Autoforum

/

Foto: VEB Sachsenring

Věřte tomu, nebo ne, ale i tohle nechvalně proslulé auto někdo zachoval do dnešních dnů ve stavu nového vozu. A co více, je to vskutku vzácný kus ze samého závěru výroby dvoutaktů.

Když se dnes řekne Trabant, různým lidem se vybaví různé věci. Asi většina z nás si vzpomene na mizerný automobil s dvouválcovým dvoutaktním motorem a plastovou karoserií, podle mnohých jedno z nejhorších aut vůbec. To nicméně nebrání existenci fanklubů a vytrvání nadšených fanoušků tímhle autem jezdit, nezřídka s obrovským úsměvem, pramenícím jen z toho, že se ta věc vůbec hýbe. A někteří s Trabanty jezdí přes Afriku, Jižní Ameriku či přes Austrálii, jak si jistě všimli nejen fanoušci východoněmeckého bakelitového zázraku.

Patříte-li ke sběratelům obskurních automobilů či je jen rádi řídíte, mohla by vás zajímat možnost si prakticky nový Trabant koupit i dnes. Čtete správně, i po téměř 30 letech od ukončení jeho výroby se najdou kousky, které jsou jako nové a jeden z nich nás opravdu zaujal. I mezi obecně výjimečnými nabídkami dodnes zánovních Trabantů je výjimečný.

Pokud se totiž objeví v prodeji nejetý Trabant z konce výroby, obvykle už nejde o model 601 nebo 601 S, ale ten s označení 1.1 podle motoru, který je pod jeho kapotou. V letech 1990 a 1991, těsně před úplným koncem výroby, se totiž do Trabantů montoval čtyřtaktní řadový čtyřválec z Volkswagenu Polo, který nabídl 41 koní. A to už není ten pravý Trabant.

K návratu do dob, které jsou naštěstí již za námi, nejlépe poslouží nejznámější varianta s dvoutaktní dvouválcem, který z objemu 0,6 litru doloval závratných 26 koní. „Bakeliťáku” to tak na stovku trvalo okolo 21 vteřin podle toho, jestli jste zrovna jeli na oběd nebo jste se z něj vraceli. A maximálka byla právě oněch 100 km/h, takže zrychlení lze vnímat i z jiné perspektivy - zrychlit za 21 vteřin na maximální rychlost není zas tak špatný výsledek, to snad ani žádné jiné auto nedokáže...

Dvoutaktní verze skončily ve výrobě na jaře roku 1990 a právě z něj pochází vůz nabízený na zdrojovém odkazu. Vznikl v březnu 1990, kdy byla také jedinkrát k dispozici barva „nilská hnědá”. A prodávaný vůz má právě tu. Jeho první majitel si jej hned v březnu převzal ve Cvikově, najel s ním něco přes 600 km cestou domů a pak už s ním nikdy nevyjel. Bizarní „využití” auta, které současný vlastník koupil v roce 2014 přesně s 695 ujetými km.

Sám se jej též rozhodl dál převážně „sušit”, ale ne jen to. Provedl na něm řadu nezbytných oprav, aby byl plně pojízdný - mimo jiné vyměnil nádrž, pneumatiky, stěrače a další nezbytnosti. Při tom něco najel, ale vskutku ne moc, dnes má najeto 1 300 km a je v opravdu pozoruhodném, takřka plně originálním stavu. K dispozici je i veškeré originální příslušenství a dokumentace včetně svérázného továrního rádia A341 tournee.

Kdybyste o tento návrat zpět v čase měli zájem, chce to dost peněz 13 500 euro, tedy asi 353 tisíc Kč. Něco nám ale říká, že sběratelská vášeň z tohoto kdysi odmítaného a dokonale tuctového auta udělá do budoucna jen něco více a více vzácného, a tedy i ceněného.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler