Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Snahy EU unifikovat všechno a všude napříč celou Evropou přichází do konfliktu s realitou už roky, ani to ale Bruselu nebrání, aby chtěl od roku 2035 zakázat prodej jakýchkoli jiných než elektrických aut. I tato data ukazují, o jak utopický cíl se jedná.

Klimatické změny jistě není dobré podceňovat, i k ochraně klimatu je ale třeba přistupovat rozumně A snaha politiků vnutit elektromobilitu všem lidem bez rozdílu nemá se zdravým rozumem společného vůbec nic. I kdyby všichni lidé vyměnili auta se spalovacími motory za ta elektrická, globální dopad bude minimální. Ne nadarmo jde podle některých vědců o nejhorší a nejdražší formu boje proti CO2.

Elektromobily mohou být řešením, ale ne v momentě, kdy je jejich výroba spojena s obrovskou ekologickou zátěží a provoz ji často jen navyšuje. A to nemluvíme o nutnosti vyvíjet a vyrábět zcela nová auta místo těch existujících, budovat pro ně kompletně novou infrastrukturu... Toto opravdu na většině míst neřeší vůbec nic, natož aby šlo o jakkoli silnou zbraň v boji s výše zmíněným.

Zdravým rozumem lze dojít jen k jednomu závěru - že správné řešení nikdy nebude černobílé. Pro každou část Evropy bude třeba volit jinou cestu a i jednotlivých zemích budou muset být řešení pro různé lidi žijící na různých místech různá. Však co má touto optikou společného Praha se zapadlými vesnicemi? To jsou dva jiné světy, kdy v tom prvním s elektrickým autem žít i půjde, v tom druhém ani trochu.

Nic z toho ale nedochází EU, která chce od roku 2035 nařídit elektromobily všem. Zda se to stane realitou, pořád nevíme jistě, ale nedivili bychom se, kdyby se to skutečně stalo. Protože... Která z „eurohloupostí” se v minulosti realitou nestala?

Důvodů, proč je zmíněné rozumně neuskutečnitelné, je řada, stačí se ale do detailu podívat na problém jménem nedostačující infrastruktura. Jak uvádí evropská asociace výrobců ACEA, neskutečných 50 % všech dobíjecích stanic se dnes nachází v pouhých dvou zemích - Nizozemsku a Německu. Bavíme se o těžkém nepoměru, kdy se na 10 % území EU nachází polovina všech dobíječek. Navíc i tam je jich na jednu stranu nekomfortně málo (hlavně těch rychlých) a na druhou nekomfortně moc, protože jim přestane stačit elektrická síť. A to mají v Německu elektromobily podíl 1,5 % na celkovém autoparku, v Nizozemsku 3 %.

Pokud tato data sama o sobě neukazují, jak bludným kruhem snahy o zpřístupnění elektromobily budou, dodejme další. Například v Nizozemsku se nachází 1600krát víc dobíječek než na celém Kypru a v téže zemi najdeme tolik dobíjecích stanic jako v dalších 23 státech Evropy. A znovu dodáváme - Nizozemcům dnes nestačí a když jich bude víc, položí síť. A 97 % aut jezdí na benzin a naftu. Když je to takto složité v zemi tulipánů, jak složité to bude u nás? Nebo v Rumunsku - sedmkrát větší zemi, než je Nizozemsko -, kde se dnes nachází jen 4 promile všech dobíjecích stanic v EU?

I optimistická vize Bruselu, podle níž by mělo Evropě stačit 6,8 milionu dobíjecích stanic (dnes 307 tisíc), aby v roce 2030 uměly obsloužit auta v provozu, znamená 22násobný nárůst jejich počtu během 7,5 roku. To je nesmyslné a není počet jako počet, protože jejich rozprostření nikdy nebude homogenní. V Nizozemsku mohou dosáhnout kde čeho, v Česku nebo Rumunsku ale situace je a nadále bude jiná.

Z návrhu EU je tak jasně patrné, jak jsou politici stále více odtrženi od reality. V řadě zemí jsou lidé rádi, když mají na 10, 15 let starou dieselovou ojetinu. O novém voze tak mohou jen snít a o elektrickém ani to. Nakonec však nemusíme mířit až tak daleko na východ, neboť k poklesu prodeje nových aut a nárůstu zájmu o ojetiny dochází již i v Nizozemsku.

Můžeme tedy nadále jen doufat, že onen návrh EU neprojde. K jeho schválení je stále třeba souhlas všech sedmadvaceti členských zemí Evropské unie a Německo říká, že ho nepodpoří. V Česku, Rumunsku nebo třeba i Itálii bychom automaticky očekávali totéž, ale to by bylo při současném fungování Unie spíše projevem naivity než realistickou vizí.

Zdroje: ACEA, Focus

Petr Miler