Za spiknutím proti Ghosnovi nepřímo stojí prezident Francie, i když se ho teď zastává

Může to působit jako hodně divoká spekulace, když si ale dáte dvě a dvě dohromady, dává to smysl. Ghosn sice dnes Macronovi věří, bylo to ale právě jeho rozhodnutí, které Japonce vehnalo do kouta a přimělo je obrátit se ke Ghosnovi zády.
  1. Autoforum.cz
  2. Rubriky a sekce
  3. Zajímavosti

Za spiknutím proti Ghosnovi nepřímo stojí prezident Francie, i když se ho teď zastává

9.1.2020 | Petr Prokopec

Za spiknutím proti Ghosnovi nepřímo stojí prezident Francie, i když se ho teď zastává

/

Může to působit jako hodně divoká spekulace, když si ale dáte dvě a dvě dohromady, dává to smysl. Ghosn sice dnes Macronovi věří, bylo to ale právě jeho rozhodnutí, které Japonce vehnalo do kouta a přimělo je obrátit se ke Ghosnovi zády.

Carlos Ghosn včera po více než roce opětovně předstoupil před světová média a nabídl jim svou verzi příběhu. Přitom naznačil, že za jeho pádem stojí zejména obavy Nissanu a japonské vlády. Zatímco z politiků někdejší šéf francouzsko-japonské aliance záměrně nikoho nejmenoval, v případě manažerů automobilky si již nebral servítky. Několikrát tak bylo zmíněno hlavně jméno Hiroto Saikawy, kterého Ghosn původně doporučil za svého nástupce. Toto rozhodnutí následně schválila rada ředitelů. Saikawa se ovšem svému zastánci rozhodně neodvděčil dobrem.

Saikawa je dnes mnohými lidmi vnímán jako vyslanec ryzího zla, který dostal, co si zasloužil (nyní již bývalý šéf Nissanu nakonec musel rezignovat kvůli svým vlastním finančním nesrovnalostem), prapůvodní příčinou Ghosnova pádu ale není. A pravděpodobně by se ke svému dlouholetému kolegovi nikdy neotočil zády, kdyby se nestalo něco úplně jiného. Za vším můžeme i podle samotného Ghosna hledat současného francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jakkoliv jej ex-šéf Renaultu přímo nejmenoval. Zmínil však, že rozepři v alianci odstartovalo sporný zákon o zdvojnásobení hlasovacích práv. A za tím stál právě Macron.

Tuto skutečnost je třeba vysvětlit. Vrátit se proto musíme o pár let zpátky, kdy francouzským prezidentem byl ještě Francois Hollande a Macron zastával úlohu ministra hospodářství. Země přitom v té chvíli řešila problém hutního komplexu ArcelorMittal, který oznámil přesun svých aktivit do zahraniční a s tím spojený vyhazov tří tisíc lidí. Tomu se vláda pokusila zabránit, bohužel však neúspěšně. Proto bylo rozhodnuto, že dojde na jistý způsob znárodňování.

Francie tedy zavedla zákon, dle kterého dlouhodobí investoři mohou počítat se zdvojnásobením svých hlasovacích práv v jakékoliv veřejně obchodovatelné společnosti, pokud takový krok bude přijat valnou hromadou a představenstvo vůči němu nebude protestovat. Toto opatření se přitom týkalo i Renaultu, v němž stát držel 15 procent. Ghosn s něčím takovým nesouhlasil a pokusil se vše udržet při starém, jenže Macron přišel s protiúderem.

Francouzská vláda tehdy vzala peníze daňových poplatníků a navýšila svůj podíl ve firmě na takřka 20 procent, čímž se stala majoritním akcionářem. Získala tak rozhodující pozici při hlasování, díky čemuž bylo opatření přijato. Rázem se tak stalo, že se francouzská vláda stala faktickým vládcem Renaultu a protože ten držel 43,4 % akcií Nissanu, dostali Japonci strach. V tu chvíli reálně hrozilo, že se o fungování jejich domácího klenotu bude rozhodovat v Paříži.

Vláda sice krátce po hlasování nově nakoupené akcie zase prodala a vrátila se k původnímu 15procentnímu podílu, dvojnásobná hlasovací práva jí a především hořkost na straně Japonců zůstala. Ti se začali bát spojení obou automobilek do jedné firmy ovládané Francouzi a věděli, že Ghosn je se svým postavením jedinou osobou, která tento krok dokáže realizovat. Zástupci vlády a managementu společnosti se tak měli shodnout, že jejich cesta ke svobodě vede jen skrze odstavení jejich dosavadního šéfa a přesně k tomu také měli přistoupit - alespoň podle Ghosna.

Ten včera na tiskové konferenci zmínil, že se maximálně snažil uspokojit obě strany a situaci uklidnit. Chtěl se zavděčit jak francouzské straně, kde vláda toužila po stále větším vlivu, tak i japonské, kde byla pro změnu požadována daleko větší autonomie. Vzniknout tak měl holding, kde by sice figurovala pouze jedna rada ředitelů, ovšem každá strana by měla své vlastní ústředí, své vlastní vedení, svou strategii. Vládní vlk by se tedy nažral, zatímco obě kozy by zůstaly živé a samostatné.

K tomu ale již nedošlo, stejně jako nakonec nebylo realizováno spojenectví s italsko-americkým koncernem FCA, které měl též Ghosn rozjednané. Podle něj Renault-Nissan od finálního podpisu konkrétního záměru, dělila jediná schůzka s Johnem Elkannem, dědicem Fiatu. Ta ovšem byla naplánována na leden 2019, nicméně o dva měsíce dříve přistál soukromý tryskáč s nicnetušícím Ghosnem na tokijském letišti. A odtud již bývalý šéf Nissanu nezamířil do ústředí japonské automobilky, nýbrž za mříže tamního detenčního centra. Všechno následující už je dobře zmapovaná hitorie.


Za spiknutím proti Ghosnovi nepřímo stojí prezident Francie, i když se ho teď zastává - 1 - Carlos Ghosn a Emmanuel Macron 01Za spiknutím proti Ghosnovi nepřímo stojí prezident Francie, i když se ho teď zastává - 2 - Carlos Ghosn a Emmanuel Macron 02Za spiknutím proti Ghosnovi nepřímo stojí prezident Francie, i když se ho teď zastává - 3 - Carlos Ghosn a Emmanuel Macron 03
Na počátku pádu Carlose Ghosna mělo stát rozhodnutí současného francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o zdvojnásobení hlasovacích práv dlouhodobých investorů ve veřejně obchodovatelných společnostech. Právě to mělo obě firmy i vlády rozkmotřit do takové míry, že nakonec nezbylo než odstranit Ghosna, aby mezi oběma stranami dále nefungovalo pojít schopné ovlivňovat dění v obou z nich naráz

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec

Živá témata na fóru

zobrazit vše