Autoforum

/

Foto: Proton

Celkem chápeme, že majitelé vzácných Bugatti, Pagani či Koenigseggů obvykle nejezdí těmito vozy každý den, když ale někdo utrácí stamiliony za auta, obvykle si pro běžné ježdění nevybere něco jako Škodu Karoq. JP Chin ale patří mezi takové.

Chin Jit Pyng je malajsijský sběratel, který u nás není známý tak jako třeba Manny Khoshbin, a to ani v momentě, když jej představíme pod jím preferovanou přezdívkou JP Chin. Jeho příběh je však velmi podobný a liší se víceméně jen tím, že zatímco americký magnát zbohatl na realitách, jeho asijský protějšek nasekal jmění v IT technologiích. Kompenzovat si tak může své trauma z dětství, s nadsázkou řečeno. Jeho otec si totiž nikdy nemohl dovolit nové auto, místo toho kupoval jen ojetá. Své mládí tak Chin mimo jiné strávil ve Fiatu 1100T, který měl děravou podlahu, pročež zejména při tropických lijácích dovnitř teklo.

Zakládající partner společnosti Silverlake Innovation Partners, která poskytuje služby mnoha malajsijským bankám, si tak slíbil, že jakmile to bude možné, koupí si jakýkoli vůz, po jakém zatouží. Cesta k tomuto snu ovšem nebyla zrovna snadná. Prvním autem, které si v roce 1986 pořídil, byl totiž Volkswagen Brouk z roku 1970. Ten si následně upravil tak, aby vypadal jako Porsche, které si nemohl dovolit. Jak ale nyní přiznává, „byla to nejhloupější věc, jakou jsem mohl udělat“.

S tím, jak rostlo jeho jmění, začala rozkvétat i jeho sbírka. „V roce 2003 jsem byl pravděpodobně prvním člověkem v jihovýchodní Asii, kdo vlastnil Ferrari Enzo,“ uvádí dnes Chin. V té době byl již renomovaným sběratelem, ovšem teprve vlastnictví italského supersportu, stejně jako následná koupě McLarenu P1 či Porsche 918 Spyder jej katapultovala do vyšších sfér. V roce 2016 si tak vysloužil pozvánku od Bugatti, které jej vnímalo jako jednoho z potenciálních klientů.

Hned první svezení s novým modelem Chiron na trati v Portugalsku přitom vyústilo v objednávku, stejně jako se Bugatti stalo jeho novou oblíbenou značkou. Před několika málo dny si navíc Chin převzal nové Divo, a to znovu jako první člověk v jihovýchodní Asii. Aby si nicméně mohl vůz užít, musí jej nechat převézt ze showroomu v Singapuru do Malajsie. Bugatti totiž svá auta vyrábí pouze s levostranným řízením, které ovšem v první zmiňované zemi není legální.

Kromě této dvojice má Chin objednané i třetí Bugatti, a to extrémní speciál Bolide schopný akcelerovat na 500 km/h za 20 sekund. Ten má dorazit v příštím roce, přičemž počítačový miliardář se na něj těší více než na kterýkoliv jiný vůz ze své sbírky. Důvodem jsou jeho tři synové, kteří si v mládí nemohli vypěstovat lásku k automobilové kultuře, a to kvůli zmiňovaným chudším poměrům. Časy se však změnily a rodina našla nové pojítko v závodění. Tomu se, jak Chin doufá, budou věnovat i jeho vnoučata.

„V posledních deseti letech jsme to každou sezónu dotáhli na pódium. Auta mi v mnoha směrech pomohla více se propojit s mou rodinou,“ uvádí Chin s tím, že on a jeho synové nemají týmovou režii a navzájem si jdou po krku. „Můj syn dosáhl s Bugatti na dálnici v Portugalsku 355 km/h, čímž pokořil můj rekord - já jsem se s Lamborghini dostal v Malajsii na 341 km/h,“ dodává s tím, že šlo jen o výjimečné testovací jízdy. Jinak totiž rodina závodí jen na okruzích.

Jak jsme tedy zmínili již v úvodu, Chinův příběh je opravdu nadmíru zajímavý. Jeho sbírka přitom pravidelně čítá 60 až 100 aut, z nichž některá poté, co jej omrzí, prodává. Zhruba 40 vozů je pak vystaveno v jeho muzeu v Kuala Lumpur, kde si veřejnost může prohlédnout nejen známé supersporty, ale také slavná auta ze snímků s Jamesem Bondem, trilogie Kmotr nebo DeLorean z Návratu do budoucnosti. Celá kolekce je přitom ve špičkovém stavu a pojízdná.

Pokud ovšem předpokládáte, že Chin některé z nich používá každý den, jste na omylu. Malajsijský miliardář nezapomíná na své kořeny a běžně jezdí v menším SUV X50 nebo ve větším X70 od malajsijské automobilky Proton. To jsou auta za 400 až 500 tisíc, nic exkluzivního, ani v nejmenším. „Snadno se řídí a nebudí takovou pozornost. Když totiž řídíte drahé vozy, lidé na vás koukají a vy se pak celou dobu strachujete je zaparkovat, aby vám je někdo nepoškrábal,“ říká k tomu. To je přístup, jaký se hned tak nevidí.

To mu ale vůbec nevadí, po silnicích beztak jezdí s obyčejnými SUV Protonu, která s cenou startují mezi 400 a 500 tisíci Kč. Foto: Proton

Zdroj: Carscoops

Petr Prokopec