Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Na věc se dá hledět z řady úhlů pohledu, jeden je ale absurdnější než druhý. Jen v přeregulované době lze obdivovat, že auto nabízí za příplatek donedávna spíše podměrečnou palivovou nádrž.

Před měsícem zahájila Škoda výrobu Fabie čtvrté generace. Pětidveřový hatchback s pohledným zevnějškem se tak již dostal do showroomů, stejně jako k rukám prvních zákazníků. Ti přitom u každého dostupného motoru mohli standardně počítat se 40litrovou nádrží, která ve srovnání s předchozími verzemi představovala krok zpátky. Fabia třetí, druhé i první generace totiž byla k mání s nádrží 45litrovou. Škoda nicméně poprvé začala nabízet i 50litrovou nádrž, s níž se pojí papírový dojezd přes 900 kilometrů na jedno natankování. Musíte si za ni ovšem připlatit, třebaže jen tisíc korun.

Poměrně velký dojezd zaujal i v zahraničí, a to nikoliv třeba jen v Německu či Velké Británii, kde se Fabia bude nabízet. Chvalozpěvy na nový hatchback pějí také Američané, a to dokonce nejen v souvislosti s nádrží, ale také s motory. Aktuálně jsou tedy dostupné pouze litrové tříválce, a to v kombinaci s manuální či automatickou převodovkou. Na podzim by nicméně měla dorazit i čtyřválcová jedna-pětka, přičemž jejích 150 koní si výlučně vezme na povel sedmistupňové DSG.

Právě zájem o tento model, který je od amerického ideálu na hony vzdálen, nás zaujal. Do jisté míry totiž demonstruje, v jak pokřivené době dnes žijeme. Veškerý vývoj totiž určují emisní standardy, které ovlivňují dokonce i velikost palivové nádrže, byť nepřímo. Evropská unie totiž klade důraz na hmotnost, přičemž kromě řidiče a provozních kapalin se při testu spotřeby počítá také s 90procentním naplněním nádrže. Ač tedy ta sama o sobě skoro nic neváží a bez ohledu na objem jde o kus lehkého plastu, její obsah již do normované spotřeby resp. emisí CO2 promlouvá značně.

Pokud tápete, jak to myslíme, dáme konkrétní příklad. Pokud automobilka osadí nějaký vůz 50litrovou nádrží, ušetří oproti použití třeba 100litrové jen pár deka, kdo ví jestli. Protože se ale spotřeba měří nikoli s pevně daným počtem litrů (to by dávalo smysl), ale s procentním naplněním nádrže, je v autě jednou 45 a podruhé 90 litrů paliva. A to už udělá dost velký rozdíl v hmotnosti na to, aby se spotřeba citelně lišila a právě jí jsou přímo úměrné emise CO2 - dnes nejsledovanější, velmi tučně pokutovaná veličina.

Automobilky tak nepoužívají malé nádrže z konstrukčních, nákladových či jakýchkoli jiných důvodů, používají je jen kvůli tomu, že takto v podstatě uměle sníží hmotnost vozu při testu spotřeby. A větší jsou pak nabízené za příplatek (pokud vůbec) jen proto, že papírové emise tím vzrostou, čímž vzrostou potenciální odvody automobilky za normované emise CO2.

Byrokracie v této oblasti je přitom zcela nesmyslná, neboť ve skutečném světě přece nezáleží na velikosti nádrže - že má někdo v autě možnost vozit 100 litrů paliva nutně neznamená, že je bude vždy tankovat. Pokud někomu na této věci záleží a nechce s sebou vozit mrtvou zátěž v podobě desítek litrů paliva navíc, může pokaždé koupit třeba 30 litrů. EU se ale rozhodla vyřešit tuto věc za vás, a tak jsou nádrže menší a menší, i když o takovou nikdo nestojí. A pokud stojí, může si ji sám „vytvořit” tankováním menšího množství paliva. EU tak automobilky nutí k absurdním kličkám, které nakonec mohou vyústit v novou Dieselgate.

Do hry navíc vstupuje elektromobilita, kde je dojezd na jednu „nádrž” velmi sledovanou veličinou. Jen tak se stane, že je najednou Škoda obdivována za použití 50litrové nádrže, která by u podobně velkého auta ještě před 20 léty platila za malou. Samozřejmě, všechna čest české automobilce, že takovou možnost nabízí, aspoň má zákazník nějakou možnost volby. V kontextu se vším výše zmíněným je to ale více než co jiného ukázka pokřivenosti dnešní doby, kde o spoustě nepodstatných titěrností rozhodují úředníci a jejich od reality odtržená pravidla, nikoli zákazník a jeho využívání auta v praxi.

Zdroje: Škoda Auto, Jalopnik, Carscoops

Petr Prokopec