívačka. I hluk od bezrámových oken a spojů mezi díly střechy je na poměry vozů této koncepce omezený a v jiných ohledech panuje na palubě klídek. Ani ve městě mu není zle. Tam ostatně předvádí to největší divadlo.

Tady jsem, tady, křičí do daleka...

Divadlo, tak by se přesně dalo nazvat to, co 335i předvádí v ulicích. Nejlépe, pokud jsou obklopeny nepřerušovanou frontou domů. Nikdy jsem si nemyslel, že o nějakém BMW řeknu to, co se právě chystám prohlásit. Nejlepší na celém otevřeném 335i je jeho zvuk, tedy to, co produkují výfuky. I u jiných slintám nadšením, když je slyším. Kovově znějící pila M3 CSL je pro mé uši rajskou hudbou. Současně ale vím, že je to u toho auta jen doplněk. U 335i ne, tam zvuk hraje hlavní roli. Nejlepší chvíle jsem zažíval v okamžiku, kdy jsem se staženou střechou projížděl městskou zástavbou. Manuálně podřadit na druhou rychlost a zarazit plyn do podlahy. To stačí aby se z výfuků začalo linout něco, co vzdáleně přípomíná jekot atmosférických osmiválců z Maranella. Přidejte odraz od přilehlých stěn, otáčející se hlavy publika a můžete začít vybírat vstupné. V jednom dni jsem vystřídal 335i i e46 M3 a přestože i ta umí krásně zpívat, potřebuje k tomu otáčky. 335i ne, ta zpívá vždy a všude.

Možná jsem to vzal ze špatného konce, výfuk přece navazuje na motor. Jenže tím je starý známý, kterého jsme vám představili už v rámci testu sedanu nové generace řady 3. Jeho projev je velmi podobný i zde (jen nepůsobí tak ostře kvůli vyšší hmotnosti auta) a bylo by jen ztrátou času opakovat něco, co tak dobře udělal kolega. Jediným rozdílem je, že zatímco v nové trojce motoru asistoval osmistupňový automat s HDM, v testovaném voze to bylo sedmistupňové DCT. I v jeho případě vás odkáži na jeden z našich starších testů, je to stejná skříň, jakou byla vybavena M3. U 335i akorát není nastavena na tak razantní řazení a preferuje spíše komfortní schopnosti převodovky při zachování nastandardní rychlosti řazení.

Celkově lze projev celé pohonné soustavy prohlásit za nejméně problematickou část auta. Dělá to, co očekáváte a dělá to dobře. Občas se stane, že převodovka nemá správně zařazeno a chybu napravuje s citelným škubnutím, není to ale pravidlem, spíše výjimkou.

V testu sedanu 335i dosáhl motor velmi dobrého hodnocení ohledně spotřeby. Bohužel, v otevřené verzi už to tak velká sláva není. Daleko více se chová jako správný euroturbomotor. Při lehké noze a pomalé jízdě se spokojí s cca 8 l na 100 km, rychlejší jízda v rámci zákonných limitů po okreskách je za 10 l, na dálnici za 12 l. Zapráskejte bičem nad hlavami vraníků a desetinky, ba celé litry rychle začnou přibývat. Osobně jsem se při jízdě v rámci dvoubodového limitu a častých předjíždění pohyboval mezi 12 a 15 l/100 km, při vyjížďce do hor ale průměrná spotřeba bez problémů atakovala dvacítku a to rozhodně nebyl strop. To vše s nataženou střechou. Každá potěcha něco stojí, ani vítr ve vlasech není zadarmo. Minimální přírůstek je litr na sto a výrazně roste spolu s rychlostí.