Autoforum

/

Foto: Boeing, tiskové materiály

Motivy Evropské unie mohou být ušlechtilé, jakkoli o tom máme své pochybnosti. Její konkrétní kroky jsou ale nedomyšlené a ve výsledku nic neřeší. Tedy pokud oním řešením nemá být vznik nových penězovodů k pár vyvoleným.

Z ochrany životního prostředí se v poslední době stalo nové náboženství. V důsledku toho je ovšem zdravý rozum potlačován a do popředí je tlačena ideologie. Něco takového lidstvu nikdy nic pozitivního nepřineslo, ostatně vzpomeňme třeba křižáckých výprav, které byly prezentovány jako ušlechtilá křesťanská mise. Jejich podstatou však nebylo nic jiného než snaha beztresně ukrást majetek jinak smýšlejících lidí. A následně být ještě Vatikánem odměněn jako dokonalý služebník boží.

Nemusíme nicméně zacházet tak daleko do minulosti či se odchylovat od tématu. Vrátit se stačí do roku 2019, kdy odstartoval boj proti plastovým brčkům. Z těch se ze dne na den stalo zlo, které bylo nutné vymýtit. Aktivisté přitom s pomocí odborných studií poukazovali na nelichotivou prognózu, dle které by v roce 2050 mohlo být ve světových oceánech více plastů než ryb. Takového spojení se zalekla řada obchodních řetězců, horentně tak začalo přezbrojování na brčka papírová.

Byl tím problém vyřešen? Ani v nejmenším, spíše lze mluvit o vytloukání klínu klínem. Navíc v oblasti, která tak horečnou aktivitu vůbec nepotřebovala. Brčka totiž tvoří pouze 0,025 procenta všech plastů, jenž se do oceánů dostanou. Ta papírová jsou pak stejně jako ono zlo pouze jednorázovým předmětem. Navíc takovým, na jehož počátku stojí zelený strom. I přes to ovšem mnohá papírová brčka nejsou recyklovatelná, ve finále tak končí ve směsném odpadu.

Přesunout se můžeme k nejnovější iniciativě Evropské unie. Ta se rozhodla, že si došlápne na letecký průmysl. Ani s tím by na první pohled nemusel být spojen žádný problém, ostatně branže je velkým zdrojem emisí CO2. Na první pohled bychom proto mohli vítat skutečnost, že do roku 2025 musí aerolinky začít používat alespoň ze dvou procent udržitelné palivo. Tato míra má do roku 2030 vzrůst na 6 procent, do roku 2035 na 20 procent a do roku 2050 na 70 procent.

Politici dopravující se do Bruselu převážně letadly, nikoli třeba elektromobily, které se snaží vnutit všem, ale evidentně zapomněli na to, že nevládnou celému světu, ale pouze zhruba 7,5 procentům populace. Jejich krok tak ve finále může vést ke zhoršení klimatu, nikoli ke zlepšení. Dané pravidlo totiž není vyžadováno u letů mířících do Evropské unie. A protože udržitelné palivo je dvakrát dražší než to konvenční, budou se aerolinky snažit využívat jej co nejméně.

Na to se již zákonodárci rozhodli zareagovat tím, že koupi udržitelného paliva budou dotovat stejným způsobem, jako je tomu u elektromobilů. Tím ale v podstatě dělají naprosto stejnou chybu. Miliony daňových poplatníků budou totiž přispívat na letenky těm, kteří to vůbec nepotřebují. Je pak sice pravdou, že s vyššími cenami by ubylo cestujících v letadlech, ovšem počet letů by se příliš nesnížil. Koneckonců si jen stačí vzpomenout, jak tomu bylo na počátku pandemie.

S příchodem koronaviru měla totiž letadla zmizet z nebe, stejně jako se zámořské lodě stahovaly z oceánů. Rozdíl v námořní a letecké dopravě je však v tom, že plavidla klidně mohou i nějaký ten měsíc stát, ať již v mokrém nebo suchém doku. Pokud se totéž stane s letadlem, pak bez řádné renovace nemůže zpátky do provozu. Kromě toho aerolinky potřebovaly udržet dojednané letištní sloty, pročež pro ně bylo výhodnější zachovat provoz i bez cestujících na palubě.

Se zdražením letenek by tedy v podstatě jen došlo na zvyšování emisní stopy jednotlivců a větší nepřímé zdanění běžného lidu, pro který by se letecká doprava stala stejně nedostupnou jako elektromobilita. Lze tedy jen souhlasit se šéfem mezinárodní letecké asociace Willie Walshem, dle kterého „je férové vykreslit EU jako anti-leteckou, zatímco zbytek světa je velmi pozitivní, tedy pro-letecký“. Stejně jako my totiž i Walsh poukazuje na to, že emise CO2 neznají hranice.

Šéf letecké asociace proto vybízí ke společnému globálnímu přístupu, jenž povede k masovější produkci udržitelného paliva, a tedy k jeho zlevnění. Otázkou však je, zda takové domluvy jsou politici vůbec schopní. Z jejich dosavadních kroků to ovšem nevypadá, snad až na jedinou výjimku. Tou jsou ony dotace, tedy vysávání peněz z kapes milionů a jejich následné pěchování do kapes vyvolených. Jde tu tedy ještě vůbec o klima?

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec