Autoforum

/

Foto: Fastned, tiskové materiály

Každá party jednou skončí a přistanou za ni účty, které někdo bude muset zaplatit. Roky trvající zasypávání elektromobilů „penězi těch druhých” také jednou muselo skončit, nejpozději ve chvíli, kdy tyhle peníze dojdou. V Marylandu už zjevně došly.

Elektromobilita se dá přirovnat k malému dítěti, které se ještě nenaučilo chodit. Proto se soustavně drží u zdi a dál od ní potřebuje podporu okolí. Pokud byste ho totiž postavili na nohy uprostřed obyváku, nedočkáte se potvrzení, že vaše ratolest je geniální, nýbrž pouze přetrvávající platnosti Newtonova gravitačního zákona. Bez berliček to prostě nejde, jak rychle pochopí každý rodič.

Rozdíl mezi elektromobily a dítětem nastává s postupem času. Člověk se rychle naučí chodit sám a postupně se osamostatní i v jiných věch - kdyby to tak nebylo, je to projevem problému, jehož podstatu je třeba okamžitě řešit. To rychle pochopí každý rodič, politici ovšem začínají být od reality odtržení natolik, že něco podobného nechápou ani po mnoha letech. A dál poskytují elektrickým autům berličky, aniž by se posunula ke schopnosti samostatně fungovat. Až pochopí, že na jejich další poskytování prostě nemají peníze a tohle nedochůdče dokonce zavalí nutností dříve poskytnutou podporu splácet.

Jakkoliv jsme tedy byli z jedné strany roky a roky svědky až absurdně štědrých umělých podpor, které měly zajistit posun podílu elektrických aut na celkových prodejích až do sfér, kterého by se nikdy sama nedočkala, nyní jsme svědky pravého opaku. Podpora mizí a místo berliček je možné počítat s spíš podkopáváním nohou. Vidíme to aktuálně mimo jiné ve Velké Británii, kde po letech umělých (a částečně stále trvajících) umělých podpor nechají řidiče elektromobilů platit za každý ujetý kilometr, protože silnice se samy neopraví. Nyní něco podobného vymysleli v Marylandu.

Je to o to tragikomičtější, že tento americký stát sám sebe prezentoval a prezentuje jako lídra v přístupu k čistým energiím. Jedním z předsevzetí, která si dal, je 1,1 milionu elektromobilů pohybujících se na jeho silicích do roku 2030. K říjnu 2025 ovšem takových nebyl registrováno ani 150 tisíc. Pokud tedy Maryland chce dosáhnout svých cílů, měl by zájemcům o bateriový pohon dál jen mazat med okolo úst a umetat cestičku do showroomů dohladka, protože jinak přijde pád.

Jak ale asi již tušíte, na nic takového už nedochází. Líbánky skončily jako v Británii a mění se v horor, neboť počínaje 1. lednem 2026 musí kdokoli, kdo v Marylandu provozuje veřejnou dobíjecí stanici, se musí registrovat do státního programu Weights and Measures. Za něco takového je ale třeba platit, a sice 150 dolarů neboli 3 200 Kč ročně. To není málo, bavíme se o víc jak 250 korunách za měsíc. Navíc to není za jednu stanici, nýbrž za jeden dobíjecí port. Pokud jich tedy nějaká stanice má například osm, je to najednou dost přes 2 000 korun za měsíc. To už zabolí.

Ve výsledku to znamená, že od ledna mohou v Marylandu začít mizet veřejné dobíjecí stanice, protože pro menší provozovatele bude tato finanční zátěž neúnosná, i kdyby na dobíjení něco vydělávali. Co to ve výsledku bude znamenat? Že by ještě menší zájem o elektromobilitu? Ostatně čerpací stanice s nesrovnatelně větší obslužností platí v rámci téhož programu za stojan jen 20 dolarů ročně, tedy jen asi 420 Kč. To jsou vzhledem k obchodnímu potenciálu drobné.

Maryland tedy nově začíná hnát motoristy zpátky do spalovacích aut, ve výsledku to ale muselo přijít. Elektromobilita je neefektivní záležitost prakticky na všech úrovních své existence a donekonečna ji sanovat penězi, které se berou jinde, nebylo možné. Je to tedy další od začátku nevyhnutelný krok na cestě k návratu do normálu - nic jiného než ekonomická efektivita v dostatečně dlouhodobém horizontu v dostatečně širokém měřítku rozhodovat nebude a věci dražší a horší tou či onou cestou jednoduše zajdou na úbytě.

Zdroj: Planetizen

Petr Prokopec