Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr

SUV od Opelu nemá už od svého uvedení na růžích ustláno. Pomůže volnému následníkovi oblíbené Frontery k lepším prodejům letošní důkladný facelift?
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Testy aut

Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr

3.10.2011 | Michal Borský | Přidat příspěvek

Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

SUV od Opelu nemá už od svého uvedení na růžích ustláno. Pomůže volnému následníkovi oblíbené Frontery k lepším prodejům letošní důkladný facelift?

Pohodové spřežení pod kapotou

Letošní omlazení Antary se z velké části dotklo především jejích mechanických skupin. Kompletně přepracované jsou všechny pohonné agregáty, které jsou nyní papírově výkonnější, úspornější a (jak jinak) také ekologičtější. Podobného „upgradu“ se dočkaly i obě převodovky - šestistupňová manuální i automatická.

Motorový základ představuje zážehový atmosférický čtyřválec o objemu 2,4 l, který nyní disponuje 125 kW (170 k), většinu potenciálních zájemců ale bude zajímat především nejnovější přírůstek do nabídky motorů, kterým je v Koreji nově vyvinutý čtyřválcový turbodiesel 2,2 CDTI. K dispozici jsou dvě výkonové modifikace. Základní verze o výkonu 120 kW (163 k) poskytuje o 26 kW (36 k) vyšší výkon než předchozí agregát, silnější provedení dosahuje výkonu 135 kW (184 k), což je o 25 kW (34 k) více než doposud. Z uvedeného vyplývá, že výkonovými ani objemovými parametry se Opel rozhodně nehodlá plést na píseček svým domácím konkurentům. Slabší diesel je stejně jako benzíňák k mání jak s pohonem předních, tak všech kol, silnější provedení, kterým jsme jezdili my, se prodává výhradně jako čtyřkolka.

Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 19 - Test Opel Antara 22 CDTI 38Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 20 - Test Opel Antara 22 CDTI 39Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 21 - Test Opel Antara 22 CDTI 40

Esenciálním a velmi potěšujícím vjemem z jízdní praxe s nejsilnější Antarou, je výtečná kultivovanost agregátu a zejména pak znamenité utěsnění kabiny. Tady se žádné „kadlování“ nekoná ani za studena a akustická pohoda je hodna některého mnohem dražšího auta. Myslím, že tenhle turbodiesel sám o sobě vůbec není špatný, bohužel je však více než zdrávo sešněrován okolitou elektronikou a také krajně nedynamickým automatem. Nejmarkantnější je to při pokusu o prudký rozjezd, kdy sešlápnete pedál plynu k podlaze a rovné dvě vteřiny se neděje vůbec nic. Až potom vyletí motor zhurta do otáček a lehce pod dvoutisícovou hranicí začne mocně tahat. Stejné je to s „kick-downem“ kdykoliv za jízdy - nejdřív dlouhé přemýšlení, pak bujaré podřazení a hutný přískok vpřed. Na rozdíl od slabší modifikace dieselu se 120 kW, se kterou jsem jezdil dříve, byl u zkoušené motorizace znát poměrně citelný turboefekt spjatý s energickým nástupem výkonu v 2 000 otáčkách. Ke cti je Opelu třeba přičíst fakt, že nafťák (pokud zrovna dlouze nepřemýšlí) navzdory popsanému snaživě akceleruje už od nějakých 1 300 - 1 400 otáček.

Šestistupňový automat dokonale koresponduje s pohodovým naladěním auta a ani za mák se nesnaží působit dynamičtěji než podobná ústrojí v amerických minivanech bez ohledu na svých šest stupňů. Řazení je tedy velice plynulé a pohříchu také neméně pomalé. Nejsme samozřejmě žádní plašani, abychom každé auto hodnotili jako supersport a když se to tak kol a kolem vezme, v Antaře bych si ani nic „sportovnějšího“ představit nedokázal. Tohle auto je totiž nanejvýš důstojný kočár, jehož koně bude často krotit starostlivá matka od rodiny, které klidný charakter auta dodá klid i za volantem. V tomto kontextu působí trochu tragikomicky možnost „manuální“ volby převodových tupňů vychýlením šaltpáky směrem k řidiči. Nejenže ručně neřadíte rychleji a převodovka si vesměs stejně dělá, co chce, ruční režim však není využitelný ani pro brzdění motorem neboť za nějakou chvilku po podřazení zpravidla shodí otáčky na neutrál a převody tak nekladou roztáčejícím se kolům žádný odpor. Prostě mnoho „imidžové“ práce pro nic. Mnohem rozumnější by bylo vměstnat do kulisy za „déčko“ klasickou automatickou jedničku a dvojku. V tomhle směru je třeba automat takové Hondy CR-V o hodně chytřejší. Jak už jsem ale říkal - kdo chce pohodu a klidnou sílu, tomu nebude za volantem Antary chybět zhola nic.

Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 22 - Test Opel Antara 22 CDTI 26Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 23 - Test Opel Antara 22 CDTI 28Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 24 - Test Opel Antara 22 CDTI 29

Od toho, jak citlivě se chováte k pedálu plynu, se bytostně odvíjí také spotřeba nafty. Pokud jste tedy ona křehká bytost vezoucí děti ze školky a nevadí vám, že vaše Antara je neochvějný flegmatik, lze dosáhnout přiměřených hodnot pod 8,5 litru, ti méně trpěliví však musí počítat s apetitem 11,5 litru. To je průměrná hodnota, které jsem během týdenního testu dosáhl já, tedy řidič se sklony k dynamičtějšímu stylu převážně v městském a příměstském provozu. Méně stresujícím jezděním po okreskách lze při muší noze srazit odběr k osmi litrům, rozhodně však ne k udávaným továrním hodnotám. Žádný velký vliv na to neměla ani vypínatelná funkce „eco“, která činí chování motoru ještě rozvleklejším.

Hlavně žádný spěch

Musím říci, že Antara do puntíku splnila moje očekávání, co se týče jízdních vlastností. 1 865 kg vážící kolos je pořádný kus auta a tomu odpovídá i rozvážné chování na silnici. Středně velká SUV jsou snad s výjimkou Hondy CR-V, Fordu Kuga nebo Volva XC 60 auta, ve kterých nesedíte tak úplně „ve voze“, nýbrž „na voze“ a podle toho je potřeba k jejich řízení přistupovat.

Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 25 - Test Opel Antara 22 CDTI 09Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 26 - Test Opel Antara 22 CDTI 11Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 27 - Test Opel Antara 22 CDTI 10

Vedle již zmiňovaného obřího volantu Antara zaujme rozšafně lehkým řízením zdatně podpořeným elektrickým posilovačem, což je kombinace, která vás bezpečně izoluje od veškerého dění pod předními koly. U auta kalibru Antary v tom ale nevidím žádný problém - nemusíte se trápit „rvačkou“ s vyjetými kolejemi a o hodně méně sil vynaložíte i v zápasu s bočním větrem. S jistým sebezapřením lze samozřejmě zákruty projíždět i rychleji, ale nevidím moc důvodů, proč by měl něco takového majitel tohoto parníku dělat. Řízení je sice navzdory svojí naprosté sterilitě poměrně přesné, náklony karoserie jsou ale děsuplné.

Dokud nevyřadíte z provozu stabilizaci, je Antara velmi zřetelně nedotáčivá, k čemuž bezpochyby přispívá těžký diesel v přídi. Jakmile se kola jednou utrhnou, auto se prostě vypraví ze zatáčky rovně a je vymalováno. Zásah stabilizace v takovém případě znamená takřka úplné zastavení stroje. Pokud systém z činnosti vyřadíte a máte-li trochu pevné nervy, nemusíte se hned nechat vycukat a přidržte plyn - jakmile přední kola ztratí trakci, přispěchají na pomoc ta zadní, čímž uvedou vůz do nezáludného přetáčivého smyku a srovnají dráhu jízdy do potřebné trajektorie. To je výsledek činnosti nového elektronického pomocníka Yaw on demand, který řidiči pomůže hbitěji změnit směr. Na silnici jsou tohle opravdu sci-fi výjevy, ale na nezpevněném povrchu to umí být docela legrace.

Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 28 - Test Opel Antara 22 CDTI 13Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 29 - Test Opel Antara 22 CDTI 15Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 30 - Test Opel Antara 22 CDTI 14

Pohon všech kol je realizován pomocí elektromagneticky ovládané lamelové spojky, která spíná jen v případě potřeby, ale umí to tak rychle, že za volantem prakticky nepoznáte, kdy se tak děje. Buď jak buď, žalostně malé nájezdové úhly a světlá výška předku auta hodná hatchbacku nižší střední třídy Antaru spolehlivě vyřazují ze snahy zdolávat větší terénní nástrahy než je mohutnější obrubník u vás v ulici. Přesto si myslím, že jakákoliv forma pohonu všech kol (ta zvolená je naprosto dostačující) má u robustní Antary své opodstatnění minimálně proto, že vyjet zasněžený svah nebo rozbahněnou polňačku by mohl být pro čistý „předek“ nerozlousknutelný oříšek, zejména uvážíme-li hmotnost vozu.

Stejně jako v zatáčkách se Antara chová poněkud neohrabaně také při manévrování ve městě, nelze jí však upřít velmi dobrý komfort odpružení i odhlučnění podvozku. Tradičním nepřítelem jsou jen nepříjemné ostré nerovnosti, jejichž série na okresce dokáže macíka nepěkně roztančit. Zcela bohorovně a sebejistě se velký Opel naopak chová při rychlých přesunech přímým směrem, dálnice mu zkrátka maximálně svědčí. Příliš odvázaný jsem nebyl z brzd, které dávají jasně na srozuměnou, že mají s  masou decelerované hmoty plné čelisti práce a při opakovaném intenzivním používání se dal vypozorovat jistý sklon k vadnutí jejich účinku.

Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 31 - Test Opel Antara 22 CDTI 16Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 32 - Test Opel Antara 22 CDTI 17Test Opel Antara 2,2 CDTI: pozdní sběr - 33 - Test Opel Antara 22 CDTI 18

Diskuze Přidat příspěvek

Všechny články na Autoforum.cz jsou komentáře vyjadřující stanovisko redakce či autora. Vyjma článků označených jako inzerce není obsah sponzorován ani jinak obdobně ovlivněn třetími stranami.