Autoforum

/

(+ video) Swift Sport je jako Jet Li mezi ostatními Postradatelnými. Žádné velké svaly, ale když na to přijde, těm velkým nakope. Je vážně dobrý.

Pan Zatáčka

Dostáváme se k absolutnímu trumfu Swiftu Sport, k jeho podvozku. Ať už tu zazněly jakékoliv výhrady, zapomeňte na ně. Vše, co tu i onde chybí, vám Swift plně vynahradí kvalitou jízdy a schopnostmi projíždět zatáčky v neuvěřitelných rychlostech. Mé okouzlení podvozkem začalo již chvíli po převzetí. Ale po pořádku.

Už jsem naznačoval, že můj první dojem nebyl nejlepší. Vysoké auto s krátkým rozvorem, posez za volantem jak na židli, to se mi nezdály být ideální vlohy pro rychlé změny směru. K tomu 17" kola s pneu 195/45, to zase bude na D1 natřásání, myslel jsem si. Jenže už první metry po holešovických ulicích kombinujících kostky a koleje naznačily, že to bude jinak. Pak přišla magistrála a potřeba proplést se hustším provozem. Ani jsem si to neuvědomil a už jsem kličkoval mezi pruhy a využíval každé možné skuliny. Tak snadné a přirozené to bylo.

Najel jsem na D1 a pokračoval směr Brno. Mé obavy byly liché, i ty nejrozbitější úseky Swift zvládl bez nějakého extrémního úsilí. Ale na rovinu, těšil jsem se, až se dostanu mimo dálnici. Swift umí mnohé, ale na dlouhé cesty se zrovna moc nehodí. Přijel jsem domů a v podstatě obratem jsem vyrazil na mé oblíbené okresky. Nemohl jsem se dočkat slibovaných radostí a také jsem se jich dočkal. Musel jsem si je ale trochu zasloužit. První ostřejší úsek, blíží se zatáčka, brzdy, podřadím, nasměruji auto na apex, za ním se zatáčka ještě trochu utáhne, přitáhnu řizení a už se řítím do následující ostré levé. Pod brzdami do ní, mírně nadjet a na plyn. Jenže co to? Swift se esíčkem protáhl jak voda peřejemi, ani se nezakýval. Tak jsem to otočil, vrátil se a znovu, tentokráte rychleji. A znovu, ještě rychleji. Už nepodřazuji, jen lehce uberu, vedu auto po ideální stopě. Stále nejsem na limitu. Tedy na limitu auta, na svém už ano. Vždyť tudy jezdím pravidelně v M3 a když se to přežene, na přechodu mezi zatáčkami si ráda hodí odlehčenou zádí.

Tahle první zkušenost vlastně naznačuje, o čem Swift je. Je to prcek s málo koňmi, chvíli mu trvá, než se trochu rozhýbe. Jak je ale v pohybu, začne platit heslo „Kdo brzdí ztrácí”. Musíte zahodit pud sebezáchovy a jednoduše neubírat. Swift si bude létat mezi zatáčkami jako tenisák nad sítí a vy se budete křenit čím dál tím více. Můžete se uvolnit, přestat sledovat reakce auta a soustředit se na stopu. V tom je další silná stránka tohoto „triple S” prcka. Je neskutečně vyvážený a neutrální. Při správně zvolené stopě na limitu se vzrůstající rychlostí nepřichází očekávaná nedotáčivost, auto jen začne pomalu klouzat všemi čtyřmi koly. Stačí lehce ubrat a vše je pod kontolou.

Neznamená to ale, že se Swift neumí vydat ze zatáčky po tečně ven. To je pak ale jen a jen chyba řidiče. Je lepší najíždět kousek pomaleji a volit pozvolnější nasazení na oblouk. Ostatně myslím, že toto byl jeden z důvodů, proč Swift dostal poměrně „pomalé” řízení. Ještě mám v živé paměti Kizashi, kde se stačilo na volant jen podívat a už bylo ve vedlejším pruhu, ve Swiftu musíte zabrat a zatočit. Zmíněná vyváženost s sebou přináší jednu drobnou nevýhodu. Přední náprava není dostatečně zatížená a kola pod plynem relativně lehce ztrácí trakci. Určitě by pomohl diferenciál s omezenou svorností, ale to už bychom asi chtěli příliš.

Výhodou je, že nesporným sportovním potenciálem Swiftu prakticky vůbec netrpí jeho schopnost zvládat každodenní ježdění. Je to jeho přirozenost, nepotřebuje k tomu žádné adaptivní podvozky, sportovní režimy či cokoli podobného. Když budete motor držet nejvýše ve středních otáčkách, zůstane jen úsporným beránkem, poddajný podvozek z vás nevytřepe duši a snadná práce se spojkou, brzdami, řízením i řazením vyjde vstříc i vaší manželce při cestě na nákup. Můžete ho mít, jeho možnosti okusit jen někdy a přesto vám bude každý den příjemným společníkem pro přinejmenším příměstské ježdění. To každé ostré mini rozhodně neumí.

Bokem? Nikdy

Vysoká neutralita podvozku s sebou přináší jednu vlastnost, kterou někteří ocení, jiní ne. Ve Swiftu zapomeňte na divoké průjezdy zatáček dveřmi napřed. Ano, pomocí ruční brzdy se dá dosáhnout lecčeho, ovšem prací s plynem, brzdami a volantem toho zase až tak moc nedosáhnete. Přiřítíte se do zatáčky, plné brzdy, máte odlehčený zadek a myslíte si, jak si ho volantem pošlete napřed. Špatný směr, správný směr, záď naznačí, že půjde a u toho zůstane. Má tak malou setrvačnost, že si sice lehce odsedne, tím to ale končí. To samé se stane při prudkém brzdění v zatáčce. Nepomůže vám ani práce s plynem. Jedete zatáčku na hranici adheze na vytočenou dvojku, už už to začíná klouzat, chcete ubrat a tím zatáčku utáhnout. Jenže se nic nestane, auto jen velmi zvolna začne zpomalovat. Otáčkám se prostě dolů nechce.

Už dlouho jsem nejel autem, které by dokázalo fungovat tak přirozeně a přitom intuitivně. Je to hračka, ve které se projeví, jak dobře umíte jezdit a jak dobře umíte hospodařit s dostupným výkonem. Každé zbytečné ubrání před zatáčkou se projeví citelnou ztrátou rychlosti na výjezdu. Ve Swiftu můžete být, vzhledem k jeho koním, velmi rychlí. Musíte to ale opravdu umět. Můžete být dobrý řidič v silném autě, ale odejdete na hlavu poražení na čemkoliv jiném, než na sprinterském úseku, pokud ve Swiftu bude sedět někdo, kdo opravdu umí.

Velkou devizou Swiftu je i to, že umí fungovat na běžných českých okreskách. Nezvládne je ale všechny bez výjimky. Pokud už na nich jsou opravdu velké díry, auto začne být nervózní, bude odskakovat a hlasitými ranami od podvozku dávat najevo, že to není jeho šálek kávy. Vadí ale, že neumí jezdit po polňačkách? Ani trochu, odpovídám. Tohle auto je určeno na technické tratě s rychle se měnícím profilem. Když to bude příliš rovné, bude to nuda, protože pojedete furt na plno. Když tam bude příliš vraceček a ještě se pojede do kopce, budou mu chybět koně. Svým způsobem je jasné, proč Swift tak dobře funguje na Nordschleife. Byť jsou tam koně hodně potřeba, s velkým srdcem dáte spoustu ze zatáček bez ubírání a můžete prohánět i daleko silnější vozy.

Řízení a brzdy, v dnešní době často kritizované systémy. U Swiftu si u nich můžete odškrtnout políčko u položky „fungují bez výhrad”. I přesto, že řízení je elektrické a zpětné vazby vám moc nedá. Nevadí, v jízdě vás to neomezuje, protože reakce auta budete vnímat jiným způsobem. Brzdy brzdí dobře, citlivě a hlavně dlouho. Co více si přát? Plně vypínatelnou stabilizaci? Přání předem splněno, i ta je v základní výbavě.

Pokud vám z výše zmíněného není zřejmé, co Swift dovede, prohlédněte si přiložené video natočené převážně na silnici, která mu padne jako ulitá. Úzká, s ne zcela dokonalým povrchem a plná zatáček projížděných maximálně středními rychlostmi. Právě na té dokáže prodat 100 procent svého potenciálu, ale je to opravdu dřina - jedno zbytečně přebrzdění rázem znamená sekundové ztráty...