Autoforum

/

Foto: Ferrari

Není to situace, do které by se majitelé podobných drahých skvostů běžně dostávali, tady se to ale stalo. A výsledek je poučením pro každého, kdo tímto způsobem hodlá své auto nabízet jiným.

Nizozemská společnost Kroymans patří mezi nejznámější prodejce sportovních a luxusních aut v Evropě. A vedle britských značek Aston Martin, Jaguar a Land Rover zastupuje třeba i Ferrari. Proto se na ni v roce 2017 obrátil jeden belgický zákazník se zájem o koupi dvanáctiválcové kupé F12 Berlinetta. To by nebylo až tak neobvyklé, na protiúčet ale tehdy nabízel model 512 TR, tedy dnes už docela historický, ceněný dvanáctiválec vyrobený jen v 2 261 exemplářích, z nichž Evropě zůstala pouze část.

V podobných případech strany obvykle dojdou ke shodě na výsledné ceně, neboť majitelé takto drahých aut běžně nemívají přemrštěné představy o tom, co mají za svůj vůz dostat. Tady se to ale nestalo. Zákazník požadoval za svůj vůz více, než kolik byla společnost Kroymans ochotná zaplatit, obě strany nicméně nakonec dosáhly kompromisu.

Zákazník tedy souhlasil s tím, že za F12 zaplatí přímo a 512 TR bude nabídnuta v komisním prodeji, což by mělo vést k prodeji za vyšší cenu. Společnost Kroymans se totiž chystala na výstavu a veletrh sportovních vozů Interclassics, jenž se pořádal v Maastrichtu. Kupé z 90. let mělo stanout na prominentním místě, díky čemuž by zlákalo více zájemců, a zákazník tak mohl získat i více, než kolik původně požadoval.

Zda někoho nabízené Ferrari skutečně oslovilo, není známo. Nicméně když veletrh skončil a firma měla vyprázdnit veškeré prostory včetně garáží, kde byl vůz zaparkován. Naneštěstí však zjistila, že kupé někdo ukradl, což majitele příliš nepotěšilo. Vůz byl sice pojištěný, pojišťovna mu za něj ale vyplatila jen 80 tisíc Eur (cca 2,05 mil. Kč), zatímco tehdejší hodnota 512 TR se pohybovala okolo 190 000 Eur (4,9 mil. Kč). Zákazník se tak rozhodl zbytek požadovat po firmě Kroymans.

Prodejce luxusních aut se nicméně necítil být vinen, celý případ proto skončil u soudu. A ten nyní přišel s rozsudkem, ze kterého by se měl poučit kdokoliv, kdo svěřuje své auto do komise. Dle verdiktu byla totiž společnost smluvně odpovědná jen za prodej Ferrari, nikoli jeho hlídání. Veškerá zodpovědnost v případě krádeže tedy míří za samotným zákazníkem, který sice měl auto pojištěné, ale evidentně na pojistnou částku, která neodpovídala aktuální hodnotě vozu - 512 TR byla už tou dobou zbožím, které léta rostlo na ceně.

Samotné Ferrari se pak evidentně ani po čtyřech letech nenašlo, což ve výsledku není až tak překvapivé, nejspíše posloužil jako zdroj náhradních dílů. Poučení pro nás obyčejnější lidi, kteří v autobazarech takto prodávají poněkud obyčejnější auta je jasné - když vůz prodejci svěřujete, zjistěte, za co odpovídá a pokud to má být i odcizení či poškození vozu, jak je to definováno ve smlouvě. A pokud nikoli, zajistěte si dobré pojištění sami, jinak můžete skončit podobně jako onen Belgičan - nebudete mít ani auto, ani peníze.

Můžeme tak jen dodat, že Ferrari 512 TR přišlo v roce 1991 a pod kapotou nabízelo 428 koní a 491 Nm točivého momentu. Sprint na stovku pak zvládalo za 4,8 sekundy, zatímco nejvyšší rychlost činila 314 km/h. To jsou působivé hodnoty i dnes, zvláště v kombinaci s nemalou hmotností 1 656 kg. Vůz byl totiž koncipován spíše jako cestovní GT než jako čistokrevný sporťák, jíž se stala až finální verze F512 M.

Zdroj: Quote

Petr Prokopec