Autoforum

/

Foto: Volvo

Je to jakési veřejné tajemství, a tak je sympatické, že o této věci alespoň někdo otevřeně hovoří. Máme ale pocit, že jde spíše o zastírací manévr mající za cíl uklidnit veřejnost, spočítat veškeré dodatečné emise výroby elektroaut je totiž prakticky nemožné.

Není nic horšího než černobílé vnímání reality, bohužel právě k němu svět v posledních letech velmi rychle směřuje. Je úplně jedno, jestli budeme skloňovat problémy s migrací, koronavirem, elektrickými auty nebo čímkoli jiným, realita bude v každém případě jen šedá. Není zkrátka řešením, že budeme v Evropě vítat každého přivandrovalce s otevřenou náručí, není jím ale ani to, že budeme všechny odmítat. Stejně tak platí, že ideální ochranou proti koronaviru není pro každého člověka či každou zem jediný přístup a není pravdou, že by přesun každého člověka do elektrického auta nutně pomohl přírodě.

Považoval jsem vždy za vrcholný projev zabedněnosti něco paušálně odmítat nebo paušálně přijímat a fascinuje mě, jak se stále častěji s takovým přístupem setkávám. Je - pro některé zjevně bohužel - třeba posuzovat každou situaci individuálně, vzít v potaz veškerá relevantní specifika a zvolit co možná nejlepší řešení šité na míru aktuálním okolnostem. Tak ale dnes snad většina z nás neuvažuje. Lidé nepřemýšlí, přejímají cizí názory nehledě na okolnosti a nálepkují ostatní podle jejich závěrů, aniž by se zajímali o to, co k nim toho či onoho člověka vedlo.

Pokud tedy odporujeme elektrickému diktátu, jde skutečně jen o onen diktát. Neříkáme, že jsou elektrická auta zlem, jen odmítáme přijmout, že by byla ryzím dobrem. Je to zkrátka jedno z palety možných řešení, které v závislosti na způsobu využití auta, místě pohybu určitého člověka a dostupným způsobům výroby elektřiny může být efektivní. Ale prostě není a nemůže být efektivní vždy.

To ale do dnešního světa nezapadá, a tak jsme svědky snah vnutit elektrická auta všem bez rozdílu jako řešení univerzálně správné. Nemusíte přitom být žádní raketoví vědci, abyste došli k závěru, že je to nesmysl - stačí vzít v potaz nároky spojené s výrobou takových aut a realitu produkce elektřiny, abyste měli jasno v tom, že na spoustě míst a pro spoustu lidí jde o řešení, které leda uškodí. Dokonce ani v Německu se elektromobil ve srovnání s moderním dieselem leckomu nevyplatí nikdy.

Je to skutečně relativně jednoduchá matematika, která spoustě lidí neunikla, automobilky ale obvykle mlčí byť jen o prvním zmíněném. O to více lze ocenit krok Volva, které otevřeně přiznává, že výroba elektrického modelu C40 Recharge je o 70 % - téměř dvojnásobně - energeticky, a tedy i emisně náročnější než výroba srovnatelného auta se spalovacím pohonem. Ví se to, ale nemluví se o tom, a tak Volvu patří čest za to, že to alespoň takto a v této rovině přiznává.

Dále ale už jen buduje marketing pro své jediné budoucí produkty, neboť říká, že když vezmeme v potaz globální energetický mix, pak se začne elektrická verze vyplácet po ujetí 110 tisíc km. Jak moc lze takovému závěru věřit, je otázkou a ještě se k tomu dostaneme, podstatné je ale něco úplně jiného - nelze brát v potaz globální energetický mix, je třeba brát v potaz jen způsob výroby elektřiny v tom kterém místě.

Pokud víme, kolik v některých zemích vzniká výrobou elektřiny emisí CO2, pak je zkrátka nesmysl trvat na tom, aby v nich byla prodávána elektrická auta a utěšovat se tím, že „globálně to vyjde”. Elektromobil v Polsku nebo Austrálii bude znamenat ryzí minus, ve většině případů bude přítěží i u nás a - jak jsme již zmínili - vedle dieselů má problém obhájit se i v Německu. Realita fungování spousty zemí a řady způsobů využití zkrátka fandí jiným řešením, tak proč elektrická auta nutit všem? Více přece pomůže nasadit je jen někde.

Volvo je tímto chce obhajovat, v podstatě ale obhajuje jen to, co říkáme my: Zda se elektrické auto emisně vyplatí, nebo nevyplatí, bude záležet na způsobu výroby elektřiny v určitém místě a na tom, kolik s ním kdo během jeho života najede. To nezní černobíle, nebo ano?

Další věcí ovšem je, kolik vůbec vzniká dodatečné zátěže výrobou a provozem elektrických aut. Věříme, že Volvo umí spočítat nároky samotné výroby vozu, ale to přece není vše. Kvůli této vynucované změně musí vznikat spousta nových továren nejen na samotné vozy, spousta nové infrastruktury, budou třeba nové zdroje elektřiny nejen proto, aby byly „zelenější”, ale i jen proto, aby ona elektřina vůbec byla. To všechno bude znamenat další náklady. Je podle nás nemožné spočítat vše do důsledku, protože je to spousta věcí, které ani nelze domyslet a do celého výpočtu je rozumně zahrnout. Pokud ale Volvo jen s tím, co má před očima, dojde k o 70 % vyšší zátěži a bodu zlomu až ve 110 tisících km pro „průměrného světového člověka”, pak skutečná odpověď pro většinu skutečných lidí může být snadno jednoslovná: Nikdy.

Nevíme, zda to tak je, už výpočet Volva ale podle nás stačí k tomu, abychom realitu znovu začali vnímat jako věc šedou, nikoli černou či bílou. A začali se chovat podle toho - jinak se snadno může stát, že zdánlivou snahou něčemu pomoci svět jen pošleme do záhuby.

Zdroj: Volvo

Petr Miler