Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Provoz čerpací stanice vyžaduje důmyslné technologie. A ne, nemyslíme automatické splachování pisoárů, ale manipulaci s palivem.

Když člověk potřebuje natankovat palivo, přijede k benzince, zasune pistoli do hrdla nádrže, počká, než se nádrž naplní, pistoli vrátí, zaplatí a odjede. Není na tom nic složitého, děláme to všichni, rozdíl je jen v tom, jestli tankujeme benzín nebo naftu. Občas také člověk potká cisternu, jak palivo benzince přiváží, i ta je vidět, ale... Napadlo vás někdy, co se děje pod povrchem?

Uložení benzínu v podzemních nádržích čerpacích stanic není nic jednoduchého. Benzín a nafta jsou nebezpečné látky a podle toho se s nimi musí nakládat. Video, které najdete níže, bezpečnostní systémy na čerpacích stanicích stručně, ale srozumitelně popisuje. Začíná informací, že v USA je přes 156 tisíc benzinek, které za rok prodají přes 700 milionů litrů benzínu a nafty.

Přečerpávání paliva z cisterny do podzemní nádrže probíhá pomocí hubic v „kyblících” v zemi, které zajišťují, že i pokud nějaké palivo unikne, stejně se dostane do nádrže. Podobně jako pistole mají samočinné zastavování proudu, i podzemní nádrže mají zařízení, které hlídá, aby nedošlo k přeplnění. Jedním z nich je klapka s plovákem, která uzavře přívod paliva, když se hladina v nádrži dostane na určitou úroveň. Dalším je plovákový ventil, ve kterém hladina zvedne kuličku, která ucpe odvod par. Tlak par poté nedovolí čerpání dalšího paliva do nádrže. A třetím zařízením je senzor, který oznámí naplnění nádrže obsluze.

Když je palivo v podzemní nádrži, je nutné ho tam udržet. Prvním krokem je ochrana nádrže proti korozi, která může být zajištěna antikorozním nátěrem nebo tím, že je nádrž vyrobena např. z laminátu. Je-li použita nechráněná ocel, korozi se zabraňuje tak, že skeletem nádrže probíhá slabý proud, který zabraňuje okolí nádrže vysávat z železa elektrony, a tak v podstatě brání korozi.

Druhým krokem je hlídání, zda nedochází k únikům. Prvním způsobem je porovnávání množství paliva vyčepovaného u stojanů s tím, kolik ho zbývá v nádrži. Pokud počty nesouhlasí, znamená to, že se palivo někudy ztrácí. Ve vedení z nádrže ke stojanům se hlídá tlak, jehož neočekávaná změna může znamenat únik a tedy spustí poplach.

Spousta nádrží má dvojité stěny, které také mají bránit únikům. Prostor mezi stěnami je vyplněn slanou vodou, jejíž tlak se opět hlídá. Díra ve vnějším nebo vnitřním plášti nádrže znamená, že tlak poklesne, což opět spustí poplach. Všechny tyhle systémy - nebo alespoň některé z nich - hlídají, aby nedošlo k úniku paliva do okolního prostředí a ani k jeho kontaminaci cizími látkami.

Animace níže ukáže, jak tyhle vynálezy fungují. Jak už to nezřídka bývá, za pro nás zcela běžným a jednoduchým úkonem, jakým tankování auta je, se skrývá mnohem složitější a důmyslnější technologie, než by leckoho napadlo...

Marek Bednář