Autoforum

/

Pokud se jednou dostanete na vrchol, můžete už jen ztratit. Daří se BMW řady 3 hájit pozici nejlepšího sportovního sedanu střední třídy i v šesté generaci?

Historie BMW řady 3 začala již před skoro 40 léty, kdy se pod tímto označením objevila na trhu první generace vozu tohoto jména. Dnes někdejšímu nástupci modelu 2002 přezdíváme E21, tehdy to ale byla prostě trojka a v roce 1975 nikdo nemohl tušit, jaký příběh zrovna BMW rozepisuje.

Již tehdy šlo o vůz stvořený s cílem zaujmout řidiče toužící za volantem zažívat něco více než jen obvyklou nudu, s čímž ostatně korespondovalo i to, že byl nabízen pouze v provedeních kupé a kabriolet. I přes tento handicap (z dnešního pohledu) a fakt, že E21 si nevydobyla respekt ve Spojených státech, si vůz za 8 let prodeje našel neskutečných 1,36 milionu zákazníků. Pro srovnání - nejnovějších kupé a kabrioletů BMW 3 E92 resp. E93 se prodala jen přibližně třetina tohoto čísla. A to šlo a jde o vůz velmi populární nejen v USA, ale i na řadě trhů, kde na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let sotva věděli, co to vůbec BMW je (řekněme Čína).

Plných 77 procent zákazníků navíc svého času uvádělo, že si vůz kupuje pro jeho jízdní výkony, 65 procent pro jeho ovladatelnost. Nejprodávanější verzí byl šestiválec 320i. Docela by mě zajímaly závěry podobného průzkumu dnes...

To všechno jsou úžasné výsledky a bylo jasné, že tento příběh musí pokračovat. A také pokračoval. Nebudu vás zatěžovat celou historií trojkové řady, ale nástupcem E21 se stal v roce 1982 model E30 prodávaný již i jako sedan a kombi (nejprodávanější verzí se ovšem stalo kupé a druhou nejprodávanější motorizací ta nejsilnější - 325i) s celkovými prodeji 2,34 milionu kusů.

Druhá generace už je docela dobře známá i u nás, ještě známější je ale ta třetí, E36, prodávaná od roku 1990. Opět nabízená se všemi myslitelnými typy karoserie již mírně překonala hranici 3 milionů prodaných kusů. Na vrcholu prodejů ale už stanul sedan a mezi motory začaly převládat benzinové čtyřválce (316i, 318i).

Zbytek příběhu už je poměrně čerstvou záležitostí. Od roku 1998 tu byla čtvrtá generace E46 s celkovými prodeji ve výši 3,27 milionu kusů. Šlo o dosud nejúspěšnější trojku v historii, generace E90 a odvozených modelů (E91, E92, E93) se od roku 2006 prodalo do loňska něco málo přes 3 miliony kusů (kupé, kabriolet i kombi jsou ale stále v prodeji). V případě obou těchto generací již z prodejů velkou část ukrojily verze s dieselovými motory nebo ty s pohonem všech kol, detailní data už se ale zjišťují hůře než u dřívějších generací.

Proč o tom všem vlastně mluvím? Jednak to něco naznačuje o vývoji charakteru trojkové řady za uplynulé dekády, ke kterému se vrátím později. Chtěl jsem tím ale též zdůraznit fakt, že trojka se zrodila jako auto pro náročné řidiče, tuto pozici si dokázala hájit po několik desítek let a přesto získávat miliony zákazníků. I když sama o sobě tak nečinila vždy s dokonalými úspěchy (ne všechny generace a verze mají patřičný charakter), mezi svými konkurenty v tomto směru nikdy nenašla sobě rovného.

To je dosti nevděčná pozice - nelze totiž být lepší než nejlepší, horší ale ano. Je tedy samozřejmě otázkou, zda si vůz tuto pozici drží i ve své šesté generaci F30, která se po loňské premiéře dostává letos do prodejů. Vyzkoušeli jsme po všech stránkách špičkovou verzi 335i Sport a máme odpověď nejen na tuto otázku.

Sympatická, ale hlavně fotogenická

BMW po Bangleovských časech vsadilo v poslední době na mnohem jednodušší, konzervativnější a elegantnější linie a tato sázka se zatím vyplácí. Je tedy otázkou, jak budou vypadat vcelku nenápadité rysy poslední pětky nebo právě nové trojky za pět či deset let, dnes jsou ale nesporně líbivé.

Byl jsem v kontaktu s pár dealery a většinou si pochvalovali, kolik lidí bylo ochotno koupit si právě novou trojku jen podle obrázků v katalogu. To je jistě úspěch potvrzující výše zmíněné a ač jim ani BMW jako takovému nechci kazit kšefty, musím říci, že alespoň na mně vůz působil a působí lépe na fotkách než ve skutečnosti.

Některá auta zkrátka fotogenická jsou a jiná ne a mám pocit, že BMW 3 F30 patří mezi ta druhá jmenovaná. Když jsem si testované provedení vyzvedával a bylo mi řečeno, že jde o verzi Sport v červené barvě (mimochodem, barevné auto se v novinářských flotilách vidí opravdu zřídka), do garáží jsem po shlédnutí stovek fotografií instinktivně vyrážel vyhlížejíc cosi jako naolejovaného Rockyho v boxerských trenkách připraveného vpálit mi ránu svým oslnivým vzhledem. Jenže koukám na všechny strany a Rocky nikde. Jaké bylo mé překvapení, když po stisknutí tlačítka dálkového ovladače prozradilo spíše jakousi červenou Popelku tísnící se v rohu a šeptajíc cudně něco ve smyslu: „Smím prosit?”

Můj první dojem ze vzhledu F30 byl zkrátka takový. Asi to bylo umocněno poněkud malými 17" koly se zimními pneumatikami, ale vůz v reálu opravdu vyhlíží mnohem skromněji než na fotkách. Nemusíte mi to věřit, žádný důkaz vám předložit nemohu, ale tento rozpor jsem vnímal velmi silně.

Neříkám ale, že to je špatně, nakonec to může být i dobře - sám po oslnivých autech ani netoužím a sympaticky střižený kabátek nelze nové trojce upřít tak či onak.

Poslední poznámku si neodpustím ke specifikům provedení Sport (ta další nesou jména Luxury a Modern), které nabízí odlišně střižený přední nárazník, černě zbarvené kryty vnějších zpětných zrcátek nebo podobně zbarvené koncovky výfuků. Názor si asi uděláte sami, ale z těchto záležitostí se mi zamlouval snad jen přední nárazník. Černá zrcátka působí spíše lacině (vysvětlujte někomu, že to není specifikum nějakého základního provedení...) a koncovky výfuků jak po nepovedeném pokusu použít auto k flambování masa na zahradní party. Ale každému dle chuti.