Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Po letech v druhé lize má Kia konečně auto, s nímž se může pustit do boje s nejlepšími. Dokáže se GT pomstít za roky přehlížení?

1,8 TSI je o třídu lepší motor

Jestliže v případě vizuálních záležitostí či provedení interiéru se obě auta mohou úspěšně přetahovat o provaz klidně týdny, v případě motoru jde o souboj končící po prvním škubnutí. Tady korejská prvotina jednoduše nestíhá a ačkoli 1,6 T-GDI není vůbec špatný, 1,8 TSI, zvlášť v naladění, které mu bylo dopřáno v případě testovaného Leonu SC (a dva zákazníci nám potvrdili, že jejich auto se chová stejně), je ale jedním z nejlepších přeplňovaných motorů na dnešním trhu, ve své třídě dost možná tím vůbec nejlepším. Proti něčemu takovému se nebojuje snadno.

Existují aspekty, v nichž se T-GDI dokáže TSI rovnat. Je též charakterní s výkonem gradujícím v nejvyšších otáčkách, projevuje se velmi rychlými reakcemi pod zátěží a minimálními prodlevami turba. Nevidím ale jediný aspekt, v němž by TSI překonával, zato je tu několik takových, v nichž prohrává.

Tím nejpodstatnějším je zřejmě samotný výkonový projev. 1,6 T-GDI má papírově navrch, nabízí až 204 koní kdežto 1,8 TSI jen 180, jenže dynamická realita je přesně opačná. Jistě to není jen výkonem, Leon SC je také lehčím autem a s automatickým sedmikvaltem má o něco kratší převody, jsem ale přesvědčen, že tyhle dva aspekty nejsou rozhodující (jakkoli poměrně významný rozdíl v hmotnosti v žádném případě nepodceňuji). V Leonu SC máte tendenci zpívat si „Kde si” od Elánu - ne kvůli hledání výkonu, ani ne tu část o střepinách, ale tu o vybuchujících minách pod vámi. Leon SC 1,8 TSI opravdu bouří, pálí, střílí, vedle toho 1,6 T-GDI „jen” sprintuje.

Teď prosím neadoruji žádné dramatické nástupy turba, natolik jsem se za poslední léta nezměnil. Pořád je mi blízký lineární charakter, ale ty mají v podstatě oba motory, jen ten v Leonu dokáže nastupovat s podstatně větší intenzitou a posílat tak na přední kola více výkonu. Konec konců i díky svému objemu funguje prakticky od volnoběhu, T-GDI potřebuje více otáček, aby se měl k světu. Ukazuje se tak stará pravda, že při dynamice nejde jen o špičkový výkon, ale jeho průměrnou hodnotu v celém spektru otáček, či, chcete-li, množství práce, které motor dokáže v použitelných otáčkách vykonat. Už z přiložených videí vám bude jasné, že 1,8 TSI se tady činí znatelně více, jakkoli dynamika obou aut je příjemná.

1,8 TSI se také svižněji „hýbe” na volnoběh a zdál se být úspornější při pomalé jízdě, byť tady si s jasným závěrem raději počkám na podrobný test Cee'du GT v českých podmínkách. Při rychlejší jízdě už si oba motory nemají mnoho co vyčítat - pod 10 na sto pojedete jen docela pomalu, adekvátní jízda chce 13-15 litrů, poněkud šílenější až 25.

Leon SC je přesnější, Pro_Cee'd GT čitelnější

V případě ovladatelnosti nemíří ani jeden testovaných vozů ke hvězdám, neutrhnout si ostudu se ale úspěšně snaží oba. Testovaný Leon SC v tomto případě pochopitelně degradovalo trochu umíněné DSG, jakkoli v tomto konkrétním exempláři se nechovalo úplně špatně, nicméně znovu mohu zavzpomínat i na verzi s manuální převodovkou, abychom obraz obou aut měli co možná nejúplnější.

Začnu-li u řízení, pak už to naznačí, jak se spolu SC a GT v této disciplíně popasují i celkově. To v Leonu je velmi přesné, vhodně ostré a v každém z volitelných jízdních režimů dobře naposilované. Je zkrátka skvěle vymyšlené, narýsované, naprogramované, ale se řidičem se zásadně nebaví a od kol mu zpátky nepustí prakticky žádnou informaci. Ne že by opak byl v dnešní době běžně dostupný, Kia ale dokazuje, že může být lépe - její řízení není tak technicky vyspělé, ve zmíněných aspektech je ale přes jediný dostupný jízdní režim velmi dobré a alespoň nějaké zprávy z boje řidiči předává.

Velmi podobným způsobem pak lze hodnotit i jakékoli jiné klíčové řidičské rozhraní. Vzpomenu-li třeba na manuální řazení, pak to u Leonu probíhá v naprosto přesných drahách, jenže celá kulisa řazení je navzdory této preciznosti vymezena dost nepřirozeným způsobem. Je zkrátka znovu vymyšlená, umělá a není vždy snadné poznat, kdy už kvalt zapadl do své pozice. Ta je někde, jistě naprosto přesně tam, kde měla být, ale ne tam, kde byste ji přirozeně očekávali nebo kde by na vás křičela: „Tady jsem!” Řazení v Pro_Cee'du je poněkud lehčí a nepůsobí na vás tak precizně, znovu s vámi ale více mluví a za stovky kilometrů se mi nestalo, že bych byť jen pochyboval, zda jsem zařadil kýženou rychlost.

Můžeme pokračovat přes spojku, brzdy a nakonec i zmíněný plyn a vždy dojdeme k podobnému závěru. Tato, řekl bych „německá umělost”, kdy všechno je jak má být, ale něco tomu chybí, je zkrátka vlastní celému Leonu a dává poněkud „uvolněněji” řešenému Pro_Cee'du prostor prosadit se sice méně, ale přesto dost přesným ovládáním, které působí přirozeněji. Je to jiný přístup k řešení téhož, který nakonec vede k podobnému výsledku - ovládání Leonu má větší potenciál, ale marní ho nekomunikativností, Pro_Cee'd s méně schopným ovládáním pracuje lépe tak, že vám jej dovolí plně využít.

Zmiňoval jsem to už v samostatném testu GT. Nevím, jestli je to těmito jednotlivostmi, nebo je tu ještě něco, co nedovedu popsat, ale s Pro_Cee'dem si začnete rozumět rychleji, srostete s ním během chvíle tak, jak vám Leon dovolí až po podstatně větší porci kilometrů za jeho volantem. V jakémkoli exaktním tabulkovém srovnání dostane v této disciplíně korejský kompakt „kouř”, lidské pocity ale zkrátka hovoří o trochu jiné realitě.

Velmi nerad používám následující frázi, neboť se z ní stalo klišé snažící se posunout některá auta na úroveň, které reálně nedosahují. Jak zakrýt jasně pojmenovatelné nedostatky vlastností, o které nelze diskutovat. V tomto případě jsem ale skálopevně přesvědčen, že tomu tak je, konec konců Pro_Cee'd je i z hlediska preciznosti ovládání a jeho technické vyspělosti tak daleko, že nemá důvod se za podobné fráze skrývat. Po mém soudu má duši, charakter, kouzlo, které vám dovolí se jej zcela zmocnit a užít si s ním něco, co majitelé Leonu nikdy nepoznají. A tím se dostáváme k jízdnímu projevu.