Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Aby všechny káry mohly být jen na elektřinu, jak by patrně řekl Richard Krajčo, to chce mnohem víc než jen lusknout prstem v Bruselu. Technických limitů je spousta a dobíjecí infrastruktura je jedním z nich.

Shodou okolností jsem si včera při projíždění rezidenční oblastí jednoho velkého českého krajského města pomyslel, jak chce někdo na takovém místě zajistit, aby všichni používali elektrická auta. Nebyl to žádný „Bronx”, tedy žádné přeplněné postkomunistické sídliště, kde ti kreativnější věší po večerech lehká auta na stromy, aby měli kde „zaparkovat”. Byla to relativně moderní oblast k bydlení kombinující rodinné domy s menšími činžáky na okraji města, přesto bylo už podle přeplněných ulic nedělního podvečera a téměř nulového počtu garáží zjevné, že tady takový rozmach elektromobily prostě není reálný.

Pochopitelně nejsme bláhoví a nežijeme v tom, že všichni budou svá elektrická auta potřebovat nabíjet pořád. To jistě ne. Stejně tak ale nejsme bláhoví jako fandové elektrické mobility, abychom si řekli, že průměrný řidič jezdí něco kolem 12 000 km za rok, takže 1 000 měsíčně, takže něco přes 30 denně, takže stačí, když si „sosne” jednou za pár dnů přes noc a pohoda jazz. Tak to nefunguje.

Pohled optikou průměrného řidiče je správný asi jako šití obleků průměrné velikosti. Lidé nepoužívají auta takto, budou třeba přes týden jezdit jen do práce a po nákupech, pak to vyjde, ale takto v neděli večer se sejdou z výletů doma s prázdnými baterkami a v pondělí budou chtít jet do práce zas. A nabít tolik aut najednou nebude možné, na to nikdy nebude stačit počet nabíječek mimo soukromé garáže, na to nebude stačit síť, nic.

Že tento problém je skutečný, chápe už i EU, když uvádí, že infrastruktury nestíhá už dnešní rozmach elektrických aut, rozhodně ale nepřijme myšlenku, že kdyby třeba 10, 20 procent často jezdících řidičů nemuselo používat elektrická auta, problém by to řešilo z větší míry samo. Ne, elektromobily budou muset mít všichni a když infrastruktura není, vybuduje se.

Brusel si tak dal za cíl, aby v Evropě byl k roku 2025 milion dobíjecích míst, potíž je ale v tom, že dosavadní vývoj k takovému cíli - a nikdo přitom neříká, že milion je dost, je to prostě jen cíl - nesměřuje. Od roku 2014 do září 2020 se počet dobíjecích míst v Evropě zvýšil ze 34 tisíc 250 tisíc. To je hezké, za skoro 7 let to ale znamená nárůst asi o 31 tisíc za rok. Aby však by splněn cíl pro rok 2025, muselo by jich od teď přibývat 150 tisíc za rok, asi 3 tisíce týdně. A to se zdá být zcela nereálné.

EU ale ani tak nebrzdí a jen jeden absurdní cíl doplňuje druhým, ten milion zkrátka bude. Může se to zdát jako cesta vpřed, znovu se to ale chce zamyslet nad situací poněkud povšechněji. V Evropě je registrováno asi 300 milionů aut, ta všechna mají být jednoho dne elektrická, nejpozději do roku 2050. Kolik nabíječek je pro tolik vozů potřeba? Toť otázkou, i kdyby se ale jen 10 procent lidí rozmyslelo, že si v neděli večer dobije svůj vůz, což vůbec není nemožné, je třeba 30 milionů dobíjecích míst, 120krát více než dnes. A jimi to nekončí, potřebujete pro ně také síť a samotnou elektřinu.

Vzhledem k dosavadnímu vývoji, neboť ony cíle nejsou nové, to považujeme za prakticky nereálné, zvláště za situace, kdy chce EU souběžně přepřahat na jiné, méně efektivní zdroje energie. Ale ať už je to jakkoli, elektromobilita naráží na své limity už teď, kdy elektrická auta mají v Evropě na oněch 300 milionech pořád jen mrzký podíl v řádu stovek tisíc vozů, a to není dobré znamení.

Zdroj: Reuters

Petr Miler