Autoforum

/

Foto: Massimo Pinca, Reuters

Během následujících týdnů má dojít k rozuzlení soudního sporu, v jehož centru stojí John Elkann jako vládce impéria stvořeného Giannim Agnellim. Proti němu se postavila Margherita Agnelli, jeho vlastní matka. Ta se kdysi vzdala podstatné části svého majetku ve prospěch Johna a jeho sourozenců, teď to chce vzít zpět.

Nejprve krátké historické exposé pro ty, kterým unikají poněkud spletité historické souvislosti obestírající rodinu Agnelliů. Faktickým zakladatelem italského klanu a jedné z nebohatších rodin Evropy se stal Giovanni Agnelli, který v roce 1899 založil firmu tehdy i dnes známou jako Fiat. Byl to ale až jeho vnuk stejného jména, známý spíše jako Gianni, jenž udělal z Fiatu společnost světového významu a rozprostřel záběr Agnelliů do nespočtu dalších průmyslových i neprůmyslových odvětví. Nakonec to bylo právě za jeho éry, kdy rodina ovládla třeba i fotbalový klub Juventus Turín.

Gianni měl dvě děti - syna Edoarda a dceru Margheritu. Jeho jediný syn spáchal v roce 2000 sebevraždu, a tak se jeho dcera stala jediným přímým dědicem, pomineme-li tedy manželku Marellu, která Gianniho přežila o 16 let a ještě se k ní dostaneme. Margherita si vzala za muže amerického novináře Alain Elkanna, s nímž měla tři děti - Johna, Lappa a Ginevru. Proto se také dnešní faktická hlava celého rodinného klanu, jak určil ještě sám Gianni, nejmenuje Agnelli. Jenže Margherita se nakonec vdala ještě jednou a měla dalších pět dětí, čímž se dostáváme k jádru aktuálního sporu.

Řekněme, že se coby Gianniho dcera nenarodila pro byznys, má spíše umělecké sklony. Když tedy největší z Agnelliů před dvěma dekádami zemřel, zdědila cca 1,2 miliardy Eur (dnes asi 28,5 miliardy Kč) v různých likvidních aktivech, po smrti svého otce ale podepsala dědické dohody známé jako Ženevské pakty, které ji fakticky zbavují vlády nad Fiatem a dalšími podnikatelskými aktivitami rodiny. Ty jsou ukryty ve spletité struktuře firem, pro dnešek ale zůstaňme u toho, že se Margherita vzdala jakéhokoli budoucího vlivu ve společnosti Dicembre. Ta fakticky ovládá firmu Giovanni Agnelli B.V., jakýsi trust vytvořený pro asi stovku členů celé rodiny, jež pro změnu stojí nad společností Exor, v níž drží téměř 53 % akcií. To je ve výsledku rodinný holding, který více nebo méně ovládá Stellantis (a pře něj Fiat), Ferrari, Iveco, CNH Industrial, The Economist Group... Je to opravdu velká firma s tržní kapitalizací asi 460 miliard Kč.

John Elkann je jejím šéfem díky tomu, že je 60% dědicem zmíněné společnosti Dicembre, přes kterou ovládá vše další. Co řekne Elkann, to udělá Dicembre, co udělá Dicembre, to udělá Giovanni Agnelli B.V., to pak udělá i Exor. A co udělá Exor, to má přinejmenším velký vliv na Ferrari, Fiat, Peugeot, Citroën, Opel... Jistě chápete. Pokud by ale pozbyla platnosti dohoda s jeho matkou, přišel by prakticky o všechno. Elkann bez rozhodujícího podílu v Dicembre určitě neskončí na ulici, je to ale hlavní zdroj jeho moci a bohatství.

Margherita nyní bojuje za zrušení zmíněných dohod soudní cestou a turínský soud má už v během následujících týdnů vynést v této věci finální verdikt. Spor se táhne už třetím rokem, neboť do něj zasáhla i smrt Margheritiny matky Marelly, Elkannovy babičky, která byla po 50 let Gianniho manželkou a opustila tento svět až v roce 2019. Zmíněné dohody totiž definovaly další vývoj i pro případ její smrti. Dříve domluvené fakticky vyřadilo z dalšího dění Margheritu, nyní chce Margherita z dalšího dění vyřadit Johna. A to prý i kvůli svým dalším pěti dětem z pozdějšího manželství, které chce tímto způsobem zabezpečit.

Podstatou oněch dohod je, že Margherita i Marella předaly svůj podíl v Dicembre třem ze svých dětí resp. vnoučat - Johnovi, jeho bratrovi Lapovi a sestře Ginevře - v poměru 60:20:20. Margherita nyní chce, aby Ženevské pakty byly zrušeny, aby mohla dát svým dětem z druhého manželství se Sergem De Pahlenem, bývalým francouzsko-ruským manažerem Fiatu, podíl na pozůstalosti, cituje Reuters zdroje blízké rodině. Margherita má dále tvrdit, že dříve neznámé bohatství patřící jejímu otci bylo objeveno až po jeho smrti a má nárok i na podíl z něj spolu s ostatními členy rodiny, což měly ony dohody též pokrývat. Zdroje na Margheritině straně ale odmítají, že by se tím pakty zabývaly.

A v čem je vlastně problém? Proč neplatí domluvené? Proč chce Margherita zvrátit to, s čím dříve sama souhlasila? Patrně změnila názor pod tíhou okolností (firemní aktivity Agnelliů, zejména pak klíčový Fiat, byly v roce 2004 ve vážných finančních potížích a zbavila se jich patrně s lehkostí, teď jsou tím nejcennějším, co po jejím otci zbylo) a nyní chce využít spíše formálních nedostatků oněch dohod. Jak už naznačuje název Ženevské pakty, podepsány byly v souladu se švýcarským právem na základě toho, že Marella měla trvalý pobyt ve Švýcarsku. A Italské právo podobné dědické smlouvy nepřipouští jako vůbec možné.

Margheritini právníci tvrdí, že mezi léty 2003 a 2019 Marella nikdy nestrávila ve Švýcarsku více než čtyři měsíce v roce, což ji diskvalifikuje jako tamního rezidenta, čímž by dohody platné podle švýcarského práva nemohla uzavřít. Právníci Elkannů tvrdí opak a říkají, že neexistuje žádný právní podklad, který by mohl převod akcií v Dicembre na Johna a spol. zvrátit. Kdo má pravdu, musí nyní rozhodnout soud.

Verdikt má padnout v Turíně nejpozději v červnu, nemusí to ale nakonec být definitivní konec příběhu, kvůli kterým se Margherita odcizila od svých prvních tří dětí. Italští soudci mají možnost pozastavit vynesení rozsudku až do rozhodnutí švýcarského soudu v paralelním případě o legalitě zmíněných Ženevských paktů. To by letité soudní spory jen protáhlo a tušíme, že právě po této možnosti sáhnou. Kdo by si nad tak chaotickou věcí raději neumyl ruce a nenechal odpovědnost na jiných?

Zdroj: Reuters

Petr Miler