Autoforum

/

Foto: Michael Livingston, publikováno se souhlasem

Hovořme o absurdní rigiditě úřadů, které nemají problém udělit právo přednosti v jízdě čtyřtunovým sanitkám řízeným kde kým a ošívat se nad tímtéž v případě příhodnějšího auta řízeného zkušeným doktorem, který už prokázal, co umí.

Zdá se, že nejen u nás úřady a politici vzývají zdravotníky pouze tehdy, kdy jim teče do bot a potřebují jejich pomoc. Tehdy se předhání v chvále a vstřícnosti. Jakmile ale krizová situace pomine, chová se stát i k takovým občanům hůře než macecha k Popelce.

My jsme toho byli svědky loni, v Austrálii jsou toho svědky nyní a nikoli v souvislosti s koronavirem. Ukazuje to doktora Michaela Livingstona, který provozuje dvě ordinace praktického lékaře v australském Hopetounu a Ravensthorpe. Obě jsou vzdálené asi šest hodin cesty od většího Perthu, přičemž přejezd mezi nimi zabere 30 minut. Jde tedy o odlehlé oblasti, ve kterých rychlost často rozhoduje a sanitky nejsou k dispozici dost rychle, pokud vůbec. To Livingston ostatně již letos prokázal, když zachránil život malé holčičce.

Jednoletá Ava měla kvůli bronchitidě vážné problémy s dýcháním, která mohla vyřešit pouze adrenalinová injekce. Tu je Livingston oprávněn podat, nicméně zatímco holčička žije v Ravensthorpe, on byl v době pohotovostního hovoru v Hopetounu. On byl v tu chvíli nejbližší dostupnou pomocí a jindy třicetiminutovou vzdálenost dokázal zdolat rychlostí blesku za volantem svého Nissanu GT-R, který pochopitelně neřídil v souladu s dopravními předpisy. Ovšem jen díky tomu je Ava stále naživu.

V reakci na tuto situaci se doktor Livingston rozhodl požádat dopravní inspektorát o udělení statutu pohotovostního vozidla pro svůj Nissan, aby na podobné situace mohl příště zareagovat lépe. Aby auto mohl legálně osadit sirénami a majáky, prošel i příslušným řidičským školením, jeho žádost byla ale úřady zamítnuta. Dle nich totiž „muži daleko pravděpodobněji inklinují k jízdě ve vysoké rychlosti“. Kromě toho bylo poukázáno na tvar vozu, jehož nízká příď může třeba sražené zvíře katapultovat do kabiny.

„Mrtvý nebo vážně zraněný doktor není pro danou komunitu a jakéhokoliv budoucího pacienta žádným přínosem,“ vzkázali Livingstonovi dále úředníci. To je naprosto absurdní reakce, neboť je jasné, že pokud k té samé situaci dojde znovu, doktor určitě neřekne: „Sorry jako, ale nemám majáky, takže nikam nejedu.” Pojede stejně, jen bez patřičného vybavení bude větším rizikem než bez něj. Úřady zkrátka zas jednou ničemu nepomohly a vytáhly argumentaci popírající elementární logiku.

Jak jsme již naznačili, Livingston nežádal o udělení zvláštního statutu jen tak, na úřad přišel právě až po výše popsaném incidentu, kdy se prokázalo, že jeho brzký příjezd zachránilo život. Chtěl to dělat jen lépe, bezpečněji, nic více. Ke svým záměrům nám pak řekl, že rozhodně nemínil práva zneužívat pro nějaké řádění se sportovním autem v běžném provozu, chtěl jej jen pro strýčka příhodu. A ve sportovních autech toho má naježděno spoustu na okruzích i v provozu, takže je umí adekvátně používat - k tomu absolvoval už zmíněný kurs.

Byrokraty ale nic toho nezajímalo, pro zamítnutí žádosti stačilo pohlaví a tvar vozu, což je opravdu nesmyslné. Nyní mohou ti, kteří takto rozhodili, akorát doufat, že nebudou v těchto místech třeba na dovolené a rychlou lékařskou pomoc nebudou sami potřebovat.

Zdroje: ABC, Michael Livingston

Petr Prokopec