Autoforum

/

Foto: Lamborghini

Šéf automobilky zas jednou ve chvilce upřímnosti řekl něco, co všichni soudní lidé tuší. Otázkou spíš je, proč dnešní době zůstává raritou jednoduše dávat zákazníkům to, co si přejí. Lambo ve své pozici nemusí nic, přesto dosud dělalo jeden nesmysl za druhým. A zastavilo se až tady.

Můj šéf v mé hlavní práci s oblibou říká, že nejhorší situací v obchodě je, když ve vztahu dvou jinak obchodních subjektů přestanou to hlavní znamenat peníze. Zní to trochu nelidsky, však všichni bychom měli být lidští, citliví, ohleduplní k tomu či onomu... Možná ano, obchodu to ale téměř nikdy neprospívá.

Když se snažíte uspokojit něčí potřebu s cílem na tom vydělat, je to velmi čitelný vztah, kdy chcete dosáhnout co nejvíc toho prvního, abyste dosáhli maxima toho druhého. A nakonec je to tak dobře pro všechny, zákazníka nevyjímaje - také ten rád zaplatí víc za to, že se dočká víc toho, co si přál. Jakmile do hry začnou vstupovat iracionální faktory, přestane to fungovat a spokojenost obou stran jde do kopru.

Stačí pouhé přátelství, bližší známost či dokonce příbuzenský vztah, aby to bylo problematické. Pokud pro vám něco bude dělat švagr, asi si bude zdráhat říci o plnou cenu, pokud bude chtít vůbec nějaké peníze. Když pak ale budete něco nutně a rychle potřebovat, budete mít problém ho motivovat - udělá to klidně rád, to nemusí být problém, ale když bude mít zaplácaný kalendář úkoly, za které dostane štědře zaplaceno, první na řadě prostě nebudete. Proto se také tak často hroutí rodinné firmy, tyhle komplikované vazby pro byznys většinou nejsou prospěšné. Jednoduché transakční vztahy, kdy zaměstnanci prostě dělají práci pro peníze, fungují lépe. Když za ni chtějí víc peněz nebo jiných benefitů, tak si o ně řeknou, a když to pro šéfa má tu cenu, tak jim je dá, jsou nakonec nejsrozumitelnější a nejudržitelnější.

Tohle je v přeneseném smyslu hlavní důvod, proč se rozkládá zejména evropský automobilový průmysl. Také tady přestal hrát jednoduchý transakční vztah mezi zákazníkem a dodavatelem hlavní roli. Za normálních okolností by mělo platit, že když chce dost lidí dát dost peněz za určitou věc, tak ji zkrátka dostane, to ale funguje tak nanejvýš u Pagani, Koenigseggu, možná ještě Bugatti, jinak prostě ne, už i Ferrari, Lamborghniho nebo Porsche vymýšlí nesmysly, které zákazníkům nevoní. Automobilky tady netrápí příbuzenské vazby, jiné více či méně iracionální faktory ale ano.

V prvé řadě jsou to regulace a pokuty či jiné tresty s nimi spojené, také jsou tu ale faktory jako budování image u lidí, kteří jejich auta stejně nekupují. Dnes už to není tak silné, svého času ale bylo skoro nutné tvářit se „zeleně”. Kolik kupců sporťáků Lamborghini ale tento aspekt zajímá? Nula jich nebude, ale většině to bude ukradené, budou chtít křiklavé auto rozdávající radost. Místo toho dostanou otylou Bohunu, která je stínem své vlastní minulosti jen proto, že se na papíře tváří ekologicky. A stejně taková reálně není.

A kolotoč zmaru nekončí zde. Soudní lidé samozřejmě vidí, že nové produkty jsou nesmysly, automobilka je ale takové udělala, a tak je chce takové prodat. Boří tedy vazby na nepohodlná média či influencery, což jsou ale obvykle ty nejsledovanější zdroje, a místo toho se obklopuje těmi nekritickými, které skoro nikoho nezajímají. To jednak poškozuje byznys, neboť mediální dosah klesá, jednak je takto zpětně plácána po ramenou za věci, které obchodně nefungují. A utvrzuje se v pohledech, které nemají na trhu žádnou relevanci. Výsledkem jsou pak stále větší absurdity.

Nakonec před pár dny se při probírání naprosto nepochopitelné vlastnosti nového Temeraria Jason Cammisa řečnicky ptal: „Kdo si tohle přál?” V tomto případě už zní odpověď jasně: Vůbec nikdo. Přesto to dostali všichni. A nedělejme si iluze, že to lidi nebude štvát, že si to stejně neřeknou, že to nebude mít negativní vliv na zůstatkové hodnoty atp. Jinde se to stalo, dokonce i dříve nedotknutelnému Ferrari. Ani Lamborghini nakonec nebude výjimkou, doplatí na to, protože nedělalo obchod - dělalo auta pro regulace, dělalo politiku a dělalo zelený marketing pro ty, kteří u něj stejně nenakoupí.

V tomto směru lze vnímat jako osvěžující, že se po čase o zákazníky zajímalo a nedávno zcela odpískalo projekt svého prvního elektromobilu, protože „zájem o něj je skoro nulový”. To samé platí i o jiných věcech, tam se ale Lambo nezajímalo... Nyní šéf automobilky posunul věc dál a pro Car Buzz dokonce přiznal, jak klienti na tuto zprávu reagovali. „Rozhodli jsme se změnit Lanzador z plně elektrického na plug-in hybrid a zákazníci to velmi dobře přijali. Jsou z toho velmi šťastní,” řekl Stephan Winkelmann.

Škoda jen, že automobilka pořád zůstala u menšího zla a nešlo cestou skutečně žádaného. V době, kdy se na nás ze všech stran hrnou nikým nevyžádané vozy, to ale zkrátka stačí. I to je totiž dnes jeden ze vzácných případů, kdy automobilka naslouchá svým zákazníkům, než investuje miliony do produktu, který po ní nikdo nikdy nechtěl. Bohužel.

Zdroj: Car Buzz

Petr Miler