Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Italové rozhodně nejdou ve stopách VW a Opelu, které se motají do pavučiny své vlastní vstřícnosti. Zákazu prodeje aut se zřejmě přesto bát nemusí.

Snad nejznámějším pravidlem doktora Plzáka je rada o zatloukání. Poučit by se z ní měly především německé automobilky v čele s Volkswagenem a Opelem, jimž přiznání k jistým, řekněme čachrům, se systémy redukujícími emise přidalo hezkých pár vrásek na čele. Zejména první zmíněnou vyjde tzv. odpojovací zařízení velmi draho, a to především kvůli provinění na americkém kontinentu. V případě Evropy VW Group celá Dieselgate bude stát víceméně „jen” náklady spojené s nejrozsáhlejší svolávací akcí v historii koncernu, legislativní regule jsou totiž na Starém kontinentu mnohem benevolentnější.

Z výše zmíněného je víceméně i jasné, že ačkoliv je momentálně s dieselovým skandálem spojován také Opel, velkou dohru jeho hrátky se softwarem nejspíše mít nebudou. A tím se dostáváme k jádru věci, jímž je vyšetřování Fiatu. Také v případě italské automobilky bylo zjištěno, že její vozy mají jistou formu odpojovacího zařízení, ta však pracuje trochu jinak než v případě německých značek. Systém redukující emise se vypne po 22 minutách. Laboratorní měření přitom trvá o přibližně dvě minuty méně.

V podstatě je tedy evidentní, že všechny tři zmíněné automobilky míří ke stejnému cíli - tedy k nízkým normovaným emisím bez ohledu na ty reálné - jen jinou cestou. Ve ve skutečném může každou z nich považovat za nadměrného producenta karcinogenů, jenže emisní testy nejsou a těžko kdy budou zohledňovat reálný provoz. Budou muset vycházet z jedné opakovatelné zkoušky a ta vždy bude muset mít pevně daná pravidla. Fiat si je toho zjevně dobře vědom, proto dokonce povýšil v úvodu zmíněné pravidlo doktora Plzáka a nejen, že zatlouká - one se s německými úřady v čele s ministrem dopravy Alexandrem Dobrindtem ani nebaví.

Fiat resp. celý koncern FCA byl totiž v návaznosti na výše zmíněná zjištění vyzván, aby vše vysvětlil německým úřadům. Italská automobilka se ale rozhodla nepustit ani do „přátelských debat” - pouze uvedla, že plní veškeré emisní normy a tím pro ni záležitost končí.

Němci se pochopitelně zlobí, italský ministr dopravy Graziano Delrio ale německým úřadům vzkázal, že Fiat neodmítá spolupráci s úřady jako takovou. Homologace jeho aut totiž proběhla v italské jurisdikci a pokud Německo chce tuto záležitost řešit, měl by se obrátit na italské regulátory, nikoliv přímo na samotnou automobilku. Dobrindtovi tedy nejspíše nezbývá nic jiného, než kontaktovat jak ony italské regulátory, tak případně Evropskou komisi, aby možné provinění posoudila.

Je přitom otázkou, jak se k celé záležitosti postaví, nicméně v tomto ohledu se vlastně verdikt přímo nabízí a víceméně jsme jej naznačili výše. Pravidla jsou daná, Fiat i Opel jim vyhovují a jejich přístup k plnění emisních norem se do vcelku volných evropských pravidel bezpečně vejde. Maximálně tak můžeme čekat jen hojnější diskuze o nových metodikách, tím ale celý skandál velmi pravděpodobně bude zameten pod koberec.

Mimo realitu se pak zdají být i náznaky Němců o tom, že by mohli přistoupit k zákazu prodeje italských vozů na německém území. V takovém případě by se Němci jistě dočkali „odvety” v podobě nějaké formy omezení dotčených Volkswagenů v Itálii. A kdo ví, kde všude ještě, protože Volkswagen se na rozdíl od Fiatu k ne zrovna čestnému postupu přiznal. Jeho snaha pochybení řešit je sice dojemná, nic to ale nemění na tom, že se i měsíce po propuknutí Dieselgate prohánějí a minimálně jako použité prodávají i Volkswagen, který plnění emisních limitů dosahují ještě protřelejší lstí. A když Itálie přistoupí k jejich omezování, nikdo se nebude moci divit. Naopak Němci by si popotahováním Italů na vlastním území mohli zadělat i na problémy v Bruselu...

Zdroj: Financial Times

Petr Prokopec