Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jen málokdo si dnes může užívat ten luxus, že se nemusí o své místo pod sluncem dělit s konkurencí. Třída B od Mercedesu si ho dopřává.

Praktické a flexibilní, ale něco za něco

Mám za to, a asi nebudu daleko od pravdy, že spousta lidí nedává jen na své skutečné dojmy, ale při koupi auta se otrocky podřizují srovnávacím tabulkám jako při nákupu ledničky. U Mercedesu třídy B si můžou do kolonky „základní objem zavazadelníku“ doplnit hodnotu 486 litrů a k položce „maximální velikost kufru“ napsat 1 545 litrů. Ostatní by mohlo hlavně zajímat, že nakládací hrana leží příjemně nízko, vstup do zavazadlového prostoru je obrovský, má pravidelný tvar a téměř kolmé boční stěny maximálně usnadňují využitelnost.

Na fotografiích je za dělenými opěradly viditelný schod oddělující zadní, novou víceprvkovou nápravu od podlahy, nicméně obavy z komplikovaného nakládání krabic z Ikey jsou liché - dno je dvojité a dělící deska vytvoří v horní poloze se sklopenými sedačkami rovnou ložnou plochu.

Jednu hořkou pilulku ovšem majitel spolknout musí. Člověk musí až obdivovat, kde se v Mercedesu bere ta drzost chtít za (o 140 mm) v podélném směru posuvnou zadní lavici Easy-Vario-Plus příplatek přes 16 tisíc a jedním dechem mluvit v obecních propagačních materiálech o jedinečné míře flexibility. Hold, v některých ohledech se Mercedesy asi nezmění.

Přísně rozumová volba

Naopak špetka konzervativního myšlení ve Stuttgartu chybí, jde-li o motory. Můžete si přát jakýkoli způsob plnění válců, jen to musí být podporováno turbodmychadlem. V tomhle si béčko může podat ruce hlavně s novou jedničkou od BMW. Mercedes vám nabídne dvě zážehové šestnáctistovky naladěné na 122 nebo 156 koní, a pak pár dieselových osmnáctistovek se 136 koňmi anebo - jako v případě testovacího auta - s kapku skromnějším výkonem 109 koní od 3 200 do pozoruhodných 4 600 otáček a 250 newtonmetry dostupnými v rozsahu od 1 400 do 2 800 ot./min.

Výběrem převodovek je třída B zajedno spíše s Volkswagenem. Buď si poručíte sedmistupňový dvouspojkový automat nebo šestistupňový manuál, náš případ.

Život s benzínem by byl určitě tišší a kultivovanější, ale slabší diesel prémiové hvězdičce na kapotě ostudu nedělá. Co vím spolehlivě, je to, že pokud do nádrže nenatankujete nějakou opravdovou bio-kvalitu, bez nejmenšího zakolísání nastartujete i při mínus dvaceti. Čtyřválec okamžitě drží stabilizovaný volnoběh, a přestože naftové klapání by poznal i pravidelný účastník technoparty, výsledná akustika byla zbavena veškerého ostrého vysokofrekvenčního cvakání.

Nízké otáčky nástupu použitelného výkonu nejsou u B 180 CDI pouze papírovou předností, ale motor při rozjezdu skutečně neskomírá ani při puštění spojky bez plynu. Jinak se relativně skromný agregát projevuje nepatrně lépe než malý průměrný diesel, třeba francouzská šestnáctistovka HDi. Mírné vzrušení ze slušného zátahu ve středních otáčkách není natolik pomíjivé a do otáček se písty hrnou se značným zápalem, ale skutečně dynamické divadlo se při přebytku kilogramů na koně (konkrétně skoro 13) prostě konat nemůže.

Psát o jakémkoli motoru, že je jeho výkon adekvátní, je skoro na první cenu za nejhloupější automobilové klišé. Jenže tady vás za volantem skutečně brzy popadne pocit, že jedenáct vteřin na stovku nebo 190 km/h je na menší rodinný vůz skoro vším, co může jeho majitel na cestách potřebovat. To není pochvala, ale pouhé konstatování faktu, že s nejslabším motorem si nemusíte připadat ošizeně. Jen byste neměli očekávat emoce, bezprostřední reakce na plyn, ani moc charakteru. Zkrátka čtyřválec, turbo a diesel k tomu.

Čeho se naproti tomu domáhat můžete, je dobrá spotřeba. B 180 CDI s mechanicky čistou a přesnou manuální převodovkou slibuje 4,6 litru na sto, ale skutečný průměr se mírně přehoupne přes šest litrů, což je shodou okolností rovněž okamžitá spotřeba při sto třicítce, kdy motor na šestku točí 2 250 ot./min. Lehce za hranící kriminality se diesel pustí do odsávání nádrže rychlostí kolem osmi a půl litru nafty, ale pokud někdo bude pravidelně atakovat tuto hodnotu, téměř jistě udělal tu životní chybu, že si vybral špatný typ auta.

Fakticky to samé platí o řidičích, kteří by se pokoušeli hledat zpětnou vazbu v řízení s elektrickým posilovačem. Předesílám, že tam žádná není. Jistě, potěšila by, taková auta mě baví, ale že bych měl skutečnou potřebu béčko za to zepsout. Je jedna věc něco v autě nutně potřebovat, druhá, po jakém voze to můžu chtít. Takže tady mi k té troše štěstí opravdu stačilo více odporu ve volantu a že měl aspoň patřičnou snahu vystřeďovat se. Asi stárnu, nebo co...