Autoforum

/

Foto: Zagato

V historii bychom našli auta opředená spoustou neobyčejných příběhů, nenapadá nás ale jiné, které by vzniklo proti vůli automobilky. A nakonec si získalo takový respekt, že ho výrobce vlastně dodatečně přijal za své.

Lancia navzdory své slavné minulosti balancuje nad propastí existence. Ačkoli mateřský koncern Fiat Chrysler ukončil její aktivity před několika léty, zachování prodeje jediného modelu na domácím trhu stačí na to, aby prodávala více aut než celá Alfa Romeo v celé Evropě. Jakmile ale skončí i v Itálii se stárnoucím prťavým Ypsilonem, bude s ní zřejmě definitivně amen, třebaže také to podle všeho ještě chvíli potrvá.

I po očekávaném skonu Lancie si ale jednu z nejstarších automobilových značek světa budou dějiny pamatovat pro její technické inovace či závodní úspěchy. Dobré jméno si v posledních dekádách existence vydobyla hlavně díky legendární Deltě. Nadčasový hatchback byl nabízen od roku 1979 a během dalších let se stal symbolem rychlostních zkoušek světových rallye. 46 zaznamenaných triumfů v závodech seriálu WRC a zisk 6 pohárů konstruktérů mezi lety 1987 a 1992 vypovídá o schopnostech Delty HF Integrale nejlépe.

Tovární výkon přes 200 koní či obrovské úspěchy ale nestačily známému nizozemskému sběrateli klasických automobilů Paulovi V. J. Kootovi, i pro Lancii významnému zákazníkovi, který chtěl vlastnit tento stroj v poněkud extravagantnějším balení. Toužil po kupé, proto se s požadavkem stavby takového vozu obrátil na designové studio Zagato.

Italská karosářská firma ráda kývla a zanedlouho přišla s prototypem dvoudvířka z pera Marca Pedraciniho nazvaným Hyena. Zvláštní koncept se Kootovi zalíbil a jako významný klient se obrátil na Fiat, aby Hyenu začal sériové vyrábět. Italové ale řekli ne, svérázný vzhled Hyeny jim byl proti srsti. Koot byl připraven pokračovat i přes jejich nezájem, odpor Fiatu k tomuto vozu byl ale tak velký, že Nizozemci odmítli byť jen dodat techniku potřebnou pro stavbu vozu v jeho vlastní režii.

Zámožného Nizozemce ale ani to neodradilo. Skrze dealerskou síť Lancie tak pod různými nakoupil jmény desítky sériových HF Integrale Evo II s cílem nechat 75 aut u Zagata přestavět na Hyeny. Tento záměr zcela naplněn nebyl, přesto z montážních linek milánského sjelo během jednoho roku 24 exotů vybavených hliníkovou karosérií se dvěma bublinami ve střeše a individuálně navrženým interiérem.

Výkon dvoulitrového čtyřválce byl zvýšen na 250 koní (184 kW), a protože turbo Garett hýbalo odlehčenou sestavou obranou o 120 kg proti sérii, čas zrychlení se zlepšil na 5,4 sekundy. Maximální rychlost dosahovala více než 230 km/h. Tou dobou to byly výjimečné parametry v hávu stroje, který z bočního pohledu skutečně připomíná poněkud ošklivou africkou šelmu.

I když Fiat jím ohromen nebyl, veřejnost ano. Vůz si pro svou kombinaci výjimečné techniky i dynamiky a velmi neotřelého vzhledu získal respekt, a tak italská automobilka nakonec souhlasila s tím, aby používal jméno Lancia. Před sebou tak máme vůz oficiálně používající jméno značky, která se na jeho vzniku podílela tak, že jej odmítla vyrábět a člověku po něm toužícím odmítla prodat byť jen techniku potřebou pro jeho stavbu. Jak bizarní.

Osud všech vyrobených exemplářů není znám, čas od času se ale některý objeví v prodeji. Nyní se jeden jedovatě zelený s pořadovým číslem 15 objevil v nabídce německého prodejce klasických automobilů. Má za 26 let od prvního přihlášení najeto jen 8 925 kilometrů, a nabízen je tak v prakticky nedotčeném stavu. Umělecké dílo svého druhu s nejobvyklejším černo-černým interiérem stojí na sedmnáctipalcových kolech značky OZ. Jeho prodejní cena činí 195 tisíc Eur (asi 5,1 milionu Kč), což je vskutku pozoruhodná cena na skoro tři dekády starou Lancii, s níž sama Lancia nechtěla mít svého času co do činění.

Zdroj: Classic Driver

Petr Miler