Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Korejská automobilka se po dvou letech vrátila do Evropy a na svůj comeback si připravila noé Korando. Dokáže zaujmout náročné Evropany?

Historie Koranda je poměrně dlouhá. První generace se objevila na trhu v roce 1974. Tehdy šlo o předělaný Jeep CJ-7. Druhé vydání následovalo o devět let později a za dalších třináct let se zákazníkům představila už třetí verze, která vzešla ze spolupráce s Mercedesem. Až do představení aktuální čtvrté generace se jednalo o menší off-road postavený na pevném rámu, což se nyní změnilo. Nové Korando totiž se svými předchůdci nemá společného až na pár drobností vůbec nic. Namísto rámu je použita samonosná karoserie, na přední nápravě najdeme zavěšení typu McPherson a vzadu víceprvkovou nápravu.

Ssasngyong se evidentně snažil vytvořit moderní kompaktní SUV. Povedlo se mu to?

Nový design se líbí

Jednou z několika slabin automobilky Ssangyong vedoucích až k existenčním problémům byl design. Modely typu Kyron nebo Musso se ještě daly celkem snést, ovšem Rodius byla už opravdu silná káva. Zajímavé je, že kromě posledního přírůstku se do České republiky dováží ještě Rexton II a právě ono prostorné, ale napohled přinejmenším podivné MPV Rodius.

Korando se již v minulosti řadilo mezi vzhledově povedenější jedince, když svými kulatými světlomety připomínalo Jeep. U páté generace vsadilo vedení automobilky na jistotu a svěřilo otázku designu do rukou nejpovolanějších. Novou tvář měl na starost sám velký Giorgetto Giugiaro. Výsledek se podle mého názoru povedl. Jednoduché tvary působí robustně a vyváženě. Za zmínku stojí svalnaté blatníky, masivní mřížka chladiče vpředu nebo dvojitá koncovka výfuku vzadu. Korando lze nezřídka spatřit v nenápadné bílé barvě, pokud ale zvolíte testované provedení s efektním odstínem Vitamin Red, určitě se za vámi ohlédne kde kdo. O patřičný vzhled se postarají také litá kola. Mimochodem, plecháče v nabídce vůbec nenajdete - podle úrovně výbavy dostanete lité šestnáctky, sedmnáctky nebo osmnáctky.

Uvnitř jak jinak než strohý

Stačí jediný pohled do ceníku a zjistíte, že Ssangyong Korando je cenově dostupné SUV. Zatímco design tento fakt úspěšně maskuje, v interiéru už každý dobře pozná, v jaké cenové relaci se pohybujeme. Nechci říci, že je kabina ošklivá nebo špatně zpracovaná, to opravdu ne, nicméně k luxusu má hodně daleko.

První přirovnání, které mě v souvislosti s interiérem napadlo, bylo že sedím v takovém o něco levnějším Hyundai. Všude kam oko dohlédne jsou jenom tvrdé plasty. Je to nevýhoda? Kdo ví, když se na to podíváme z pohledu zákazníků, kterým je Korando určené a kteří hledí především na nízkou pořizovací cenu, pak je to určitě úplně jedno, takže berte informaci o plastech jako konstatování, nikoliv jako výtku. Mnohem důležitější je kvalita zpracování. Nikde se neozývaly žádné pazvuky, vrzání ani skřípání. Interiér působí dojmem, že hodně vydrží, ale pravdou zůstává, že testovaný kousek měl najeto pouze několik tisíc kilometrů, takže by se klidně mohlo stát, že po patnácti či dvaceti tisících se situace změní. To ale bohužel během testovacího týdne zjistit nelze.

Na pohled se z provedení interiéru asi na zadek neposadíte. Vše je takové šedé až fádní. Jediným menším oživením jsou stříbrné lišty táhnoucí se přes palubní desku. Něco podobného se dalo čekat, ale znova musím zopakovat, že to téměř jistě budoucím majitelům Koranda vadit nebude. Ostatně třeba taková Dacia Duster také není uvnitř žádná extra třída a jak se prodává.

Ergonomie veškerých ovládacích prvků je jedním slovem příkladná. Více než kde jinde právě v tomto ohledu platí přísloví „méně je někdy více“. V těch pár ovladačích, které tu jsou, se řidič zorientuje během prvních pěti minut jízdy a dále už nemusí nic hledat. Jedinou menší zradou je umístění tlačítka palubního počítače. Namísto klasických pozic (například na volantu nebo po vzoru Hyundaie vlevo pod ním) je umístěno na středovém panelu, kde přes volant jaksi není vidět. Jakmile ho ovšem jednou najdete, problém je navždy vyřešen. I když tato poloha na první pohled není ideální, všechno je lepší než kolíky trčící z přístrojové desky.

Také přístrojový štít je příkladně přehledný. Klasická koncepce s otáčkoměrem vlevo a rychloměrem vpravo sice nepůsobí zrovna nápaditě, ale z hlediska přehlednosti nemá chybu. Uprostřed je oranžově podsvícený displej palubního počítače ukazující také teplotu motoru a stav paliva v nádrži. Nic více zde kromě pár ikonek nenajdete. Nutno podotknout, že ani nic víc skromný řidič korejského vozu ke svému životu nepotřebuje. Na co si ovšem budete muset z pozice řidiče zvykat, je umístění páček pod volantem. Už podle fotek možná poznáte, že se oproti zvyklostem nachází dost vysoko. V prvních chvílích budete místo spouštění blinkrů pouze máchat rukou do vzduchu.

Jak jsem již naznačil, středový panel mnoho tlačítek neobsahuje. Je tu pouze pár ovladačů týkajících se audiosystému, dva displeje a otočné ovladače automatické klimatizace, kterou najdete v Korandu vždy (s výjimkou nejdostupnější výbavy Active). Obdobně jako u Hyundai jsou za řadicí pákou externí vstupy AUX a USB, ještě níže pak skutečně masivní tlačítka pro vyhřívání předních sedadel. Sice napohled nebudí zrovna luxusní dojem, ale věřte, že jsou po praktické stránce tisíckrát lepší než například v Peugoetech použité malinkaté kolečko umístěné neviditelně z vnější strany sedáku.