Autoforum

/

Foto: Hoppos

Asi už jste slyšeli o autech, která skáčou snad i metr do výšky, jsou známá z hip-hopových klipů. Nyní však Američany láká ještě jiné využití hydraulických systémů a je skutečně pozoruhodné.

Americe po právu říkáme jiný svět, a to nikoliv jen kvůli favorizování obrovských pick-upů, které by zejména v českém hlavním městě měly v řadě uliček problém vůbec projet. Jedním z dalších důvodů jsou tzv. lowridery, s nimiž zámořští motoristé začali koketovat již ve 40. letech minulého století. Povětšinou šlo o mladé řidiče, kteří si nemohli dovolit nové auto. Místo něj tak sáhli po ojetině, kterou snížili prakticky až na úroveň vozovky. Karoserii navíc nalakovali zářivými barvami, jimiž odkazovali hlavně na Mexiko, což působilo nemalé politické pnutí.

V roce 1958 byl tak vydán zákon, jež auta, jejichž podvozek byl níže než spodní část ráfku, činil nezpůsobilými pro provoz na veřejných komunikacích. Pokud si nicméně politici mysleli, že to bude konec lowriderů, těžce se přepočítali. Již o pouhý rok později totiž Ron Aguirre vyrukoval s hydraulickými pumpami Pesco a ventily, jež mu umožnily měnit světlou výšku na požádání. Pokud tedy majitelé se svými auty vyrazili na silnice, podvozek přizvedli. Všude jinde ale mohli se svými vozy poskakovat a dokonce i tančit.

Od té doby jsou lowridery stálicí americké scény, přičemž třeba koncern General Motors pro takové vozy nabízí specifické rámy. Za tím stojí hlavně první generace Chevroletu Impala, která se objevila v roce 1958 a u níž automobilka užila specifickou architekturu. Došlo tedy k zesílení rámu, který se rázem jevil jako ideální právě pro hydraulické snížení či naopak zvýšení podvozku. Problémem pak byla nižší ochrana cestujících při nárazu z boku, to ale zájemce o ono hopsání až tak mnoho nezajímalo.

Přesunout se můžeme do dnešních dní, kdy již hydraulický podvozek mnoho lidí do kolen nedostane, zvláště když lowridery již nejsou pouze doménou Ameriky. Krátce po příchodu nového milénia totiž zapůsobily také na Japonce, kteří se aktuálně sdružují ve více než dvou stech klubech. Kromě aut je navíc tato kultura svázaná také s motorkami, díky neskutečnému množství časopisů a zejména s ohledem na hip-hopové videoklipy či pořady jako Pimp My Ride pak o ní vlastně ví i celý svět.

Co však již tak známé není, to je další fáze oněch automobilových tanečních kreací. Tuningové firmy jako Hoppos se totiž již nezaměřují pouze na podvozek, ale mohou hydraulikou osadit i ložnou plochu pickupů. Ta se poté může zvedat či snižovat stejným způsobem, vše v podstatě jen závisí na instalovaném držáku a množství vzpěr. Ve výsledku tak není problémem i otočení kolem osy, vybočení do stran či přesunutí zadních partií před kabinu.

Pokud vás v této chvíli napadají myšlenky o reálných Transformerech, vlastně nejde daleko od reality. Byť v tomto případě nedochází na přeměnu vozu na robota. I z toho důvodu vlastně konverze není až tak drahá, za zdvih korby si Hoppos účtuje 3 800 USD (cca 83 000 Kč). Je však třeba dodat, že od sepsání objednávky musíte počkat 12 týdnů na zhotovení rampy. Její nosnost pak činí jen 150 kilo, načež je celý vůz spíše pro okrasu.

Je přitom pozoruhodné, že něco takového americké úřady tolerují, ale jak jsme konstatovali již na úvod, USA jsou zkrátka poněkud jiným světem. Na našich silnicích by se ovšem takové auto nejspíše ukázalo jen jednou, přičemž by dost možná na nějakou chvíli vystrnadilo i koronavirus z čelních míst veškerých médií. Ovšem proto, že politici i policisté by z něj udělali stejného strašáka, jen ohrožujícího ostatní motoristy.

Zdroje: Jalopnik, Hoppos

Petr Prokopec