Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(foto) Přesně 40 let po premiéře v amerických závodech IMSA GT se na scéně objevuje půvabný mnichovský závoďák. Připomíná krásné časy.

V minulých dnech nám mnichovská automobilka prozradila, jak by podle ní měla vypadat budoucnost automobilového průmyslu. Spolu se zahájením výroby nové generace řady 3 v roce 2022 by mělo dojít k elektrické revoluci, která nepošle k ledu jen zbývající torza šesti a víceválcových motorů, ale dost možná naprostou většinu všech spalovacích jednotek. Ta nevypadá ani trochu pozitivně, obzvláště pokud se považujete za zastánce tradičních a dosud nepřekonaných technických řešení, pokud ctíte BMW, které tu už s námi dnes v podstatě není.

Oslavujme o to více poslední léta, kdy ještě klasické motory vládnou nad elektromotorem, kdy má ještě BMW alespoň v tradičních modelech poháněna ta správná kola. Pokud ani tohle nehodláte praktikovat a nad značkou už jste zlomili hůl, není jiná možnost než se s námi pro útěchu vydávat do historie, kdy byl svět v Mnichově ještě stoprocentně v pořádku. Díky detroitské výstavě teď můžeme zavzpomínat na působivý model 3,0 CSL z roku 1975, který se v současné době ukazuje publiku na tamním výstavišti.

Právě tenhle exponát ostatně nese řadu klasických rysů tehdejších BMW, na něž poukazují žraločí rysy jeho přídě i proklatě dramatické blatníky. Masivní zadní spoiler a uniforma divize M už jen zdůrazňují jeho sílu a schopnosti, které v té době těžko hledaly soupeře, nejen tím tenhle bavorák poutá pozornost mnichovských fandů ještě čtyři dekády od chvíle, kdy byla ukončena výroba. Jen v dodatku se ještě sluší zmínit, že CSL vyjíždělo z továrny od roku 1968 a automobilce ho vyráběla karosárna Karmann.

S ohledem na tří později i 3,2litrový (344 koní) a dokonce 3,5litrový řadový šestiválec (430 koní) se nám hodnota hmotnosti jen lehce přesahující 1 100 kilogramů jeví jako proklatě nízká, avšak tehdy písmenko L u CSL skutečně znamenalo, co slibovalo, a sice „leicht” - tedy lehký. Hliníkové díly karoserie, žádné odhlučňovací materiály, atmosférický motor a pohon zadní osy, to byla paráda, která už se dnes pomalu nevidí jinde než v muzeu. S tímto vozem ostatně BMW zvítězilo v roce 1973 v evropských závodech ETCC a také ve své kategorii na Le Mans.

Tenhle konkrétní vystavený kus poukazující na americké kořeny nápisem „Bavarian Motor Works“ (běžně německy Bayerische Motoren Werke) má ovšem oslavovat premiéru v závodech vytvalostní americké série IMSA GT, která zahrnovala čtyřiadvacetihodinovku na Daytoně a dvanáctihodinovku v Sebringu. Poslední zmíněný závod tehdy v roce 1975 vůz vyhrál a prvenství na Daytoně následovalo o rok později. Právě tímto způsobem podařilo CSL v USA získat věhlas celému jménu značky a dodnes ho automobilka považuje za zakladatele hesla „Ultimate Driving Machine.“

Tehdy automobilka prodávala na tamním trhu pouze čtyři modely a roční odbyt dosahoval nějakých 19 tisíc automobilů. Dnes, při sumarizaci roku 2014 už je počet modelů jejího portfolia takřka k nespočítání a prodeje atakovaly téměř 340 tisíc kusů, tedy nejvíce v USA za celou mnichovskou historii. Že to jejich vozům zcela nesvědčí, o tom už netřeba mezi fandy polemizovat, bude ale zřejmě ještě hůř. Podle „audifikovaného“ šéfa Franka van Meela se totiž kromě crossoverů X3 M a X4 M musíme připravit také na pohon všech kol do budoucích modelů M5 a M6. Třebaže nemá jít o typické čtyřkolky, ale spíše zadokolky s trakční asistencí přední nápravy, vidíme za tím jen další hmotnost a zbytečný ústup z dobytých pozic ve prospěch už zcela nesmyslných hodnot výkonu. Každý ale ať si o tom udělá obrázek sám.

Adam Šrámek