Autoforum

/

Foto: ZF Friedrichshafen, tiskové materiály

Neudržitelná kvůli „udržitelnosti”, takovou se dnes jeví být průmyslová výroba v celé Evropě. Starý kontinent je stále méně konkurenceschopný ve světovém měřítku a vybírá si to svou nepřekvapivou daň.

Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla. Slova z nejslavnějšího románu George Orwella popisujícího svět, který si mj. zakládal na extrémních rozdílech mezi formálním označováním určitých věcí a faktickou realitou jejich existence, se nutně kradou na mysl pokaždé, když někdo vyřkne slovo „udržitelnost”. Právě ta se totiž v Evropě stává stále více projevem neudržitelnosti.

Je hezké, že u něčeho chcete dosáhnou ekologické udržitelnosti, je vám to ale jaksi k ničemu, když to současně učiníte neudržitelným ekonomicky, neboť to jednoduše přestane existovat. Takto neudržitelným se v našich životech stává kvůli kdeco kvůli zatěžování jednotlivých věcí (ekonomicky fungujících, ovšem pro některé málo ekologicky fungujících) stále novými uměle vytvořenými náklady. Nám jsou pochopitelně nejbližší auta a celý automobilový průmysl, ovšem nejen výroba či prodeje samotných vozů jsou tímto bity.

Zejména energeticky a na pracovní sílu náročnější výroba v podstatě čehokoli se dnes stává v Evropě neudržitelnou kvůli uměle drahým energiím a přeregulovanému trhu práce. Své by o tom mohli vyprávět ve společnosti Zahnradfabrik Friedrichshafen, známé spíše jako ZF, obří německé firmě proslavené zejména jejími převodovkami. Je to ale obecně obří dodavatel dílů nejen pro automobilový průmysl, který jen v Německu zaměstnává okolo 54 tisíc lidí, po celém světě je jich skoro 170 tisíc, z nichž podstatná část pracuje i v Česku. Jistý si z nich dnes nemůže být nikdo ničím.

ZF se totiž dostalo do problémů se splácením svých závazků kvůli tenčícím se maržím. Zelenou politikou uměle zvyšované provozní náklady i stejně uměle vyvolaný přechod na nevyžádané typy aut zasahuje do hospodaření firmy, která si tak dala za cíl snížit provozní náklady v následujících dvou letech o 6 miliard Eur. Zaměstnanci budou jedni z prvních na ráně, jak informuje Tagesschau, jen v Německu jich o práci podle oznámení společnosti přijde 14 tisíc. Při zmíněném celkovém počtu lidí pracujících pro ZF se bavíme o tom, že padáka dostane každý čtvrtý. Dopad těchto opatření na zaměstnance v jiných zemích se nám zatím nepodařilo zjistit.

„Uvědomujeme si, že musíme činit obtížná, ale nezbytná rozhodnutí,“ řekl k věci generální ředitel ZF Holger Klein. Podniková rada je pochopitelně zděšena a ústy svého předsedy Achima Dietricha oznámila, že „bude bojovat o jednu každou pracovní pozici”. Oznámení vedení prý šíří ve firmě strach v momentě, kdy „skutečně potřebujeme plné nasazení při zásobování zákazníků, překonání recese a transformace”. To ale pláče na špatném hrobě, vedení společnosti by jistě nikoho nevyhazovalo, kdyby nezbytně nemuselo.

O budoucnost samotné firmy tak obavy nemáme, je dostatečně flexibilní na to, aby dál efektivně fungovala tam, kde to je reálně možné. Evropa takovým místem být přestává z vůle samotné Evropy, to je na tom to nejsmutnější - neprohráváme proto, že by ostatní byli lepší, ale proto, že se každý rok opakovaně střílíme do vlastních nohou dalšími a dalšími regulacemi vesměs „zeleného” charakteru.

Mnohokrát probíraná deindustrializace starého kontinentu je zjevně v plném proudu a bez dramatických změn ve vedení Evropské unie, které se opravdu nezdají být na pořadu dne, se tento trend nemá šanci změnit. Jako jedna z nejprůmyslovějších zemí Evropy na tom nevyhnutelně budeme adekvátně biti.

Zdroje: Tagesschau, ZF Friedrichshafen

Petr Miler